Lukáš Vondráček v zajetí svých emocí

Vítěz loňské Mezinárodní klavírní soutěže královny Alžběty se po svém výtečném vystoupení s Prokofjevovým koncertem za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu představil v cyklu Světová klavírní tvorba FOK. Včerejší recitál dal posluchačům detailně nahlédnout do jeho světa hudby a emocí. Zejména ukázal jeho famózní techniku, bezchybnou paměť, způsob tvoření tónu, ale také jaký má smysl pro detail, jak má promyšlené stavby vět i celého díla a jaký má smysl pro odlišení stylů. Mladý umělec je i díky velké soutěžní a pódiové zkušenosti technicky absolutně nad věcí a je neomylný. Zvolený program by si dovolil málokdo ze světových koncertních klavíristů.
Světová klavírní tvorba: Lukáš Vondráček – klavírní recitál – Dvořákova síň Rudolfinum Praha 14. 1. 2017 (foto Petr Dyrc / FOK)

Z jeho hry je patrný hluboký ponor do hudby, kterou předvádí a které je ochoten obětovat vše. Z jeho hry je také zjevné, že mu je vzorem Grigory Sokolov. Podobná je umělcova prstová technika a malé plochy legát. Identické je i intenzivní, téměř „buldočí“ zaujetí. Rozdíl je však v propracování detailů a ve věku. Jeho posaz u nástroje i zvednutá ramena nepřenášejí uvolněnost. Také radost ze hry, nutná k přenosu emocí jako další atribut pódiového vjemu, se ne zcela přenáší na posluchače. Rytmická nevyváženost u všech provedených skladeb však něco skrývá. Agogika v rámci taktu může být rozvolněná, ne však v průběhu fráze. Tím dílo ztrácí na soudržnosti. Zaměření na techniku je tak na úkor procítěnosti a vroucnosti. I když široký rejstřík dynamik ukazuje, jak umí s barvami výborně pracovat, jeho pianissima nehladí. V jeho hře je řada momentů krásně vyslovených, avšak nedokončených. Jeho pedalizace je vzorová a nástroj umí rozeznít ve své široké paletě.

Vondráčkův výklad Mozarta nepřesvědčil, svou roli sehrála absence repetice, nadbytečné ornamenty, tempové výkyvy a nerespektování Urtextu. V jednoduchosti je vždy ta největší krása. Lisztově éterické Etudě „Ricordanza“ chyběl příběh a kouzlo nostalgických vzpomínek i ironií, zaznívajících v jeho Consolations nebo Liebesträume. Brahms v obou dílech posluchače ohromil svou mohutností, ale i zde se soudržnost vytrácela. E moll Scherzo ze všech vět, včetně jeho klidného tria, vyznělo nejlépe. Novákovo dílo se svými emocemi, citovými vzplanutími a zvraty bylo pro mne překvapivě vrcholem večera a ukázalo schopnosti mladého klavíristy naprosto detailně. Tato skladba vyjádřila jeho naturel a byla skutečným profilem interpreta. Ucelený obraz o Lukáši Vondráčkovi by dala jeho interpretace Beethovena nebo Schuberta.


Hodnocení autora glosy: 80%

Světová klavírní tvorba
Lukáš Vondráček – klavírní recitál
Lukáš Vondráček (klavír)
14. ledna 2017 Dvořákova síň Rudolfinum Praha

program:
Wolfgang Amadeus Mozart: Sonáta č. 10 C dur K. 330
Franz Liszt: Transcendentální etuda č. 9, As dur “Ricordanza”
Johannes Brahms: Scherzo op. 4
Vítězslav Novák: Vzpomínky op. 6
Johannes Brahms: Sonáta č. 1 C dur op. 1

www.fok.cz

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Hodnocení

Vaše hodnocení - Lukáš Vondráček – klavírní recitál (Praha 14.1.2017)

[yasr_visitor_votes postid="238255" size="small"]

Mohlo by vás zajímat