Když dirigent překoná hudbu. Daniele Gatti a Mahler Chamber Orchestra

Maestro Daniele Gatti dokáže svým charismatem u hudebníků probudit jejich nejryzejší hudební dovednosti. Proto byla Druhá a Šestá „Pastorální“ symfonie Ludwiga van Beethovena na Drážďanských hudebních slavnostech opravdovou beethovenovskou hudbou. A pokud se přidá Christian Tetzlaff v Bergově Koncertu pro housle a orchestr, vznikne něco jedinečného.

Mahler Chamber Orchestra mám nesmírně rád. Založil ho Claudio Abbado v roce 1997 a navázal tak na existenci mládežnického Gustav Mahler Jugendorchester, který sdružuje mladé hudebníky na prahu jejich hudební kariéry. V obou orchestrech se tak často rodí neopakovatelné hudební počiny, vznikající z prosté potřeby hudebníků hudbu prožít a naplno objevit. Mahler Chamber Orchestra tak dá talentovaným hudebníkům možnost pokračovat v tomto „objevování“ i na profesionální bázi. A Daniele Gatti, který je dirigentem a zároveň uměleckým poradcem orchestru, je pro svoje charisma i obrovskou profesionální zkušenost přesně tím, koho energičtí hudebníci orchestru, pocházející z celého světa, potřebují.

Styl a přístup Daniele Gattiho je vlastně podobný přístupu Claudia Abbada. Ten hudbu v podstatě pouze „usměrňoval“ a pomáhal jí tak vstupovat na svět za pomoci ryze přirozených muzikantských dovedností hudebníků. Stál jakoby někde opodál a pouze sledoval, jak se ta hudba sama tvoří ve své přirozené nádheře. A přesně takový byl v Drážďanech Gatti. Naprosto uvolněně, přirozeně, lidsky a za pomoci svého charismatu pouze „usměrňoval“ tu hudební nádheru, kterou zde orchestr vytvořil. Byla to nesmírně prožitá hudba, plynoucí zcela přirozeně, bez jakékoli technické vady. V některých místech i usměvavá a hravá, což bylo vidět i na tvářích hráčů a dirigenta. Nejraději bych napsal zahraná „levou zadní“, protože technický um hráčů a jednota orchestru během všech skladeb večera byly v některých místech až nemožné. Všechny tyto popsané vlastnosti bylo možné číst i výrazu hudebníků, pro které byla ta hudba úplná radost.

Druhá „haydnovská“ symfonie Ludwiga van Beethovena v D dur překvapila rychlostí a důrazem v exponované první a poslední větě. Interpretace to byla velmi klasická, ovšem postavená na energické povaze hudebníků. První věta byla plná silného frázování a důrazných momentů ve forte. Poslední byla dramatická, plná majestátního zvuku, zesílených dechů a nezkrotné energičnosti. Byla to opravdová beethovenovská hudba, jak to svého času dokázal Karajan nebo umí Thielemann. Postavená na klasicistní povaze, ovšem plná překypujících citů a nekonečných obzorů.

Pastorální Šestá symfonie vynikla v prostoru Frauenkirche o to více. Nesla se prostorem naprosto uvědoměle a s pocitem silné blaženosti. Zde bylo možné pozorovat opět jiný pohled na interpretační mistrovství orchestru. První věta byla nesmírně výrazově silná, snad nejsilněji interpretované místo večera. Precizní práci zde předvedly smyčce. Především pomyslný závěr věty, ve kterém orchestr „zpíval“ ve společném souzvuku. To je pro mě opravdu silné beethovenovské místo, které mi přineslo krátký, avšak nesmírně silný pocit štěstí. Hravá druhá věta, plná přírodních motivů, precizně pohrávajícího si klarinetu a dalších dechových nástrojů, přechází do věty třetí. Radostné a orchestrem zrychlené. Ta rychlost v závěru věty gradovala a v krátkém momentu přešla do neklidu věty předposlední. Dramaticky interpretovaná část s několika až „mozartovskými“ tutti. Všemi očekávaná poslední věta vyvolala pocit krásy. Dostatečně důrazná, ovšem klidem vyvážená část, kde hudebníci vytvářeli nesčetné melodické oblouky. Velmi citově obsáhlá a opravdu radostná a nadějná hudba.

Poslední pohled na orchestr zprostředkoval Christian Tetzlaff. Vynikající německý houslista se představí v Praze koncem letošního listopadu a jeho citově rezervovaný, ale o to silnější hudební výklad a interpretační umění v Bergově Houslovém koncertu stojí za zdůraznění. Koncert je věnován památce anděla – předčasně zemřelé Manon Gropius, dceři Waltera Gropiuse a Almy Mahlerové. Tetzlaff ke koncertu přistoupil objektivně a hrál poeticky, bez agresivity. Vytvářel lehká a křehká místa, někdy nečekaně protáhl hru. Vždy byl až komorní, uzavřený a technicky přesný. Orchestr tak dostal možnost postavit se sólistovi a vytvořil oproti němu poměrně úsečný zvuk s nevyváženými momenty a bojovnou náladou. To byl ale bonus, který dokáže Mahler Chamber Orchestra pro posluchače přichystat.

Hodnocení autora recenze: 100%

 

Dresdner Musikfestspiele 2017
Christian Tetzlaff (housle)
Dirigent: Daniele Gatti
Mahler Chamber Orchestra
15. června 2017 Frauenkirche Drážďany

program:
Ludwig van Beethoven: Symfonie Nr. 2 D dur op. 36
Alban Berg: Koncert pro housle a orchestr (Památce anděla)
Ludwig van Beethoven: Symfonie Nr. 6 F dur op. 68 (Pastorální)

www.musikfestspiele.com