Monika Fürbach Boušková: PKS stojí především na přátelských vztazích

Na konci března letošního roku s vámi vyšel obsáhlejší rozhovor na Opeře PLUS, který vedla Agáta Pilátová. Velká část rozhovoru se točila kolem nového CD s cyklem písní Gustava Mahlera Chlapcův kouzelný roh, který jste natočili s PhilHarmonia Octet Prague a německým zpěvákem Peterem Schönem. Nyní se chystá křest dalšího CD, tentokrát Pražských komorních sólistů s názvem Metamorphoses. Proč jste ho pojmenovali Metamorphoses, neboli proměny?
Název Metamorphoses vychází z kompozice, která je na albu obsažena. Jedná se o skladbu Richarda Strausse Metamorfózy pro 23 smyčců. Zároveň jsou „proměny“ blízké i samotnému ansámblu Pražských komorních sólistů. Před lety soubor prošel jakýmsi “vzkříšením” a zároveň proměnou v obsazení souboru a v uměleckém vedení, kdy se uměleckým ředitelem PKS stal hornista a dirigent Radek Baborák. Nové album tak můžeme vnímat jako debut ansámblu v podobě, ve které koncertuje dnes.

Jak album vznikalo?
Jedná se o živý záznam z našeho únorového koncertu letošního roku, který se uskutečnil v rámci naší koncertní řady v kostele sv. Šimona a Judy, kde jsme rezidenčním souborem.

Jaké skladby kromě Straussových Metamorfóz album obsahuje?
Kromě již zmíněných Straussových Metamorfóz pro 23 smyčců album obsahuje také Wagnerovu předehru Tristan a Isolda v úpravě rakouského skladatele a houslisty Sebastiana Gürtlera. Gürtlerova aranž Tristana a Isoldy vychází z přímé inspirace Straussovými Metamorfózami – je také pro 23 smyčců. Troufám si říci, že se jedná o výjimečnou nahrávku, a to nejen proto, že se jedná o live záznam z koncertu! S novým albem Metamorphoses také navazujeme na nahrávací činnost, které se PKS vždy hojně věnovali.

Povězte prosím, jakými proměnami prošel soubor Pražských komorních sólistů v průběhu času?
Soubor Pražští komorní sólisté má za sebou více než šedesát let působení. U zrodu souboru v roce 1961 stál violista Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK Hubert Šimáček společně s dirigentem Václavem Neumannem. Postupem času soubor působil pod vedením dalších osobností, koncertních mistrů. Jako jeden z posledních uměleckých vedoucích stál v čele PKS violoncellista Václav Jírovec. Jeho dcera Anna Jírovcová je dědičkou názvu souboru a na její popud se v roce 2017 souboru umělecky ujal Radek Baborák.

PKS je smyčcový ansámbl, kde jsou jednotliví hráči souboru sami o sobě sólisty, dohromady ale tvoří jedno těleso. Jedinečnost souboru ale nestojí jen na umělecké spolupráci, ale především na přátelských vztazích. A osobnost Radka Baboráka je vůdčím elementem působení tohoto ansámblu.

S prostorem kostela sv. Šimona a Judy jste tedy spokojeni?
Pražští komorní sólisté vznikli pod patronací Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Spolupráci s FOK jsme znovu obnovili ve formě rezidentury v kostele Šimona a Judy, kde působíme již druhou sezónu. Kostel sv. Šimona a Judy je nádherné prostředí a mnoho let funguje jako koncertní prostor a posluchači jsou zvyklí zde koncerty navštěvovat. V Praze je nedostatek koncertních sálů, všichni se upínáme ke stavbě Vltavské filharmonie, snad tam budeme jednou koncertovat i s PKS.

Hraje soubor PKS i v zahraničí?
Soubor PKS byl založen v roce 1961 a již v roce 1963 hrál na hudebním festivalu v Salzburku. Z dnešního pohledu je to až neuvěřitelné. V současnosti je to otázka x let, než se nově založenému souboru podaří dostat se na takto renomované festivaly.

Jak jste se dostala na pozici generální manažerky PKS?
Ke spolupráci mě přizval Radek Baborák, se kterým mě pojí více než třicetileté přátelství. Respektuji jej absolutně jako osobnost – muzikanta a důvěřuji mu co se týče jeho umělecké dramaturgie a vize. Kdyby ve vedení souboru nestál on, do pozice manažerky souboru bych se nepustila.

Studujete stále prezenčně Hudební management na HAMU?
Ano, jsem v bakalářském ročníku. Letos mne čeká obhajoba bakalářské práce na téma Současné postavení žen ve vedoucích pozicích v oblasti kulturního managementu. Je to moje osobní téma. Postavení žen na jakýchkoliv vedoucích pozicích je ve společnosti stále ožehavá věc, přitom žen na manažerských a ředitelských postech v oblasti kultury stále přibývá!

Můžete nějaké z nich jmenovat?
Ano, je to například Michaela Káčerková (ředitelka Karlovarského symfonického orchestru), Lenka Kavalová (ředitelka Plzeňské filharmonie), manažerka hudební agentury Camerata Martina Straková, jednatelka agentury Makropulos Martina Vírková, či umělecká ředitelka festivalu Za poklady Broumovska Tereza Kramplová. Je za nimi vidět obrovský kus práce, bezesporu jsou velkým přínosem v oblasti klasické hudby v Čechách.

Měla jste k hudebnímu managementu vždy blízko?
Začala jsem se managementu věnovat, když jsem byla na rodičovské dovolené. Založila jsem tehdy koncertní agenturu Bohemian Artists s myšlenkou, že budu zastupovat své vrstevníky kolegy, abych je podpořila v jejich sólové a komorní kariéře. Časem se k tomu přidala spolupráce s Radkem Baborákem ohledně orchestru Česká Sinfonietta. Nyní se naplno angažuji v PKS a hodně času věnuji také zastupování PhilHarmonia Octetu, jehož jsem zároveň členkou.

Jste hodně aktivní i na sociálních sítích. Jak vnímáte jejich důležitost?
Pro muzikanta je to v dnešní době nezbytná součást jeho profese – působit na sociálních sítích. Sociální síť je obor sám pro sebe. Měli jsme na HAMU příkladný seminář s violoncellistkou Terezií Kovalovou, která se nejen sociálním sítím intenzivně věnuje. V současné době hledám někoho, kdo by se chtěl věnovat spolupráci s PKS v tomto odvětví naplno.

Soubor PKS chystá Novoroční koncert. Co na něm zazní?
To je dobře, že se ptáte, protože program bude mimořádně pestrý! Zazní Bachův Braniborský koncert č. 3, Paganiniho Concertino pro lesní roh, fagot a smyčce, Bartókovy Rumunské lidové tance, skladba Threnody od Matteo Hagera, Chasidské melodie od Lva Kogana a světová premiéra skladby Her Country od Nikol Bókové. Sólistkami koncertu budou kromě Nikol Bókové také mezzosopranistka Bella Adamova a fagotistka Michaela Špačková.

Silvestrovským koncertem symbolicky započne Rok české hudby. I proto zazní na programu skladba české skladatelky Nikol Bókové?
Ano. Skladba Her Country Nikol Bókové vznikla na popud Radka Baboráka a je inspirována Smetanovou Mou vlastí. Je napsána pro menší soubor – smyčce, basklarinet, lesní roh, bicí nástroje, klavír a zpěv. Texty, které přednese ve vokálním partu vynikající mezzosopranistka Bella Adamova, jsou ve francouzštině a v angličtině a jsou sepsány na základě dopisů Milady Horákové z pankrácké věznice.

Abych se držela správně interpretace myšlenky Nikol ke vzniku skladby, s dovolením cituji z tiskové zprávy koncertu: „V koncertním cyklu Her country Nikol Bókové se protkávají souvislosti a odkazy na Smetanovu Mou vlast. Přestože je téměř celá kompozice nová a vytvořená ve světě individuálního hudebního jazyka Nikol Bókové, v částech High Castle a River se objevují drobné citace motivů, záměrné odkazy a hudební hříčky či inspirace jednotlivými částmi Smetanova Vyšehradu a Vltavy. Obsah dalších částí autorka zvolila podle vlastního úsudku, ať už z popudu historické významnosti (jméno Šárka v její kompozici nahradí jméno Milada), tak z popudů současnějších, kdy část Tábor v Her Country nahradí Darkov (skladba inspirovaná ostravsko-karvinskými doly, které jsou signifikantní součástí tamního života a které Nikol poznala blíže, jelikož její otec až do konce života pracoval v dole Darkov jako důlní záchranář). Kontrastem k těmto dvěma závažnějším částem je Woods and Fields, hudba spjatá s láskou k přírodě, která je takovým malým klavírním koncertem, a finální část Home, jež je zhudebněním lásky k domovu.”

Jak se Rok české hudby promítne do vašeho repertoáru v příštím roce?
V příštím roce slavíme 200 let výročí od narození Bedřicha Smetany uvedením jeho kvartetu Z mého života v úpravě pro smyčcový ansámbl a zároveň si připomeneme stoleté výročí Franze Kafky. Ve světové premiéře uvedeme 5. října 2024 kompozici české skladatelky Jany Vöröšové pro mezzosoprán, lesní roh, cimbál a smyčce na texty vycházející z korespondence Franze Kafky a Mileny Jesenské.

Plánujete nahrávat další alba?
Album PKS Metamorphoses vzniklo ve spolupráci s Nikol Bókovou, respektive s vydavatelstvím Soleil et Pluie, které Nikol založila spolu se svým manželem Janem Bókem Valou. Mým přáním by bylo vydat společně každý rok jedno album, ať už jako záznam z živého koncertu, nebo z nahrávacího studia.

Má pro vás konec starého roku a začátek toho nového nějaký speciální význam?
Přiznám se, že přechod ze starého roku do roku nového nemám moc v oblibě. Jsem tedy velmi ráda, že jej oslavím společně s PKS a vynikajícími sólisty a jak jinak než hudbou, která je pro mne každodenní součástí. Srdečně zvu všechny čtenáře Opery PLUS a přeji všem klidný a úspěšný nový rok ve zdraví a v lásce!

Děkuji za rozhovor. Ať se vám i nadále ve všem daří.