MOVE Fest Ostrava 2024 (1): Opouštění bezpečných břehů
Festival po celou dobu doprovázela interaktivní umělecká instalace Radiomaton umístěná ve foyer Fakulty umění Ostravské univerzity CITY CAMPUS, která na první pohled působila jako klasická fotobudka, ve které si za nemalé peníze uděláte nekvalitní fotky do svého alba. Ve skutečnosti jste si však mohli nasadit sluchátka a následovat instrukce – opakovat nahlas požadovaná slova a napodobovat gesta.
První večer otevřela pilotní inscenace vytvořená v rámci projektu 42+PEOPLE, který se zaměřuje na tanečníky a tanečnice ve věku 42 a více let, často tedy považované již za „taneční důchodce“. Duet Where (recenze z premiéry zde) vytvořili a sami jej uvádí Helena Arenbergerová a Václav Kuneš, východiskem se staly jejich dlouholeté profesionální taneční zkušenosti, prostřednictvím kterých otevírají téma intimnosti. Ani po dvou letech toto dílo neztrácí působivost.
Druhý večer festivalu patřil mladé generaci studentů tří tanečních škol ze Slovenska a Česka, kteří se prezentovali komponovaným programem Fresh Dance. Inscenaci Kaleidoskop vytvořila německá performerka Stephanie Schrober v rámci projektu MOMENTUM pro studentky a studenty Vysoké školy múzických umení v Bratislavě (studijní program Tanečné divadlo a performancie). Prostřednictvím tvůrčích zadání postupně vznikl výsledný pohybový slovník skládající se z gest, vzájemných doteků i rozmanitých póz. Název velmi trefně popisuje dojem, který z celé inscenace může divák získat díky neustálému prolínání těl v opakujících se pohybových sekvencích. Tření oděvu, vrzání podlahy, kašel z publika, luskání i stupňující se intenzita dechu dohromady podtrhují společný rytmus a energii performerů.
Téměř kontrastně působila taneční miniatura At The Beach Lady Jasanské a Davida Kodyse, studentů pražské konzervatoře Duncan Centre, která vznikla v rámci školního zadání před dvěma lety. Kvůli nedostatku času se dvojice rozhodla pojmout vytvoření choreografie humorným způsobem, což dokazují růžové žabky, využívané jako telefon nebo náhodně létající vzduchem. Na první pohled nesourodá dvojice se pohybově sladila do odlehčeného komentování krásného slunečného dne na pláži.
Tanečnice a tanečníci z Janáčkovy konzervatoře v Ostravě uzavřeli na domácí půdě školy studentskou část večera dílem českého choreografa Jiřího Pokorného s názvem Útěk obra. Choreografie vznikla původně pro juniorskou složku souboru Nederlands Dans Theater (NDT 2) a následně byla v roce 2018 přenesena do Národního divadla moravskoslezského v rámci komponovaného baletního večera Vzlety a pády. Studenti na sebe vzali nelehký úkol, když se jim naskytla možnost část tohoto baletu nastudovat. Dokázali však, že jsou na správné cestě tanečního života, ve společných momentech připomínali jednolitou přelévající se hmotu, která se rozpadla do duetů a sól. Jemný pohybový slovník spojující prvky klasického i současného tance střídaly dynamičtější momenty následující akcentované změny v hudbě, nebo naopak kontrastující k melodickému hlasu zpěvačky Joanny Newsom (Does Not Suffice).
V divadle Komorní scéna Aréna proběhla česká premiéra slovenské inscenace YOLT (you only live twice), která v minulém roce získala divadelní ocenění sezóny DOSKY 2023. Čtveřici kamarádů a nezávislých umělců spojil pomocí zadání a výzev italský choreograf Manuel Ronda do absurdního světa pravidel a chaosu. První polovina díla působila stroze a tanečnice i tanečníky sjednocovala do bezpohlavních figurek na hrací desce. Tah každého z nich vedl k následné reakci, performeři na jevišti rozehráli partii s jasnými pravidly, která ovšem divákovi nebyla na první pohled zřejmá. Repetice pohybů i směrů přesouvání se po bílých čarách ve čtverci o rozměru 4 x 4 metry připomínala zacyklený obraz, ze kterého není cesty ven. Části spolupráce a vzájemného přenášení se střídaly s momenty boje a viditelné rivality mezi tanečníky, přestože nebylo jasné, kdo z nich se blíží k pomyslnému vítězství. Postupně se všichni dostali mimo hrací plochu a ukázali divákům naprosto odlišnou verzi sama sebe, přestože bylo možné všimnout si skrytých gest z předešlé poloviny. Z dlouhých šedých kabátů se převlékli do směsice oblečení, které bylo jakoby náhodně vybráno. Všichni však na sobě měli alespoň jeden červený kousek, který odkazoval na pohádku O Červené karkulce. Ať dospělý nebo dítě, každý tento příběh zná, ale co když je skutečnou obětí v příběhu vlk? A kdo je ve skutečnosti tím vlkem? Střídání postav i využití mluveného slova, kdy performeři své myšlenky nejdříve zašeptali a až následně vyslovili skutečně nahlas, vytvořil komicky bizarní tvar na pomezí tanečního a fyzického divadla.
Třetí den se dostalo také na ty nejmenší milovníky divadla a pohybu. Dvojice Daria Gosteva a Anastázie Dobrodinská spojily klasický tanec a netradiční loutkařinu se zeleninou v inscenaci pro děti Louskáček – Zeleninový balet. V malinkém prostoru divadelní scény jako z předminulého století se v hlavní roli představil česnek a myška chytající oříšky, střídaly je dýně a papriky, což se pozorní malí diváci nebáli vyslovit nahlas. Kromě zajímavé práce s neobvyklými loutkami a vyjádřením tanečních pohybů, jsem si nemohla nevšimnout, jak je vybraná zelenina krásná a dodnes ve mně hlodá otázka, kde ji autorky koupily a jak s ní dále nakládají.
Večer pokračoval inscenací BÓJA (up the shade), jejíž název odkazuje na ukotvený styčný bod (česky bójka), který se částečně ve vodě a částečně na vzduchu nechává unášet různými proudy. Stejně tak byli slovenští performeři Katarína Matúšová a Lukáš Bobalík zmítáni vztahy během společně stráveného času, ať už na pláži s nafukovacím kruhem nebo v horách na túře s těžkým batohem na zádech. Tvořivému procesu předcházela katatymně imaginativní psychoterapie, ve které se oba tanečníci ponořili do svého vlastního nitra a pod vedením psycholožky Barbory Tokošové se snažili odpovědět si na otázku „Kdo jsem?“. Díky mnoha imaginacím, se kterými tanečníci pracovali každý sám i společně, pohybově zpracovávali neustále se měnící rovnováhu člověka, ať už životní nebo fyzickou. Výsledkem je choreografie, ve které tvůrci nechávají vyniknout některé ze svých charakterových rysů, které nejsou vždy v souladu. Vzájemná pomoc a vyrovnání stability střídal téměř boj, jako by se jeden z nich snažil od druhého odtrhnout, zatímco první se k němu toužil co nejvíce přiblížit. Navzájem využívali tělo druhého jako podstavu, aby se všemi končetinami odlepili od země nebo se dostali co nejvýše, místy se však snažili druhého odstrčit nebo přenést na jiné místo. Připomínali dvě zaklesnutá těla pohybující se vodou, aniž by se museli poddávat gravitaci.
Součástí festivalových dní byly také taneční workshopy vedené autory inscenací – Where Masterclass s Helenou Arenbergerovou a Václavem Kunešem zaměřený na partnerskou spolupráci, pohybové hry a rozvoj koordinace a bystrého rozhodování a Tvůrčí principy choreografie a fyzického divadla s Manuelem Rondou (choreograf díla YOLT), ve kterém se účastnící zaměřili na propojení pohybu a hlasu skrze improvizační cvičení.
Po každé inscenaci slovenských tvůrců následovalo prohlášení, ve kterém umělci vyslovili nesouhlas s destruktivním vedením Ministerstva kultury Slovenské republiky, které mimo jiné útočí na kulturní obec, provádí personální čistky, snižuje rozpočty kulturním institucím a ohrožuje práci pedagogů i studentů uměleckých škol. Kultúra má byť otvorená a žiadna iná.
MOVE Fest Ostrava 2024, 25.–29. 9. 2024.
RADIOMATON
Vytvořili: Marie Béland, Simon Laroche
Performeři: Rachel Harris, Sylvain Lafortune, Bernard Martin
Dramaturgie: Kathy Casey
Podpora turné: Art Circulation
Koprodukce a partneři: MARIBÉ – SORS DE CE CORP, Montréal Danse
Finančně podpořeno: Canada Council for the Arts
Where
Choreografie: Václav Kuneš & Helena Arenbergerová
Dramaturgie: Lucie Němečková
Obsazení: Václav Kuneš & Helena Arenbergerová
Hudební kompilace: Exhausted Modern & další interpreti
Hudební supervize: Pierre Urban
Kostýmy: Olo Křížová
Scénografie: Lucia Škandíková
Light design: Jan Mlčoch
Kaleidoskop
Choreografia: Stephanie Schober (D/UK)
Pohybový materiál a performancia: Juraj Bilený, Klára Farkašovská, Dominik Dolník, Regina Laurová, Julia Pabst, Šárka Králiková, Julie Marková, Jasmína Miťková, Tereza Pavlíková, Hana Sakáčová (študenstvo a absolventstvo Katedry tanečnej tvorby v študijnom programe Tanečné divadlo a performancia)
Hudba: Owen Clayton Condon: Fractalia, David Skidmore a Surface Tension: Remix – Common Patterns in Uncommon Times by by Donnacha Dennehy, všetko v interpretácii Third Coast Percussion Svetelný dizajn: Michaela Pavelková
Vedenie skúšok: Juraj Korec / Marta Poláková
Koordinátor projektu: Juraj Korec
At The Beach
Choreografie/interpretace: Lada Jasanská a David Kodys
Hudba: Tan Dun, Water Cadenza
Pedagogické vedení: Marta Trpišovská Vodenková
Fragment z baletu Útěk obra
Choreografie: Jiří Pokorný
Asistent choreografie: Nataša Novotná
Hudba: Hayden Calnin: Introduction; Nothingness, Joanna Newsom: Does Not Suffice
Kostýmy: Jiří Pokorný
Light design: Loes Schakenboss
Tančí: studenti Janáčkovy konzervatoře v Ostravě
YOLT (you only live twice)
Choreografie a režie: Manuel Ronda
Performeři: Miriam Budzáková, Silvia Sviteková, Matúš Szeghö, Andrej Štepita
Hudba: Eva Sajanová
Světla, scéna, kostýmy: Dorota Volfová
Louskáček – Zeleninový balet
Připravily: Daria Gosteva a Anastázie Dobrodinská
(Inscenace vznikla s podporou KALD DAMU.)
BÓJA (Up the shade)
Koncept, choreografia, tanec: Katarína Matúšová, Lukáš Bobalik
Dramaturgia: Erik Peťovský
Pohybová spolupráca: Daniel Raček
Hudobná kompozícia: Lukáš Krajčík
Kostýmy: Michaela Bednárová / puojd
Svetelný dizajn: Jakub Ťapucha
Odborná psychologická spolupráca: Barbora Tokošová
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
