Markéta Cukrová a to, co ji oslovuje

  1. 1
  2. 2

Máte za sebou spolupráci s řadou významných uměleckých osobností. Která z nich vám dala nejvíc?

Nerada bych tu přeříkávala jména, protože vždycky hrozí, že na někoho zapomenu. O některých jsem se už zmínila. Ráda bych ale vyzdvihla všechny interprety a tvůrce, kteří dokáží posluchače vyvést z každodenní reality a na dvě tři hodiny je zamknout ve světě zvukových iluzí. Velmi mě ovlivnila paní profesorka Marie Urbanová, která mi pomáhá na cestě za přirozeným zpěvem. A pak všichni kolegové, kteří upřednostňují kultivaci barevného hlasu a muzikálního projevu před decibely nebo třeba přeháněným „poučeným“ nonvibrátem.

Kterého ze svých dosavadních úspěchů si vy osobně ceníte nejvíc?

Nemám žádný žebříček. Spíš mi v hlavě utkvěly okamžiky, kdy se najednou na jevišti něco strhne… a je to jasné hudebníkům i nadšeným divákům. Je to jako výbuch energie. V této souvislosti se mi vybavuje na koncert s italským ansámblem Mala Punica v berlínském Konzerthausu nebo třeba provedení Bachových Matoušových pašijí na vynikajícím Svatováclavském festivalu v Ostravě.

Poměrně často koncertujete také v zahraničí. Hodně vašich kolegů hlavně z „oboru“ takzvané staré hudby přitom zahraničním hudebníkům tak trochu závidí přece jen vnímavější a řekněme „vychovanější“ publikum. Nelehká otázka: Čím myslíte, že to je? Že lidé v zahraničí jsou ke staré hudbě vnímavější? Že je venku po těchto koncertech větší poptávka, než u nás?

To ano, přirozená tendence odhalovat pilíře hudební historie nebyla narušena komunismem, tak jako u nás. Navíc bych řekla, že ke zpoždění našeho posluchačstva přispívá zpoždění samotných muzikantů. Někteří ještě 20 let po revoluci nevědí, proč by ke studiu baroka měli použít starý nástroj, ačkoli je logické, že jen ten jim pomůže pochopit zvukové představy autora. O zpěvu platí totéž, i když zde máme autentický „starý nástroj“ v krku. Ale na obranu publika staré hudby u nás musím říci, že začíná být velmi vzdělané a přísné. Pozná neomylně, kdy se věc daří a kdy ne, a klade na nás čím dál větší nároky. A s takovým vývojem jsem spokojená.

Znáte to – lidé jsou zvědaví… Co jste ochotna prozradit ze svého soukromí?

Nebude to nic překvapivého… Žiji v Praze, mám dva syny. Oba jsou muzikální, a tak se k hudební výchově dostávám i z druhé strany jako rodič. A musím zpětně smeknout před všemi učiteli na hudebkách a jejich nezdolnou trpělivostí.

Díky za rozhovor!

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments