Minulost a budoucnost „Dvořákova domu“ v Žitné ulici

  1. 1
  2. 2

Z dobových dokumentů vyplývá, že Dvořák v posledních letech života uvažoval o koupi vlastního domu v Praze a radil se v této věci se svými přáteli. Ke koupi nakonec nedošlo, ale na základě „rodinné rady“ bylo rozhodnuto, že si Dvořákovi najmou prostornější a reprezentativnější byt na rohu Vyšehradské a Benátské ulice. Ke stěhování mělo dojít v průběhu května 1904, ale skladatel již 1. května po krátké nemoci ve svém bytě náhle zemřel. Skladatelův syn Otakar později popsal události Dvořákova posledního dne takto: „Dne 30. dubna zatoužil trochu projít se trochu po ulici. Vychází v mém doprovodu na sluneční stranu Žitné ulice. Byla to jen kratičká procházka, ale tatínka skvěle osvěžila. Také noc na 1. května minula bez jakýchkoli příhod. Byla to sobota. V neděli zůstal proti svému zvyku déle v posteli. Pak vstal a usedl k obědu. Polévku snědl zcela normálně s opravdovou chutí. Maminka mu připravovala jeho oblíbený přírodní řízek s bramborem. Tentokráte seděl tatínek u oběda v křesle (nikoliv na normální židli). Děti nebyly ještě všechny doma, když tatínek řekl: „To se mi nějak točí hlava“. V obličeji zrudl, hlava sklonila se ke straně a tvář nabývala pomalu bledé barvy. Ihned bylo posláno pro prof. Hnátka, který přišel v několika minutách, ale zjistil už jen smrt.“

Zpráva o Dvořákově smrti se brzy dostala mezi nejbližší přátele a příbuzné, takže již během odpoledne se do Žitné přišla se skladatelem rozloučit celá řada významných osobností tehdejšího kulturního a veřejného života: ředitel Národního divadla František Adolf Šubert, sopranistka Růžena Maturová, hudební kritik Václav Juda Novotný, švagr Václav Kounic, hudební nakladatel Mojmír Urbánek, administrativní ředitel pražské konzervatoře Karel Knittl další. Josef Mařatka sňal skladateli posmrtnou masku a vytvořil odlitek jeho pravé ruky.

Budova se do dnešních dnů dochovala prakticky ve stejné podobě, jakou měla za Dvořákova života. Jediná podstatnější přestavba proběhla v roce 1924, kdy byl přední trakt domu zvýšen o dvě patra. V průběhu 20. století se na domě objevily připomínky některých významných osobností, spojených s historií domu: jednalo se o bustu Antonína Dvořáka od sochaře Otakara Španiela z roku 1927, která byla umístěna ve středu průčelní fasády nad balkónem v úrovni 1. patra, dvě pamětní desky připomínající obě výtvarné osobnosti (Josefa Mařatku a Jaroslava Věšína) na fasádě třetího patra a pamětní deska na úrovni přízemí připomínající Petra Iljiče Čajkovského (později byla odcizena). Stav dlouhodobě neudržované budovy vedl v letech 2007 k podání návrhu na prohlášení objektu kulturní památkou. Iniciátorem akce byla Společnost Antonína Dvořáka ve spolupráci s Klubem za starou Prahu, podle jehož stanoviska spočívá význam objektu také v jeho nezanedbatelných architektonických a urbanistických hodnotách. 14. července 2010 nabylo právní moci rozhodnutí Ministerstva kultury ČR o prohlášení domu kulturní památkou.Současný majitel budovy, společnost Armida Real Estate, s.r.o., se rozhodl přistoupit k zásadní revitalizaci celého objektu. Záměrem vlastníka je dát nevzhledné budově důstojnou podobu a využít jí jako víceúčelový objekt, který bude sloužit jak soukromým účelům, tak veřejnosti s důrazem na spojení místa s osobností Antonína Dvořáka. Vzhledem k památkovému statutu objektu, který se navíc nachází na území památkové rezervace Unesco, je celý administrativní proces spojený s rekonstrukcí mimořádně náročný. Totéž se týká i samotných prací, které musejí respektovat architektonickou a historickou hodnotu budovy. V první fázi proběhl stavební průzkum celého objektu. Ukázalo se, že budova i její základy jsou v zásadě v dobrém stavu, takže vnější zchátralý vzhled poněkud „klamal tělem“. Co se týká jednotlivých etap rekonstrukce, některé již byly dokončeny, v případě dalších se čeká na výsledek územního řízení.V rámci rekonstrukce objektu byly dosud provedeny tyto práce: úplná rekonstrukce uliční fasády, restaurování busty Antonína Dvořáka, restaurování pamětních desek a dekorativních prvků fasády, oprava balkónu do původní podoby a oprava střešní římsy. Na jednotlivých pracích se podílela řada odborníků s dlouholetou praxí v oboru. V současné době je realizována výroba a osazení dřevěných výkladců do přízemních nebytových prostor. Budou přesnými kopiemi původních výkladců, jejichž plány se dochovaly v archivu a které můžeme vidět i na dobových fotografiích. Další plány do budoucna zahrnují zpřístupnění prostor bývalého bytu Antonína Dvořáka veřejnosti (bude se jednat o místnosti, které skladatel s rodinou obýval posledních dvacet let, v nichž měl pracovnu a kde také zemřel), vytvoření Kulturního centra Antonína Dvořáka v nebytových prostorách domu (včetně malého koncertního sálu pro pořádání kulturních akcí) a vybudování stylové kavárny v přízemí. Popřejme „Dvořákovu domu“, aby se podařilo všechny velkorysé plány realizovat a aby se toto místo zase po dlouhých letech stalo důstojným památníkem své slavné minulosti.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat