Martinské slavnosti klavíru: Martinů, Schumann a Saint-Saëns

V pořadí již sedmý ročník festivalu Martinské slavnosti klavíru nabídl i letos posluchačům zajímavou dramaturgii, v níž – v souladu s tradicí festivalu – nechyběl klavírní koncert. Volba tentokrát padla na Camilla Saint-Saënse a jeho Koncert pro klavír a orchestr č. 2 g moll op. 22, který zazněl ve zcela nové úpravě pro klavír a smyčcové kvinteto.

Martinské slavnosti v uplynulých letech uváděly klavírní koncerty zpravidla ve verzi pro dva klavíry; za všechny připomeňme loňský ročník, kdy byly v rámci festivalu provedeny všechny koncerty Sergeje Prokofjeva. Spolu s přesunem ze Sálu Martinů do malebných prostor refektáře Profesního domu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy však pořadatelé přišli o možnost využít dvou klavírů, což v případě Saint-Saënsova druhého koncertu nápaditě vyřešili objednávkou úpravy pro smyčcové kvinteto. Ta byla svěřena Petru Horovi.

Na úvod koncertu nejprve zazněl Smyčcový sextet pro dvoje housle, dvě violy a dvě violoncella H 224 Bohuslava Martinů. Dílo z roku 1932, za něž skladatel získal cenu nadace Elizabeth Sprague Coolidge, je skvěle vyváženým třívětým kusem, v němž Martinů hojně uplatňuje práci s drobnými melodickými motivy a chromatikou. Nápadité rozvrstvení jednotlivých hlasů dodává hudbě zajímavý nádech a osobitou energii, již se podařilo členům Akademie komorní hudby zachytit beze zbytku. Chromatické postupy první věty skvěle vygradovaly k závěrečnému harmonickému „projasnění“, tklivé, táhlé tóny houslí (Mana Shiraishi, Eliška Kukalová) v lyrickém Andantinu následně vystřídaly odlehčené figury tepajícího Allegretto scherzando. Závěrečné Allegretto poco moderato pak bylo skvěle vystavěno od prvního do posledního taktu.

Pro následný Klavírní kvartet Es dur op. 47 Roberta Schumanna na pódiu z původního obsazení zůstali Tomáš Jamník (violoncello) s Martinem Stupkou (viola), které doplnili německý houslista Alexander Kisch a v Kanadě působící klavírista Martin Karlíček. Ten již od prvních taktů zaujal úžasně lehkým, „zvonivým“ tónem, který vynikl především v na souhru extrémně náročném Scherzu druhé věty. Půvabné Andante cantabile krásně otevřelo violoncello, k němuž se postupně přidaly ostatní nástroje. Závěrečná věta vyzněla velmi prostě, uhlazeně, s velkým vnitřním klidem, bez velkých, okázalých gest, jakkoliv k tomu ohnivé Vivace svádělo.

Po přestávce přišel na řadu již zmíněný druhý klavírní koncert Camilla Saint-Säense, v němž Martina Karlíčka doprovodili Mana Shiarishi a Eliška Kukalová (housle), Aleksandra Hładyniuk (viola), Vilém Petras (violoncello) a Zdeněk Pazourek (kontrabas). Martin Karlíček hned v úvodním sólovém vstupu klavíru, který skladatel pojal ve stylu fantazií Johanna Sebastiana Bacha, rozezněl nástroj v celé jeho kráse. Jeho podmanivý, zajímavě sytý tón se v diskantu úžasně třpytil, jeho pojetí Saint-Saënse bylo ve všech ohledech dobře čitelné. Žertovné Scherzo mělo velmi silný vnitřní tah, který Karlíček neztratil ani navzdory menším nepřesnostem. I když tempo závěrečného Presta bylo hraniční, nechyběla mu pro vášnivou tarantellu tolik potřebná jiskra.

Transkripce Petra Hory byla vyvedena velmi umně. Hráči na Karlíčkův sólový part reagovali s potřebnou přesností a citem, a jejich doprovod byl tak ve všech ohledech klavíristovi skvělou oporou. Pouze ve zvukově vypjatých místech, konkrétně ve vrcholech, byl výsledný zvuk trochu „prázdný“, v plném forte zcela logicky nemohlo smyčcové kvinteto klavíru „stačit“, což však v žádném případě nijak nesnižovalo celkově velmi silný dojem z celého provedení.

Na závěr je třeba zmínit, že festival je – v českém prostředí zcela unikátně – sponzorován pouze ze strany drobných donátorů. Tento postoj vychází z myšlenek iniciativy Stop grantokracii, která se snaží upozornit na problematiku grantového financování kultury a zažité způsoby nakládání s veřejnými prostředky. Myslím, že kvalita účinkujících i zcela zaplněný sál refektáře byly dostačujícím důkazem toho, že tento přístup může velmi dobře fungovat, a upřímně se těším na další ročník, který – podle toho, co o něm publiku prozradil jeho organizátor Martin Víta – bude rozhodně stát za to.

Hodnocení autorky recenze: 70%

 

Martinské slavnosti klavíru 2017
Martin Karlíček, smyčcové kvinteto Akademie komorní hudby
Martin Karlíček (klavír)
Mana Shiraishi (housle)
Tomáš Jamník (violoncello)
Martin Stupka (viola)
Stipendisté Akademie komorní hudby: Eliška Kukalová (housle), Alexander Kisch (housle), Aleksandra Hładyniuk (viola), Vilém Petras (violoncello), Zdeněk Pazourek (kontrabas)
14. prosince 2017 Refektář Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy Praha

program:
Bohuslav Martinů: Smyčcový sextet H224
Robert Schumann: Klavírní kvartet Es dur, op. 47
= přestávka =
Camille Saint-Saëns: Koncert č. 2 g moll, op. 22, pro klavír a orchestr v úpravě pro klavír a smyčcové kvinteto (světová premiéra úpravy)

www.martinskeslavnosti.cz