Moravský podzim potřetí

  1. 1
  2. 2

Amarcord

Pätica spevákov v zložení bas, bas, barytón, tenor, tenor si pripravila zaujímavý repertoár, ktorý veľmi funkčne obohatil celú dramaturgiu a náplň festivalu. Pôsobili svedomito pripravene a suverénne. Nemožno sa čudovať, veď sú to profesionáli, ktorí takto pôsobiť majú, ale aj napriek tomu ma úplne nepresvedčili a neočarili. Je pravda, že repertoár sa značne opiera o melodickosť a hravosť najvyššieho hlasu, ale to neznamená, že ostatné hlasy by mali zanikať. Pri vokálnom ansámbli takéhoto formátu by sa to jednoducho nemalo stávať. Jediný bas mu dokázal konkurovať, ostatné stredné hlasy, predovšetkým druhý tenor, zanikali aj v takých pasážach, kde sa zdalo, že práve oni sú dočasným nositeľom hlavnej melodickej linky. Samozrejme treba brať na vedomie fyzikálne vlastnosti vyšších polôh, ktoré sú prirodzene prieraznejšie (preto napríklad aj vo veľkom symfonickom orchestri stačí iba jedna pikola), ale nato by práve takíto profesionáli nemali zabúdať a teda jednotlivé hlasy si dynamicky prispôsobiť pre svoje potreby a čitateľnosť prejavu. Vo viachlasej tvorbe je čitateľnosť každého hlasu v každom momente skoro nemožná, preto sa to však väčšinou rieši aspoň výraznými nástupmi v kanonickej sadzbe. Avšak ani tento princíp nebol dodržaný a preto bol ich výkon pre mňa trochu sklamaním. Občas roztržité nástupy basu sú už iba zanedbateľnou chybičkou v inak zásadnej interpretačnej nevyrovnanosti. Nič to, ale nemení na tom, že sú to všetko vynikajúci speváci, s príjemnou farbou hlasu. Zvolený repertoár brněnskému publiku představil tradici Svatotomášského ansámblu. Téma Z kůru sv. Tomáše – od středověku k Heinrichu Schützovi bylo ohraničeno dvěma sekvencemi, při nichž pětice zpěváků využila akustického efektu rozdělení spodních a horních hlasů. Poloha gregoriánského chorálu se v kostelním prostoru velmi pevně nesla a celkový efekt tedy v žádném případě nevyšel naprázdno. Nastolila totiž náladu rozjímání, která byla rovněž velmi na místě. Výsledný akustický dojem se velmi lišil dle rozmanitosti repertoáru, za zmínku jistě stojí jak již výše uvedené sekvence, tak zejména Oratio domenica a na ni navazující Kantikum Panny Marie, které prostory Kostela sv. Janů rozezněly docela.

Na závěr si nemohu odpustit drobnou výtku ohledně organizace večera. Slevový systém nabídnutý studentům jak Masarykovy univerzity, tak studentům umělecky zaměřených univerzit zde pozbyl svého dobrého smyslu. Je samozřejmé, že určité prostory jsou omezeny kapacitně a tedy je přednost, jež je věnována vstupenkám bez slevy, logická. Prostor minoritského kostela ovšem zcela naplněný nebyl, o prostoru na stání se zmiňovat ani nebudu. Nepříjemná situace, jež nebyla nepodobná u vystoupení Apollon Musagète Quartettu, tak znepřehlednila velkorysost festivalu vůči studentům.

Nórsky deň

Další z řady národně laděných večerů probíhal v Besedním domě za přímé účasti jeho excelence velvyslance Norského království Jense Eikaase, rovněž slavnostně byl pozdraven předseda ústavního soudu Pavel Rychetský. Poté již na pódium v dobré náladě přichází TrondheimSolistene, Trondheimští sólisté. Jejich suverénní nástup do úvodních taktů preludia suity Edvarda Griega jasně naznačil, že je třeba počítat s velkým hudebním zážitkem. Napříč všemi částmi skladby byla představena schopnost pevně se pohybovat všemi spektry a to i ve velmi krajních polohách. Barevně a dynamicky byli velmi na výši a rovněž vykreslení některých důležitých rytmických „vtipů“ přispělo k nadšenému dojmu. Drobná intonační zapochybování v prvních houslích proto mohou být odpuštěna a ohlušující potlesk byl tedy velmi na místě.Příchodem dvou sólových houslistek pokračoval Norský večer skladbou autora soudobé skandinávské hudby Lasse Thoresena – Sprang. Pod pomyslnou taktovkou dirigenta – cellisty Øyvinda Gimse se orchestr začal posouvat na pole mikrointervaliky, kde inspirace v tanečních rytmech (v překladu název skladby znamená Skok) a polohách lidové hudby vystupovala v podobě rytmicko-melodických fragmentů. Postupným skládáním takto zdánlivě nesourodných kousků najednou skladba dostala jasný charakter jakési lidové písně dvacátého – jednadvacátého století. Střídání křehkých atonálních ploch či fragmentované instrumentace s plně vyznívajícími částmi lidového tance (doprovázeného dokonce radostným dupáním) působila sice pozoruhodně, leč ve výsledném dojmu nikoliv prvoplánově. Publikum totiž bylo alespoň na okamžik zavedeno někam, kde si nebylo jisté v kramflecích, což je vždy třeba a je to tak správně (kdo již zaregistroval období před více než sto lety, ať se prosím necítí dotčen.) Trondheimští sólisté tedy jasně ukázali, že se současnou tvorbou se v programech prostě musí počítat. Navíc zde to bylo prezentováno velmi dobře stravitelnou cestou.

Po prvej presvedčivej polovici a prestávke sme opäť zasadli na miesta a čakali aké krásy si ešte pre nás Nórsko pripravilo. Musím sa priznať, že najprv som nechápal, prečo sa program dramaturgicky neprehodil, ale neskôr som všetko pochopil (nezvaľujem to na dramaturgiu festivalu, ktorá dopredu nevedela o poslednej skladbe nič). Znova sme sa presvedčili, že očakávanie nie je najrozumnejším prístupom. Výber z cyklu Reisebilleder rodáka z rovnakého mesta ako autor prvej skladby prvej polovice, Bergenu, skladateľa Geirr Tveitta bola oproti predošlým dvom nenápaditá, fádna a do značnej miery nudila. O jasnom autorskom rukopise by som rozhodne nehovoril. Cyklus má neo-tonálny charakter a nám z neho boli ponúknuté tri časti a to Stredozemné more, Sicília, Tripolis. Ničím však nevynikajúca skladba bola zjavne kontrastom k „veľkolepému“ vrcholu, ktorý mal nastať.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Amarcord (Moravský podzim 2013)

[yasr_visitor_votes postid="79576" size="small"]

Vaše hodnocení - Trondheimští sólisté (Moravský podzim 2013)

[yasr_visitor_votes postid="79577" size="small"]

Vaše hodnocení - V.Veverka & M.Kasík (Moravský podzim 2013)

[yasr_visitor_votes postid="79578" size="small"]

Mohlo by vás zajímat