Jitka Hosprová: Hudba, která si vybrala mě

  1. 1
  2. 2

Všechny tři skladby vznikly v rozmezí tří desítek let. Najdeme něco, co je spojuje, nebo je naopak rozdílná doba jejich vzniku znát?
Určitě je spojuje orchestrace, protože je tu skutečně viola postavená do kontrastu s tím největším orchestrálním zvukem, je tu velké použití bicích nástrojů ve všech třech dílech, velký sólový prostor pro violu a společné mají i to, že jsou tam i pasáže, kdy se viola prostě ztratí v tom ohromném zvuku, její výkřik zanikne někde ve vřavě toho velkého orchestru, což mě na tom strašně baví. A musím říci, že když jsem si zpětně poslechla za sebou všechny tyto skladby, utvrdila jsem se v tom, že jejich výběr byl dobrý nápad. Tak tohle je pro mě to pojítko.

A rozdíl? Myslím si, že v nejmladším díle tohoto alba – koncertu Jindřicha Felda – je znát, že autor už byl oproštěn od frustrujících nálad ve společnosti a vytvořil skutečně svobodné dílo. Pojal violu po svém, nebál se toho ani technicky – říkal mi „… nebojte se, všechno, co jsem napsal je hratelné…“, protože sám byl výborný houslista. Napsal technicky velmi brilantní skladbu, která může tento nástroj technicky velmi dobře prezentovat. Takže tu viola nehraje jen dlouhé tklivé fráze, ale té techniky je tam skutečně dost. Takže si myslím, že si každý přijde na své.

Studiovou nahrávku všech tří koncertů jste zrealizovala se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Kteří dirigenti se na nahrávce podíleli a jak se vám s nimi spolupracovalo?
Celá deska vznikala v průběhu několika let a týmy v Českém rozhlasu se mezi tím střídali, ale jsem moc ráda, že se nám podařilo tento projekt dotáhnout do konce. Feldův koncert diriguje Jan Kučera, se kterým jsme toto dílo společně premiérovali, takže jsme se v něm už znali. Plankty Sylvie Bodorové dirigoval poprvé. S Tomášem Braunerem, který řídí Michelangelův kámen Oldřicha Flosmana, jsem se na natáčení setkala poprvé a bylo to skvělé, protože musím říci, že to dílo v jeho podání bylo přesně tak, jak jsem si představovala. Dělala jsem ho před tím se Symfonickým orchestrem Rakouského rozhlasu a televize ORF a Bertrandem de Billy a musím říct, že tam jsme na té závažnosti, osudovosti, která v díle je, museli pracovat, aby to orchestr pochopil. U nás v Českém rozhlase to šlo naprosto přirozeně, protože si myslím, že odžitých čtyřicet let okupace je tam znát. Každý okamžitě pochopil, jak je to závažné a jak je to těžké. Jinak musím říct, že to při nahrávání bylo milé setkání se dvěma skvělými dirigenty.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na