V Mnichově má premiéru Donizettiho Favoritka s Elīnou Garančou

  1. 1
  2. 2
„Celé je to krásné, ale to poslední dějství – každá nota je mistrovské dílo!“ Tak soudil o Donizettiho Favoritce dirigent Arturo Toscanini. Bavorská státní opera uvádí tuto znalci velmi ceněnou, ale zřídka hranou operu právě dnes jako první premiéru sezony. Režii má Amélie Niermeyer, titulní roli zpívá Elīna Garanča, diriguje její manžel Karel Mark Chichon.
Gaetano Donizetti: La favorite - záběr ze zkoušky - Elīna Garanča - Bayerische Staatsoper 2016 (foto FB Bayerische Staatsoper/Wilfried Hösl)
Gaetano Donizetti: La favorite – záběr ze zkoušky – Elīna Garanča – Bayerische Staatsoper 2016 (foto FB Bayerische Staatsoper/Wilfried Hösl)

 

Favoritka Gaetana Donizettiho bude první premiérou nové sezony v Bavorské státní opeře
(Abendzeitung – 21. října 2016 – Robert Braunmüller)

Paní Garančo, jaké to je, pracovat jako manželský pár na nové inscenaci?

Musíme být dobře připraveni, protože se na nás upírá pozornost. Amélie Niermeyer se mě při jedné zkoušce zeptala: „Co tu bude tvůj manžel dělat?“ Odpověděla jsem: „Nevím. Doma je to jen můj manžel a ne můj dirigent.“

Rozumíte si s ním při práci beze slov?

Jsme spolu šestnáct let a deset let jsme manželé. Karel Mark Chicon mě zná jako žádný jiný dirigent. A já ho znám tak dobře jako žádný jiný zpěvák. S orchestrem na mě počká, když to potřebuju. O tom spolu mluvit nemusíme.

Vidíte svého manžela díky společné práci častěji než jiné mezinárodně angažované pěvkyně?

Já jsem na zkušební scéně, zatímco on pracuje s orchestrem. Při práci na Favoritce ho také často vidím jen u snídaně a u večeře. Když přijedou do Mnichova naše děti, musíme se domluvit, kdo převezme rodičovskou roli.

Litovala jste někdy, že jste se provdala za dirigenta?

Nemohla bych žít s nikým, kdo pracuje od devíti do šesti a v sobotu a v neděli má volno. Představení jsou pro mého muže někdy namáhavější než pro mě. On stojí v orchestřišti od začátku do konce a je zodpovědný za osmdesát lidí. Já mám jen několik výstupů a musím se starat pouze o svůj hlas.

Donizetti komponoval Favoritku pro Paříž. Je to italská, nebo francouzská opera?

V Mnichově se bude zpívat francouzsky. Hudbě to dodává jakousi lehkost. Orchestrální doprovod je jako v italské opeře. Není jednoduché toto dílo přesně stylově zařadit. Je to pozdní Donizetti, který se už typickému belcantu vzdaluje. Kdyby psal operu pro Itálii, leccos by bylo kratší.

Proč je hlavní role určena pro mezzosoprán?

To netuším. Možná proto, že Rosine Stoltz, představitelka premiéry, byla milenkou intendanta? Mě každopádně těší, že nejsem jen číslo dvě. Na druhé straně: mezzosopránové postavy, jako je Amneris v Aidě, jsou mnohdy zajímavější – jako všechny komplikované charaktery.

O čem opera pojednává?

Je to složitý příběh. Léonor de Guzman je milenka kastilského krále Alfonsa XI. V centru opery je milostný trojúhelník, jehož východisko je beznadějné.

Už jste tu roli někdy zpívala?

Před rokem koncertantně v Salcburku, ve scénickém provedení dosud ne. Není to snadná role, rozsah vyžaduje dvě oktávy.

V operách devatenáctého století je mnoho Leonor. Máte ještě nějakou v repertoáru?

To jsou všechno sopránové role. Na koncertech někdy zpívám Pace, pace, árii Leonory z Verdiho La forza del destino.

Jak bude představení vypadat?

Inscenace Amélie Niermeyer se odehrává tady a teď, mezi pohyblivými kovovými věžemi. Je to velmi působivé.

Z vašeho rodného Lotyšska přichází v současné době hodně hudebníků. Čím to je?

Lotyšsko má velkou sborovou tradici. Velký pěvecký festival, který se poprvé konal roku 1873, je součástí naší národní identity. Máme velmi mnoho lidových písní, každý Lotyš zpívá při svátku svatého Jana nebo o Vánocích. Dirigent Andris Nelsons, houslistka Baiba Skride nebo varhanice Iveta Apkalna patří ke generaci, která v době, než se země osamostatnila, ještě chodila do školy. Rodiče na nás neměli čas a my se museli něčím zaměstnat. Mnozí se rozhodli pro hudbu. Sovětský školský systém v tom poskytoval dobrý základ.

Mluvíte plynně německy. Kde jste se to naučila?

Moje první angažmá bylo v Meiningenu. Anglicky tam mluvit nechtěli, tak jsem se musela naučit německy. To otuží, tehdy jsem byla poprvé z domova. Z první gáže jsem si koupila svůj první parfém.

Měla na vás doba strávená v Meiningenu vliv?

Generálním hudebním ředitelem tam byl Kirill Petrenko, s ním jsem zpívala svého prvního Rosenkavaliera. Hodně jsem si toho mohla vyzkoušet – od Sonětky v Šostakovičově Lady Macbeth přes Třetí dámu v Kouzelné flétně až k Oktaviánovi. A přes Frankfurt jsem pak přišla do Vídně.

Kde žijete dnes?

Jednou nohou v Rize, kde žije můj otec, a druhou v jižním Španělsku, tam žije matka mého muže.

Co přijde po Mnichově?

Je mi čtyřicet a mám před sebou ještě deset, patnáct let kariéry. Santuzza v pařížské Opéra Bastille je můj první krok do dramatického oboru. Árie a dueta jsem už zpívala na koncertech, teď to musím propojit dohromady. A pak přijde Eboli ve Verdiho Donu Carlosovi.

Budete belcantu nevěrná?

Určitě ne. Zpěvačky z bulharsko-ruské školy mezzosopránové dramatické role zvulgarizovaly, v jejich podání zhrubly. Verdi předepisuje velmi často piano a pianissimo. A Eboli je vznešená žena, to je potřeba slyšet. Kdo nekultivuje belcanto, hlas si brzy zničí.

***

Pletichy moci a lásky
Nebyl to nikdo menší než Richard Wagner, kdo vypracoval během svého pařížského pobytu klavírní výtah opery La favorite. Dílo premiérované roku 1840 bylo během devatenáctého století velmi úspěšné a jen v pařížské opeře se do roku 1904 dočkalo šesti set padesáti představení. Tenorovou árii Spirto gentil slýcháme dodnes v sólových recitálech. Autorem libreta jsou Alphonse Royer, Eugène Scribe a Gustave Vaëz.

Vznik díla byl komplikovaný: Donizetti na něm začal pracovat na podzim roku 1839 pod názvem L’ange de Nisida pro Théâtre de la Renaissance. Projekt však ztroskotal a velkou část hudby pak skladatel použil pro La favorite, koncipovanou ve stylu grand opéra.

V centru je historická postava Léonor de Guzman, metresa krále Kastilie Alfonsa XI., zapletená do mocenských pletich. Látka je to navýsost pesimistická, neboť Léonořina láska ke králi je jen fraška.

Léonora dlouho neváhá rozhodnout se pro Fernanda, který kvůli ní utekl z kláštera v Santiago de Compostela. O Léonořině vztahu ke králi však neví a oba se tak snadno stanou obětmi intrik a mocenského boje mezi církví a státem. V závěru jim nezůstane ani naděje na společnou lepší budoucnost po smrti.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Donizetti: La favorite (Bayerische Staatsoper)

[yasr_visitor_votes postid="229867" size="small"]

Mohlo by vás zajímat