Martinů Voices: Třináctka je šťastné číslo

Fanatik dokonalosti. Tak se hovoří o Lukáši Vasilkovi. V metropoli se nyní v prosinci konají každoroční Dny Bohuslava Martinů. Nedělní koncert Vasilkova sboru Martinů Voices, který tvoří třináct pěvců, přehlídku jednoznačně ozdobil. Při vzpomínce na vystoupení v Sále Martinů v sídle Hudební fakulty AMU na Malé Straně přicházejí na mysl jen superlativy.
Lukáš Vasilek – Dny Bohuslava Martinů 10. 12. 2017 (zdroj Dny Bohuslava Martinů / foto © Zdeněk Chrapek)

Pomyslným středobodem programu byly Madrigaly Bohuslava Martinů, skladba s podtitulem Part-Song Book – Kniha písní, v Halbreichově katalogu dílo s číslem 380. Texty moravské lidové poezie ze sbírek Františka Sušila a Františka Bartoše Martinů zhudebnil na Schönenbergu ve Švýcarsku na jaře 1959, v posledním roce života. Madrigaly o čtyřech částech jsou titulem – na rozdíl od Českých madrigalů z roku 1939 – na koncertech zatím opomíjeným. Lukáš Vasilek se k nim dostal v souvislosti s natáčením desky nazvané Martinů: Madrigals, která je kompletem. Kniha písní je samozřejmě odlišná od Českých madrigalů; jejich typický imitační styl, volně a velmi neotřele vycházející z renesančního předobrazu, i jejich kouzelné harmonie se zde připomenou jen občas, stejně jako jejich rozvernost a poetičnost. Jde o hudbu o něco pomalejší, v sazbě jakoby oproštěnější, vážnější, krásnou, ke zpívání ale zcela jistě ne lehkou. Folklór z ní na první poslech nijak netrčí – a když se ozve dokonce jakoby chorální pasáž, připomene se bezděky svět opery Řecké pašije. Třetí z madrigalů exponuje sopránové sólo. Provedení bylo skvělé, vyprecizované, v detailech jednotlivých hlasů pointované, kultivované, zvukově krásně zakulacené… Ostatně přesně takhle zpívali Martinů Voices po celý večer.

Martinů Voices, Lukáš Vasilek – Dny Bohuslava Martinů 10. 12. 2017 (zdroj Dny Bohuslava Martinů / foto © Zdeněk Chrapek)

Debussyho Trois chansons de Charles d’Orléans měly výrazný neoklasický charakter, byly jemnými agogickými proměnami i minuciézními dynamickými zvraty – často citlivě uplatňovanými i na jednom tónu – nádherně strukturované, v harmoniích čisté; když měla hudba spočinout na konsonanci, stalo se tak vědoucně. Druhý ze tří dílů byl krásnou písní pro sólový alt, nezávisle se odvíjející a plynoucí na pozadí ostatních hlasů. Třetí, nejhybnější, dospěl ke smělému vrcholu.

Ravelovy Trois chansons byly harmonicky rafinovanější, ve zvuku impresionističtější, celkově hravější. První píseň vyzněla jako rychlá a proměnlivá, druhá exponovala řadu drobných sól, třetí gradovala ve staccatové rychlosti.

Gabriela Faurého, o generaci staršího, reprezentovala dvě čísla – Madrigal a Džinové, obě s klavírním doprovodem Václava Máchy. První s klasickou sazbou a mezihrami, noblesní. Právě zde si posluchač mohl zase jinak uvědomit vokální kvality sboru – soprány, které nemají ani náznak ostrosti, lahodné tenory, decentní a barevné alty a měkké basy. Skladbu s názvem Džinové koncipoval Gabriel Fauré tak trochu v duchu romantické strašidelnosti, s přeryvy v hlavním motivu, gradovaně, dramaticky. Zvuku bylo na konci jako od velkého sboru.

Typicky byl vybrán i Francis Poulenc a jeho poeticky vyznívající titul Zasněžený večer. Sbor byl kouzelně vyladěn, jednotlivé hlasy vystupovaly logicky tak, aby ozřejmovaly proměny harmonií… Francouzská hudba se vším všudy, v programu koncertu v jeho první polovině se všemi předchozími autory velmi výstižně ukazující širší dobový, místní i stylový kontext tvorby Bohuslava Martinů, jehož tvorbu, poetiku a hudební jazyk Francie ovlivnila opravdu hodně.

Závěr nedlouhého, ale přesto pro sbor velmi náročného večera patřil po Madrigalech Bohuslava Martinů hudbě Johannese Brahmse, kontrastující se vším předešlým v mnoha parametrech. Cikánské písně pro smíšený sbor a klavír, to je jedenáct čísel s mnohem profánnějším ukotvením, přes neoddiskutovatelnou kultivovanost tohoto tvůrce přímočarých a průrazných, v porovnání s podobně zamýšlenými Dvořákovými Moravskými dvojzpěvy méně poetických. Daly by se zpívat i v mnohem větším obsazení, v komorní podobě nicméně může lépe vyniknout sezpívanost, vzájemná vyváženost a barevná propojenost hlasů, což jsou v případě Martinů Voices kvality tvořící jedinečnost jejich značky.

Přídavek byl z jiného světa, už vánoční. Autorem zvukově apartního aranžmá písně Stille Nacht (Tichá noc), v němž se široké harmonie stahují v posledním tónu do unisona a jednotlivé sloky nápaditě vrůstají jedna do druhé, je Bernd Engelbrecht. I tahle vděčná drobnost ukázala sbor ve světle dokonalosti. Vasilkova zmíněná „fanatičnost“ nese skvělé plody – a číslo třináct není číslem nešťastným.

Hodnocení autora recenze: 100%

 

Dny Bohuslava Martinů 2017
Sbormistr, dirigent: Lukáš Vasilek
Václav Mácha (klavír)
Martinů Voices
10. prosince 2017 Sál Martinů – Lichtenštejnský palác Praha

program:
Claude Debussy: Trois chansons pro sólový soprán a smíšený sbor a cappella
Maurice Ravel: Trois chansons pro sólový alt a smíšený sbor a cappella
Gabriel Fauré: Madrigal op. 35 & Les Djinns op. 12 pro smíšený sbor a klavír
Francis Poulenc: Un soir de neige pro smíšený sbor a cappella FP 126
= přestávka =
Bohuslav Martinů: Madrigaly pro smíšený sbor na slova moravské lidové poezie ze sbírek Františka Sušila a Františka Bartoše, H 380
Johannes Brahms: Zigeunerlieder pro smíšený sbor a klavír op. 103
přídavek:
Bernd Engelbrecht: Stille Nacht

www.martinu.cz
www.martinuvoices.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - Martinů Voices -L.Vasilek & V.Mácha (Dny Bohuslava Martinů 10.12.2017)

[Celkem: 2    Průměr: 5/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na