Po krátkých, ale výstižných proslovech generálního ředitele České filharmonie Davida Marečka a děkana Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze Vlastimila Mareše vystoupil jako první z interpretů americký cembalista íránského původu, profesor londýnské Guildhall School of Music and Drama Mahan Esfahani. Teprve šest let soukromého studia u profesorky Růžičkové, která ho naučila, že „špičková hudba otázky spíše klade, než aby na ně odpovídala,“ považoval tento absolvent univerzit v Stanfordu a Bostonu za definitivní završení svého vzdělání. Na úvod večera přednesl Esfahani úchvatnou Pavin M. Gibbons (Drexel MS 5612) Orlanda Gibbonse. Navázal na ni Bachovým vtipným a virtuózním Capriccio sopra la lontananza del suo fratello dilettissimo B dur, BWV 922 (před 1705). Jako druhá vystoupila Monika Knoblochová, která své bývalé profesorce splnila jedno z jejích největších přání, když připomněla hudební odkaz Viktora Kalabise, jehož Akvarely pro cembalo op. 53 byly věnovány právě Zuzaně Růžičkové. Večer důstojně uzavřel Jaroslav Tůma dvěma varhanními skladbami Johanna Sebastiana Bacha, a sice jeho chorální předehrou O Mensch, bewein’ dein’ Sünde gross, BWV 622, po které následovala monumentální Passacaglia a fuga c moll, BWV 582. Vřelý potlesk patřil jak všem umělcům, tak i profesorce Růžičkové, jejíž portrét zdobil pódium Dvořákovy síně. Po koncertu pozvala společnost Bohemian Heritage Fund hlavní aktéry večera na číši vína do Sloupového sálu.
