Joyce DiDonato: Konkurence? Myšlenkami na ni neztrácím čas

  1. 1
  2. 2

Letmé ohlédnutí s americkou mezzosopranistkou


Milá Joyce, jsou to už tuším čtyři roky, co jsem tě měl možnost docela důkladně osobně poznat. Co za ty poslední čtyři roky považuješ za zlomové body ve své kariéře? Donizettiho Elenu, na kterou ses tehdy právě chystala? Nebo Marii Stuartovnu? Případně něco dalšího?

Myslím, že tyto dvě impozantní skotské ženy byly zcela klíčové jak pro mou kariéru, tak pro můj umělecký rozvoj. Posunuly mé dosavadní umělecké i hlasové hranice a od té doby už sklízím jen plody své snahy. A dalším neuvěřitelně důležitým bodem v mé kariéře byl cyklus písní, který pro mě napsal Jake Heggie, inspirovaný životem Camille Claudelové. Tuším, že se stane jedním z nevýznamnějších cyklů písní naší doby.

Zařazením Donizettiho Marie Stuartovny do svého repertoáru jsi řadu operních fanoušků velmi překvapila. Když jsi před pár lety zpívala v téže opeře Elisabettu, věděla jsi už tehdy, že Stuartovnu chceš zpívat?

Ne ne, o tom jsem tehdy ještě neměla ani tušení! Líbil se mně moc její part, ale nelíbila se mi ta samotná postava, protože v té chvíli jsem byla Alžbětou a nic jiného, než svůj osobní boj jsem neviděla! Ale nakonec se z toho stala úžasná příležitost ponořit se do postavy této ženy tak, jak ji viděl Donizetti. A tak dnes můžu říct, že jsem se do ní skutečně zamilovala!

Jak dlouho se na roli typu třeba právě Marie Stuartovny připravuješ? Pořád se své nové role učíš sama, bez korepetitora?

Ano, stále se připravuji úplně sama. A potom jen sleduji dirigenta nebo hudebníky v orchestru, což mi pomáhá do všech vrstev té které role proniknout ještě důkladněji a najít ve svém přístupu k ní větší hloubku. Studiem trávím tolik času, kolik je třeba, abych se skutečně dostala do samého srdce své role a do její hudební podstaty.

Stalo se ti někdy to, že jsi nějakou roli začala studovat, avšak nakonec jsi od ní odešla?

Ne ne, vždy se snažím hned na začátku se s danou rolí důkladně seznámit, abych si tím, že se pro mě hodí, byla zcela jistá.

Rád bych se zeptal i na oborové zařazení podobných rolí, jako je právě Stuartovna, kterou doposud  zpívaly převážně sopranistky. Jak moc je pro tebe její nejvyšší poloha náročná? Není to přece jen příliš velká zátěž hlasivek?

Ne, není, pokud ji zpívám správně! Koneckonců, všechny ty belcantové role se od sebe – co se hlasového rozsahu týče – liší jen velmi málo. Marie sice celkově je posazená trochu výš, ale její nejvyšší poloha je v skutečnosti níž než u Rosiny nebo Popelky.

Aktuálně – máš vyhlédnutu nějakou novou roli?

Nic, o čem bych právě teď mohla mluvit!

Řada tvých fanoušků obdivuje tvoje originální videoklipy, kterými svoje projekty propaguješ – například Drama Queens nebo ReJoyce. Jsou to nápady z tvé hlavy? Jaké ohlasy na podobná videa máš?

Jsou to jen a jen moje nápady, proto jsou tak trochu nekonvenční a nezvyklé. Není to tak, že bych na ně měla nějaký ohromný ohlas, ale myslím, že jsou zábavné, a hlavně: vyjadřuji v nich, kdo jsem a co mám na tom kterém konkrétním projektu ráda. Ne všechno, co dělám, dělám pro publicitu a uznání, někdy chci prostě jen sdílet svoje zkušenosti s kýmkoli, kdo o to bude stát.

Právě s projektem Drama Queens přijedeš na podzim i do Prahy. Na co všechno přesně se posluchači mohou těšit? A jak náročné je s podobným projektem cestovat po světě?

Je to velká radost cestovat s tímto projektem, protože s každým dalším koncertem roste jeho hloubka! Myslím, že posluchači budou překvapeni, až uslyší hudbu, která se často nehrála po celá staletí a která přesto bude znít jako nová, čerstvá… Úžasné emoce, spojené s touto skutečně nádhernou hudbou, navíc hranou hudebníky, kteří pro tuto hudbu doslova dýchají… Co víc bychom mohli chtít?

Při pohledu do „vrcholové operní ligy“ je velmi dobře vidět, že konkurence je i v tvém oboru velmi silná a že nových pozoruhodných talentů neustále přibývá. Jak moc pozorně sleduješ konkurenci? Jak těžké je z tvého pohledu se na špici udržet?

Ani na chvilku nepřemýšlím o tom, že bych se měla „udržet na špici“. Jsem umělkyně. Žiji ve světě umění – to není místo pro soupeření nebo nějaké top žebříčky. Pokud má někdo tento typ žebříčků rád, ať o ně klidně usiluje. Mojí prioritou ale vždy byla hudba, výraz, dialog. Přemýšlením o konkurenci neztrácím čas.

Díky za odpovědi! A na viděnou v Praze.

Vizitka:
„Joyce DiDonato působí jako dokonalá diva 21. století — nenucené propojení půvabu, charismatu, inteligence, elegance a mimořádného talentu.” (The New York Times)

Joyce DiDonato (1969), nositelka cen Grammy a Gramophone, uchvacuje jak kritiky, tak publikum po celém světě. Díky svému hlasu, který není „o nic horší než čtyřiadvacetikarátové zlato“ (The Times), patří k nejvýznačnějším umělcům současné operní scény. Proslavila se především interpretací děl Rossiniho, Händela a Mozarta, ale i ve světových premiérách soudobých oper. Jejími parádními rolemi jsou Rossiniho Popelka a Rosina v Lazebníku sevillském. Svou Rosinou v Metropolitní opeře si získala nejen tamější publikum, ale i návštěvníky přenosů inscenací Met v kinech po celém světě. London Sunday Times ji nazvaly nejlepší současnou Rosinou.

Její rozsáhlá diskografie obsahuje CD amerických písní The Deepest Desire, za které ve Francii dostala cenu Diapason d’or de l’année, CD Händelových duetů (se sopranistkou Patricií Ciofi), kompletní nahrávky Rossiniho Popelky, Händelových oper Radamisto a Alcina, Berliozovy opery Benvenuto Cellini a DVD s operami Herkules, Popelka a Lazebník sevillský. V roce 2010 získala cenu Klassik Echo Award v kategorii Pěvkyně roku a v únoru 2012 obdržela cenu Grammy v kategorii Nejlepší sólové album (s názvem Diva Divo).

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat