Kahánek nadchnul zaplněnou Sukovu síň

Ivo Kahánek (zdroj Česká filharmonie)
Ivo Kahánek (zdroj Česká filharmonie)

Jako první zazněla Sonáta pro violoncello a klavír č. 3 od Bohuslava Martinů. Na začátku sonáty se z violoncella Georg Rauer 1921 linulo jemné flautato, které se rozvinulo do krásné melodie. Již od začátku koncertu bylo znát, že jsou klavírista Ivo Kahánek a violoncellista Petr Nouzovský sehraný tým. Během jejich hry panovala dobrá komunikace a nálada. Druhá věta začala znělými violoncellovými pizzicaty, poté pokračovala jemnou melodickou linkou. V jejím průběhu se mohl divák ponořit do dobře vystavěných melodických ploch a sytého zvuku violoncella a piana. Tato sonáta nepatří do snadno hratelného repertoáru. Je to dáno nejen složitostí rytmu, ale i nezvyklou tóninou. Nejeden hráč se v ní může snadno během hry ztratit. Ve třetí větě, precizně technicky zahrané, se střídala lehká spiccata s melodií s rozvinutějším vibratem. Celá sonáta působila osvěžujícím dojmem, zejména pro svoji lyriku, zpěvnost a radostné rozpoložení hudby.

Opakem této sonáty je Sonáta pro klarinet a klavír Leonarda Bernsteina, která je inspirována především jazzovými rytmy, zejména její druhá věta. Zádumčivost první věty podporovaly sametové tóny klarinetu v hlubších polohách. Druhá věta byla propletena synkopami a dalšími rytmickými prvky, které vnášely do díla energii společně s dynamickými úseky, jež gradovaly až do jejího konce. Toto dílo je velmi specifické, nicméně bylo předneseno s grácií a nadhledem.

Po přestávce následovalo dílo Osm skladeb pro klarinet, violoncello a klavír od Maxe Brucha, jehož violoncellová tvorba je známější spíše díky frekventované skladbě Kol Nidrei. Hudebníci působili suverénněji než v první polovině koncertu, rovněž zde panovala rovnováha zvuku díky společnému unisonu violoncella a klarinetu. Violoncello představovalo v této skladbě chameleona, který dokázal účinně měnit barvu zvuku zejména ve chvílích unisona s klarinetem, kdy se připodobnil témbru klarinetu. Toto dílo předvedlo mnoho poloh – od romantické kantilény s klenutými melodiemi, přes heroický violoncellový začátek třetí věty, až po Rumunské melodie, které jsou inspirovány lidovým uměním, a zasněné nokturno v 6. větě s názvem Nachtgesang. Ve vyšších polohách byl zvuk klarinetu hezky kulatý, melodie vyzpívané. Klavír se dynamicky přizpůsoboval, během sólových míst hrál technicky bezchybně a s plným nasazením.

Atmosféra doprovodu byla hrána s takovým citem, že bylo možno se zasnít a divák si mohl představit noční hvězdnou oblohu nebo u hudby pokojně rozjímat. Živelná sforzata předposlední věty Allegro vivace ho ale vytrhla ze zasnění, i když veselým a hravým způsobem, přičemž působila jako milá „etudka“. Souhra nástrojů i zde byla naprosto bezchybná, což bylo znát především u společných trylků violoncella a klarinetu. Poslední věta Moderato zahrnovala dramatické melodické plochy, plastickou dynamiku a ukončila slavnostně tento příjemný podvečerní koncert.

Český spolek pro komorní hudbu – Hudební podvečery
23. listopadu 2021, 17:30 hodin
Rudolfinum – Sukova síň

Program:
Bohuslav Martinů: Sonáta pro violoncello a klavír č. 3, H 340
Leonard Bernstein: Sonáta pro klarinet a klavír
Max Bruch: Osm kusů pro klarinet, violoncello a klavír, op. 83

Účinkující:
Petr Nouzovský – violoncello
Kateřina Soukalová Váchová – klarinet
Ivo Kahánek – klavír

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments