Kontratenorista Vojtěch Pelka: S každou novou rolí se posouvám dál

S Vojtěchem Pelkou jsme publikovali rozhovor před třemi lety, když byl ještě studentem Konzervatoře Jana Deyla. Jak se vyvíjí jeho kariéra a kam směřuje jeho umělecký zájem? Nejen o tom jsme si s nadaným umělcem povídali nyní. 

Před třemi lety s vámi vyšel na Opeře PLUS obsáhlý rozhovor. Co se ve vašem životě od té doby změnilo? Jaké nové koncertní příležitosti se vám naskytly?
Uplynulé tři roky byly pro mě a mou kariéru velmi zlomové, obohacující i náročné. Především ale přinesly spoustu příležitostí, za které jsem nesmírně vděčný. Po půl roce od rozhovoru jsem se věnoval roli Dafnida v soudobé opeře od Tomáše Hanzlíka. Opera nese název Poklad Arkádie, a tak jak to u pokladů bývá i „náš“ poklad byl pro mě velkým překvapením a to díky širší nominaci na cenu Thálie (2022) za můj mimořádný jevištní projev v roli Dafnida. Byl jsem nadšený, že jsem se ve svých 23 letech získal nominace a velmi si toho vážím.

Dalším snem byla role Sexta v inscenaci Mozartovy opery La clemenza di Tito v Moravském Divadle v Olomouci. Role je známá především pro svou exponovanost a náročnost, kterou po pěvci vyžaduje, a proto jsem nabídku role vnímal jako výzvu, kterou si musím vybojovat a zasloužit. Sen se mi splnil a roli si od premiéry čím dál tím více užívám. Poslední z mých tří velkých přelomových uměleckých počinů za uplynulé období je má první zahraniční operní zkušenost v rámci Festwochen der Alten Musik v Innsbrucku, kde jsem se zhostil role Morasta v opeře La fida ninfa od Antonia Vivaldiho. Role, účinkování na festivalu a samotná spolupráce s renomovanými muzikanty a umělci mě neskutečně posunula v pěveckém projevu, vystupování a vnímání hudby. Nejnovější spolupráce jsou nyní s festivaly Theatrum Kuks a Klášterní hudební slavnosti, Dále pak s Barocco sempre giovanne a s Musicou Floreou, se kterou uvádíme španělskou operu La guerra de los gigantes od Sebastiána Duróna.

Studujete stále pod vedením Barbory Klozové Velehradské?
Pro pěvce je velmi důležité najít dobrého pedagoga, který rozumí jeho hlasu a souzní se zpěvákem v názorech o rozvoji a možnostech jeho kariéry. I když jsem před rokem ukončil studia na Konzervatoři Jana Deyla a v současné době jsem již na „volné noze“, jsme si po šestileté spolupráci s paní profesorkou stále inspirací a intenzivně spolu pracujeme dál.

Studoval jste v posledních letech i u jiných učitelů?
Během studií jsem se zúčastnil řady pěveckých kurzů v rámci konzervatoře a letních barokních škol (např: Marta Infante, Simona Šaturová, Mariusz Kwiecień). Má poslední a velmi přínosná zkušenost byla právě z již zmiňovaného festivalu v Innsbrucku, kde se nám v rámci nastudování role věnoval hlasový kouč Jeffrey Francis, cembalistka a dirigentka Chiara Cattani.

S každou novou rolí se posouvám dál a díky náročnosti, která je pokaždé jiná a povětšinou stupňující se, rozšiřuji své pěvecké hranice a možnosti dál.

Chystáte se případně na studia do zahraničí? Pokud ano, kam či ke komu?
O této možnosti jsem samozřejmě chvíli uvažoval, ale s přibývajícími zkušenostmi a možnostmi prosadit se u nás, jsem od těchto plánů upustil. Víte, jsem tak trochu vlastenec a naši zemi mám rád. Jak jsem již řekl i v jiných rozhovorech, jedna ze zásadních aspektů mé kariéry je prosazení kontratenorového oboru v ČR, a proto je pro mě důležité věnovat se především praxi. V současné době mám před sebou toliko projektů, že studium na denní bázi již nepřipadá v úvahu. S mým pěveckým vedením jsem velmi spokojen a domnívám se, že i u nás jsou kvalitní pedagogové, kteří se dokáží vyrovnat zahraniční úrovni.

Zmínil jste se v předchozích rozhovorech, že u nás se kontratenorový obor nedá oficiálně na žádné škole studovat. Platí to stále? Chtěl byste v budoucnu učit a rozvíjet jeho výuku v Čechách, nebo byste se raději přesunul do zahraničí?
Upřímně, nevím o jiných kontratenorech, kteří by v současné době studovali tento obor u nás oficiálně na školách. Díky své průbojnosti a štěstí na lidi, které jsem potkal, se mi dostala příležitost tento obor vystudovat oficiálně. Konzervatoř Jana Deyla společně s pěveckým oddělením mi upravila osnovy tak, abych mohl splnit požadavky studia, a to především v požadavcích na repertoár.

Určitě jsem o výuce zpěvu a předávání zkušeností přemýšlel, ale dokud se mohu věnovat pěvecké praxi, touto otázkou se do detailů zatím nezabývám.

Na jakém repertoáru v poslední době pracujete? Dáváte si dohromady nějaké cílené „pěvecké portfolio“?
Nyní připravuji dva pěvecké recitály, které mě čekají v létě a jeden z nich bude zaměřen na heroické barokní a klasicistní árie, které provedu na festivalu Theatrum Kuks v srpnu. Dále mě čeká spolupráce s Jihočeským divadlem v Českých Budějovicích, kde se představím v titulní roli Pinocchia ve stejnojmenné opeře od T. Hanzlíka a V. Zouhara. A v neposlední řadě již chystám programy podzimních a vánočních koncertů.

Portfolio si průběžně doplňuji, nicméně je již v celku obsáhlé. Naleznete v něm bravurní árie 18. století, raně romantickou operní, písňovou tvorbu. Interpretuji i hudbu dvacátého století a současných hudebních skladatelů.

Všimla jsem si, že jste sice aktivní na sociálních sítích, ale nemáte oficiální webovou stránku. Proč?
Na webových stránkách jsem pracoval posledních pár měsíců a konečně jsem je spustil před pár dny a myslím si, že se opravdu povedly. Budu rád, když je navštívíte.

Co myslíte, že je vaše nejsilnější stránka, co se zpěvu týče?
Mezi své nejsilnější stránky řadím hlasový rozsah, který mi umožňuje věnovat se sopránovému i mezzosopránovému repertoáru. Dále vrozená muzikalita a dobrá hudební paměť, díky kterým rychle nastuduji nové skladby a mohu se „vyřádit“ v áriích da capo a v jejich zdobení.

Je naopak něco, na čem musíte soustavněji pracovat?
Soustavně pracuji na udržení hlasového rozsahu, koloraturách a zdokonalování fines. Jelikož je můj repertoár velmi obsáhlý a také stylově odlišný, musím se soustředit i na interpretaci daných skladeb.

Měl jste vždy rád veřejné vystupování? Řešil jste někdy nějakou výraznější pódiovou nervozitu?
Divadlo a veřejné vystupování miluji. Moment, kdy stanu před publikem mi přináší povznášející směs pocitů a emocí, kterých se nemohu nikdy dostatečně nabažit. Ta euforie z dobře odvedeného výkonu, adrenalin, který vždy prožívám a pocit naplnění po aplausu publika je nezaměnitelný. Mám velké štěstí že tento stav, mohu prožívat opakovaně.

Jako zpěvák si musíte vystačit se svým tělem jakožto s nástrojem. Udržujete nějakou speciální životosprávu?
Speciální životosprávu moc nedodržuji, mám jen své návyky, kterých se držím a vím, že mi dělají dobře. Mezi ně patří rozhodně spánek, který je podle mého nejzásadnější. Taky si rád dopřeji hlasový klid, pořádnou dávku Vincentky a občas kloktám prosecco (které ale před představením nepiji).

Díky dobré pěvecké a dechové technice, kdy zpívám „celým tělem“ jsem si svými výkony jistý.

Dokážete si představit, že byste se profesně věnoval něčemu jinému? Čemu?
Pokud by k tomu došlo a uvažoval bych o jiných profesích, které úzce souvisí s divadlem, rád bych se věnoval historii, genealogii, kurátorství nebo humanitním profesím jako je například sociologie a psychologie.
Děkuji za rozhovor!