Jubileum Jaroslava Slavického: Snažil jsem se vždy tanci sloužit

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Jedna z nejvýznamnějších osobností českého tanečního umění, Jaroslav Slavický, se dožívá sedmdesátých narozenin. Jsem skutečně potěšen, že mám tu příležitost k významnému jubileu svého uměleckého přítele a vrstevníka napsat článek, který se pokusí sumarizovat a co nejstručněji dokumentovat široké veřejnosti, o jak významnou osobnost se jedná. Zvolil jsem formu rozhovoru, protože naše umělecká činnost byla úzce propojená od dětství, během studia na Konzervatoři a pak zejména coby členů baletu Národního divadla v Praze. Pak přišel čas, kdy se naše cesty rozrůznily, i když jsme jeden o druhém dobře věděli. Jaroušek se plně věnoval baletní pedagogice, která ho přivedla až na post skvělého ředitele Taneční konzervatoře hl. m. Prahy, a já dlouhá léta působil na tzv. „volné noze“ ve funkci choreografa, režiséra, scénáristy, dramaturga a v posledních letech pedagoga choreografie na HAMU.
Jaroslav Slavický v roli Kazatele, balet Jennifer 1987 (foto Oldřich Pernica, zdroj archiv autora)

Daniel Wiesner: Celou řadu věcí ze života Jaroslava Slavického jsem znal, např. že se narodil v Poděbradech. Jen jsem nevěděl, jak se dostal k tanci?

Jaroslav Slavický: Když jsme si doma pustili rozhlas, tak jsem se snažil při hudbě tančit a všelijak se pohybovat do rytmu. Otec byl hudebník a maminka hrála ochotnické divadlo, takže u nás bylo umělecké podhoubí. Chodil jsem na sborový zpěv a klavír do hudební školy v Poděbradech a chtěl jsem se nejdříve věnovat zpěvu. V 10 letech jsem ho chtěl začít studovat, ale bylo mi řečeno, že musím počkat až po mutaci. A tak jsem se rozhodl, že když nemohu studovat zpěv, budu chodit na hodiny rytmiky, kterou v Poděbradech vedla paní Soňa Macháčková z Prahy. Kurzy byly ve čtvrtek a pro mě se čtvrtek stal dnem D, na který jsem se těšil celý týden! Paní Soňa Macháčková byla úžasná, dělala s námi klasiku, akrobacii, charakterní a lidové tance, choreografovala, šila kostýmy, zařizovala vystoupení.

DW: To byl pro tebe jistě skvělý start pro budoucí kariéru, ale já tě poznal v baletní přípravce pražského Národního divadla.

JS: Právě, dozvěděl jsem, že v Praze existuje v Národním divadle baletní učiliště a jel jsem se tam s rodiči představit. Zpočátku jsem dojížděl do ND z Poděbrad 2x týdně, v roce 1961 jsem se s rodiči přestěhoval do Prahy.

DW: Jaká to byla pro tebe změna? Co na tebe nejvíce zapůsobilo?

JS: Na „Přípravku“ ND vzpomínám samozřejmě velmi rád. Přímo mě fascinovalo prostředí divadla, které pro mě vždy představovalo něco úžasného. Vzpomínám si, jak jsem ještě jako úplně malý kluk viděl v Divadle Na kovárně v Poděbradech operetu Oskara Nedbala Vinobraní v provedení Divadelního spolku Jiří a v mateřské školce pak předváděl různé scény z inscenace. A najednou Národní divadlo!

DW: Vzpomínám si, že jsme se ve třídě prof. Páskové seznámili.

JS: Ano, učila nás tam paní prof. Olga Pásková (a jen taková poznámka „na okraj“, u paní prof. Páskové jsem také zakončil vysokoškolská pedagogická studia na AMU v Praze). Zcela nové pro mě bylo, že na hodiny se mnou chodili další kluci. Mimo tebe Jiří Kylián, Ivan Liška, Eduard Musil, Jaroslav Tůma – v Poděbradech jsem byl totiž jediný kluk!.

Stvoření světa, se Zinaidou Kohoutovou 1975 (foto Jaromír Svoboda, zdroj archiv ND)

DW: No a jak vzpomínáš, že jsme vystupovali v některých inscenacích ND? Pamatuji si na taneček s Anettou Voleskou na konci baletu Doktor Faust v choreografii Jiřího Blažka a další drobné výstupy, které byly honorovány 25 korunami. Jak ty jsi byl do těchto aktivit zapojen?

JS:  Já konkrétně jako páže v Rusalce a také, opět jako páže, v baletu Jana Hanuše Othello v choreografii Jiřího Němečka. Bylo úžasné sledovat tehdejší hvězdy opery a baletu při představení, neméně fascinující bylo zákulisí, to jak představení probíhá, práce inspicienta, práce techniků při přestavbách apod. Myslím, že ta „fascinace“ divadlem mi zůstala celý život.

DW: Tak v tomto smyslu to cítíme naprosto stejně. Pro mne to bylo celoživotní okouzlení, které trvá dodnes. Jak se vyvíjel tvůj osud dál?

JS: Z „Přípravky“, už vedla cesta na taneční oddělení Konzervatoře. Bylo to naprosto spontánní, nedovedu si představit, že bych šel dělat něco jiného.

DW: A co studium na tanečním oddělení pražské Konzervatoře?

JS: Na to vzpomínám taky moc rád a s velkou vděčností. Na klasický tanec jsme měli paní doktorku Marianu Tymichovou, velmi kultivovanou a vzdělanou dámu, která žila a tancovala mnoho let ve Francii. Paní profesorku Mílu Urbanovou jsme měli na lidový tanec, ten jsem miloval. Klasika je z počátku statická, nezáživná, pomalá. V „lidovkách“ jsme, oproti klasice, opravdu tančili a to nás bavilo. Na novodobý tanec, jsme měli výbornou Věru Urbánkovou, která studovala v Londýně a přinesla do Československa základy Graham techniky a novodobých tanečních směrů.

Od třetího ročníku byl naším pedagogem na „klasiku“ velmi charismatický člověk, pan profesor Karel Lukšík. Byl sólistou baletu  Národního divadla a vedl nás jako „pánskou“ třídu. V pozdějších letech se mnou zkoušel mnoho rolí v ND. Nemohu samozřejmě zapomenout na pana profesora Františka Bonuše, kterého jsme měli na „lidovky“ ve vyšších ročnících. Byl to typ renesančního člověka, s velkými znalostmi o tanci, hudbě a národopisu vůbec. Nemohu zapomenout ani na Zoru Šemberovou, kterou jsme měli na hereckou výchovu. To, co nás učila o pravdivosti pohybu, o tom, aby každé gesto, každý pohyb byl vyjádřením vnitřního pocitu, to jsou zásady, kterými jsem se řídil jako interpret a nyní se je snažím vštípit jako pedagog žákům školy. Na všechny tyto i další pedagogy vzpomínám s úctou a vděčností. Otevřeli mi „dveře“ do krásného světa tance a po hybu a umožnili mi celoživotně se mu věnovat.

Paquita, s Anettou Voleskou 1974 (foto Jaromír Svoboda, zdroj archiv ND)

DW: Vím, že jsi také získal zahraniční stipendium. Jaký to pro tebe mělo význam?

Reklama
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na