Koncert FOK s houslistou Pinchasem Zukermanem nabídl zajímavou a pestrou dramaturgii

Českou a ukrajinskou hymnou začal v Obecním domě 2. března abonentní koncert Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Jeho dirigent Tomáš Brauner, než zvedl svou taktovku, pronesl projev o síle hudby a připomněl, co ve stejných chvílích prožívají lidé v jiném hlavním městě o 1300 kilometrů dál na východ, v Kyjevě. Symbolicky za této situace vyznělo zařazení skladby Tři fresky Karla Husy, českého azylového autora, který na obsazení Československa Sověty v roce 1968 reagoval známou Hudbou pro Prahu. Dá se říci, že se FOK stává na dílo tohoto skladatele expertem. Právě s FOKem Husa absolvoval v roce 1946 Pražskou konzervatoř, hráli mu Druhou symfonii. A loni se orchestr se svým dirigentem Tomášem Braunerem přihlásil k Husovu dílu kompaktním diskem, kde nahráli právě Druhou symfonii, Tři fresky a Hudbu pro Prahu.

Skladba Tři fresky op. 7 pochází z raného Husova období ovlivněného studiem u Arthura Honeggera v Paříži. Navzdory názvům částí Praeludium, Aria a Fuga se nejedná o nějaký lehký neobarokní styl, je to hutná a energická partitura, hlučná a bojovná vřava, staví proti sobě bloky nástrojů, míří vpřed bojovnými rytmy (Praeludium), překvapí instrumentačními nápady (výrazné flažolety houslí, gong). Zklidňující vlnění hlasů a houslové sólo přinesla Aria a Fuga opět vzruch, velkou dynamiku a složité rytmy.

Poté následovala přestavba pódia, kdy byl odnesen i dirigentský stupínek, protože další skladbu si sólista dirigoval sám. Pinchas Zukerman si zvolil pro své vystoupení Bachův Koncert pro housle a orchestr a moll BWV 1041. A vytvořil k tomu prostředí collegia, souboru komornějšího ražení, které řídí primárius od houslí. A také se tak choval, ne jako sólista před orchestrem, který nastupuje, až dohrají tutti, ale často hrál společně se skupinou houslí, obrácený zády k publiku, řídil je a ukazoval smyčcem. Jeho projev v sólových částech byl velmi civilní a pokorný, pouze v pomalé zpěvné větě Andante se Zukerman neubránil a využil své sladce rozechvělé vibrato. Kdo zná Pinchase Zukermana z jiných vystoupení, musel být pro něj překvapením jeho velký romantický virtuózní styl, kde posluchače doslova koupe v emocích. V Allegru assai ukázal houslista svou nehynoucí technickou brilantnost.

„Pinky pořád jede“, vyjádřil svůj názor kdosi v hloučku studentů houslí, kterých se ten večer přišlo na něj podívat hodně. Čtyřiasedmdesátiletý Zukerman patří k těm šťastlivcům mezi umělci, kteří si udrželi formu a mohou hrát na špičkové úrovni i navzdory postupujícímu věku. A na členech orchestru FOK bylo vidět, že si s ním Bacha zahráli s náramnou chutí. Dnes, kdy se na baroko specializují převážně soubory historických nástrojů, nemají symfonické orchestry Bacha na repertoáru moc často.

Po přestávce jsme se mohli těšit na Dona Quijota od Richarda Strausse. Stejně jako je dlouhá literární předloha, i Straussovy Fantastické variace na téma rytířské postavy op. 35 patří k nejdelším symfonickým básním, které byly kdy napsány. (Ovšem Smetanův cyklus na délku vede!). Sestává celkem ze čtrnácti částí a rytíře Dona Quijota ve skladbě představuje sólové cello, napsané natolik virtuózně, že je to vlastně tak trochu cellový koncert. Vstupuje do děje dramatickým či nostalgickým tónem, až na konci skladby hrdina skoná jediným tichým glissandem dolů do ztracena. Na provedení violoncellového partu si FOK pozval kanadskou sólistku Amandu Forsyth, velmi čistě hrající, suverénní, technicky zdatnou a energickou violoncellistku. Je manželkou Pinchase Zukermana, rozvinula ambiciózní sólovou koncertní dráhu a hraje s ním také v Zukerman triu.

Druhým pólem Straussovy kompozice je Sancho Panza, Quijotův věrný a trochu přitroublý sluha, v partituře vykreslený sólovou violou, tenorovou tubou a basklarinetem. A právě ve violovém partu se opět na pódiu ukázal Pinchas Zukerman, tentokrát sedící ve skupině viol. Vlastně jsem si ho nevšimla, dokud nepromluvil jeho nástroj. Ten vřelý výraz a charisma byly natolik silné, že okamžitě upoutaly mou pozornost a dá se říct, že trochu v tu chvíli zastínil i mnohem delší a náročnější výkon cellistky. Bylo hezké, jak Zukerman kolegiálně zasedl do orchestrálních řad, a jaký podal výkon. Být běžným členem orchestru, asi by ve svém věku byl již propuštěn do důchodu.

V orchestru jsme mohli slyšet také řadu zdařilých sól (již zmíněný basklarinet, tuba, fagoty, klarinet). Dirigent Tomáš Brauner vedl orchestr přehledně, solidně a tvárně, má energii mladého umělce a zároveň zkušenosti z předchozích angažmá ve Zlíně, Plzni a v českých operních domech včetně Národního divadla, i z hostování v zahraničí. Tento večer nabídl svým abonentům zajímavou a pestrou dramaturgii.

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK: Pinchas Zukerman
2. března 2022, 19:30 hodin
Obecní dům, Smetanova síň

Program:
Karel Husa: Tři fresky op. 7
Johann Sebastian Bach: Koncert pro housle a orchestr a moll BWV 1041
Richard Strauss: Don Quixote, fantastické variace na téma rytířské postavy op. 35

Účinkující:
Pinchas Zukerman – housle, viola
Amanda Forsyth – violoncello

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK
Tomáš Brauner – dirigent