Kateřina Englichová a Kryštof Marek v dvojrozhovoru – Broumovsko bude opěvovat harfa a smyčce

Hudební festival Za poklady Broumovska už šestnáct let přivádí tuzemské i zahraniční posluchače do kostelů nádherného kraje v okolí Broumova. Jeho letošní sedmnáctý ročník začne již na konci června. V klášterním kostele sv. Vojtěcha v Broumově jej zahájí 25. června Filharmonie Hradec Králové pod taktovkou Adriana Sebastiana Weisera, jako sólistka vystoupí naše přední harfistka Kateřina Englichová, rezidenční umělkyně festivalu. A právě pro ni a pro festival komponoval novou skladbu skladatel Kryštof Marek, rovněž rezidenční umělec festivalu. Ve světové premiéře zazní na zahajovacím koncertě jeho Koncert pro harfu a malý orchestr s působivým názvem Krajina paměti.

Broumovsko má svůj nezaměnitelný charakter. Zosobněn je i barokními perlami tohoto kraje – skupinou kostelů od architektů Kryštofa a Kiliána Ignáze Dientzenhoferových z první poloviny osmnáctého století. Jsou působivě zakomponovány do krajiny podobně jako řada drobných sakrálních památek. Pod zdánlivým dojmem místa, v němž se zastavil čas, slyšíte silný tlukot jeho srdce, cítíte jeho puls a dech jeho života. Broumovsko žije svým současným životem, v němž je velmi silně otištěna historie. A právě svědci minulosti, barokní kostely, jsou tématem Krajiny paměti. Broumovsko žije hudbou a nyní bude žít i v hudbě samé. O hudbě, Broumovsku a samozřejmě o harfě jsme hovořili s oběma rezidenčními umělci festivalu – s Kateřinou Englichovou a Kryštofem Markem.

Znali jste a znáte Broumovsko?
K. Englichová: V Broumově nebudu poprvé, měla jsem v rámci festivalu Za poklady Broumovska již dříve sólový recitál, vystupovali jsme tam s Vilémem Veverkou a Janem Čenským. Hrála jsem i v polorozbořeném kostele, při svíčkách, byl to nezapomenutelný zážitek. Posluchače jsem tehdy nijak nešetřila – hrála jsem i moderní věci a oni je přijali. Koncert měl úžasnou atmosféru. Broumovsko je nádherný kraj s geniem loci. Těším se tam.
K. Marek: Přímo v tomto místě jsem nikdy nebyl, ale o to víc se tam těším! Pro pochopení ducha a historie regionu Broumovska jsem oslovil svého úžasného přítele, pátera Miroslava Herolda, a poprosil jsem ho o výklad. Nejen, že mi přiblížil všechny historické a místní souvislosti a rozličné konsekvence, ale vymyslel i název celého koncertu a také jednotlivých vět. Jsem mu za tuto pomoc velmi vděčný.

Paní Englichová, skladba Krajina paměti – Koncert pro harfu a malý orchestr, kterou nyní budete hrát na zahajovacím koncertu, byla psána přímo pro festival a je o Broumovsku. Ovlivňuje vás při její interpretaci to, že kraj znáte?
K. Englichová: Abych byla upřímná – není a nemělo by to být podstatné. Nemusím v tom místě být a znát ho, abych si skladbu představila. Skladba může být o určité lokalitě, ale hrát ji můžete kdekoliv. To, že ji budeme premiérovat v kraji, o němž je, je jiná věc. V okamžiku vlastního koncertu se necháte atmosférou, prostředím, momentální náladou ovlivnit.

Na jakou harfu budete v Broumově hrát?
K. Englichová: Na americkou harfu Lyon&Healy No:23 Gold.

Pane Marku, Krajina paměti má upozornit na broumovské kostely a zároveň připomenout tři sta let od úmrtí Kryštofa Dientzenhofera. Jakým způsobem jste tyto aspekty do svého díla promítl? Jste také autorem děl vztahujících se ke sv. Janu Nepomuckému – odrazil se tento fakt nějak v broumovské kompozici? A vůbec – jak se jazzovému pianistovi, skladateli filmové hudby a muzikálů komponuje tento hudební styl?
K. Marek: Díky zprostředkování všech důležitých aspektů, které mi poskytl páter Herold, jsem měl usnadněnou cestu k obsahu a i k jisté dramaturgii díla. A Jan Nepomucký mne provází v mých kompozicích již od roku 2016, kdy jsem napsal velký houslový koncert Mysterium pro vynikající českou houslistku Gabrielu Demeterovou. Od té doby přibyly další čtyři velké kompozice pro další ročníky slavností Navalis a domnívám se, že ta kontinuální práce se nemůže nepromítnout také do mého nového Koncertu pro harfu a komorní orchestr.  Můj hudební styl se v průběhu let silně přiklání k symfonické tvorbě, jsem tím směřováním fascinován a nesmírně mě to naplňuje.

Je Krajina paměti vaše první skladatelské setkání se sólovou harfou?
K. Marek: Rozhodně to není mé první setkání s harfou. Dosud jsem ji ale používal spíše v rámci svých symfonických děl a také velkého množství symfonických aranžmá, která jsem v průběhu času vytvářel. Pro tyto případy to bylo ve smyslu spíše doprovodném. Ve způsobu sólového nástroje je to pro mne premiéra.

Jak kompozice vznikala? Spolupracovali jste při komponování?
K. Englichová: Ano, spolupracovali jsme. Ne všichni skladatelé si to přejí, ale myslím si, že je správné být při kompozici s autorem v kontaktu. Ti, kteří nemají zkušenosti s nástrojem, nemohou znát všechny jeho nuance. A podotýkám, že je nemusí znát, i když na nástroj hrají! Navíc u harfy je to velmi složité, pro mnoho lidé je to velká neznámá. Harfa dělá dojem romantického nástroje s lehkostí, ale přitom je to nástroj komplexní s komplikovaným pedálovým systémem. Pokud skladatel do jeho systému nepronikne, napíše skladbu buď velmi jednoduchou, nebo naopak špatně hratelnou a bude čelit neustálým stížnostem harfistů. Já jsem byla vychovaná školou paní profesorky Váchalové: „Nikdy si nestěžuj a nějak to udělej“. Ale přece jen – když vzniká nová skladba pro sólový nástroj, výsledek by měl být co nejlepší, a proto je žádoucí, aby hráč se skladatelem kooperoval.
K. Marek: Je to dílo na objednávku, pro konkrétního interpreta a v premiéře i do konkrétního prostoru, takže tyto danosti tam byly. Vše ostatní jsem pojal velmi svobodně, přirozeně při zachování určitých zákonitostí, jako například že koncert je třívětý, durata je do dvaceti minut a podobně. Kateřina měla se mnou velkou trpělivost při našem prvním setkání, než jsem začal na koncertu pracovat, a mnoho podstatných věcí, týkajících se zákonitostí harfy, mi vysvětlila. Zároveň v závěru mé práce přišla s mnoha krásnými nápady, jak part harfy obohatit a plně využít potenciál tohoto úžasného nástroje. Jsem z toho opravdu nadšený.