Navždy spolu! A Chaplin v Plzni, (S)tvoření v Liberci a pocta Bernsteinovi v Londýně

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Zřejmý je i určitý konflikt společenský – služebné postavení první ženy dokresluje groteskní kostým zobrazující obrovskou nádobu čisticího prostředku, druhá se v oslnivých šatech baví zpěvem na večírku a obdivem ostatních. Střetávají se spolu v alegorii, kterou dokresluje pohyb a jeho napětí, pohybový materiál už je ustálený z předchozích projektů a ve své surovosti tak trochu předvídatelný. Těla zkroucená v křeči, tvrdé pády, grimasy, křik i zpěv na scéně, ruce nervózně žmoulající cíp šatů, je to spíš karikatura života, obraz v hrozivě pokřiveném zrcadle, z nějž se chvějí nervy a na patře zůstává trpká pachuť ošklivosti.

Senioři dotvářejí kulisu života, svého života, v němž ukazují, že všechno je věčné, že bez ohledu na uplývající čas jsou stále ve hře vášnivé polibky mezi partnery, stejně tak jako rvačky mezi soupeřkami, které se na sebe neváhají vrhnout a vzájemně se utlouct kabelkami. Jsou skvělí ve výrazu, z mnoha z nich je patrná jistota v gestu, sebejistota v pohybu na scéně. Obrazy jsou barevné a plné života, paradoxně mnohem přirozenějšího a optimističtějšího, než je zvrácený vztah ústřední ženské dvojice. Středu scény vévodí dveře výtahu, který se otvírá na obou stranách a je branou do dvou světů, klaustrofobní buňky výtahové klece, ale také „glazur“ světa za její zadní stěnou, kde létají konfety, třpytí se reflektory a lidé se baví jako zamlada. Atmosféru podtrhuje i hudebník, který nenápadně pro scény hraje i svou hru, zaznamenává a mixuje, sahaje tu po klarinetu, tu po saxofonu.

Co uniká, je vlastní poselství inscenace. Řada intenzivních obrazů – ale co vlastně mají divákovi říct? Intenzivně se do jeho vědomí zahryzává jistě dojem z podivného patologického vztahu hlavních protagonistek. Který je ale „špatně“ tak jako tak, bez ohledu na to, jestli je jim osmnáct, nebo osmdesát. Tedy, co je to „ono“, o čem se nemluví? Je tato inscenace o ženách neschopných žít svůj vlastní smysluplný život, nebo o stárnutí? Do jisté míry je obhajobou aktivního života, který má být dopřán každému, koho neopouští chuť jej žít. I kdyby to nebyla původní intence, tak ve výsledku z ní toto sdělení krystalizuje. Společnost by neměla svým členům odpírat právo na zábavu, na plnohodnotné vyžití ve společnosti, na tanec a požitky, ani na lásku ve všech jejích projevech. Protože kde je ta hranice, za kterou už se to či ono nesmí, nehodí, stává směšným, odsouzeníhodným, které datum v kalendáři rozhodne o tom, že je člověk za své pocity vystaven pohrdání? Kdo a kdy ji určil a proč společnost pokrytecky rozlišuje mezi tím, kdo smí, a kdo nesmí? Má jiný metr pro Goetha nebo Cary Granta, a jiný pro lidi, jejichž jméno na ostatních kontinentech neznají, jenže ne každý má to štěstí, že je zrovna Goethem anebo Grantem.

Viliam Dočolomanský: Navždy spolu! – Farma v jeskyni 2017 (foto Viktor Kronbauer)

Jsou to problémy, které jistě na pořadu dne máme a měli bychom se jimi zabývat, ukazovat je v divadle, diskutovat nad nimi, obhajovat krásu a intenzitu života pro všechny bez rozdílu. To ale vlastně inscenace Navždy spolu! neřeší, což je velká škoda, téma stárnutí je využito pro vytvoření formy, ale nezakotvilo v obsahu. Možná se celé dílo až příliš rozbíhá jen do abstraktních obrazů, jakkoli jsou silné a zanechávají dojem. Chybí onen záchytný bod, který měly inscenace předchozí, autentický vzkaz od člověka k člověku. Ti, kteří se podíleli na tvorbě, si odnesli nezapomenutelný zážitek, někomu můžou být inspirací k tomu, aby vyzkoušel něco nového a zahodil předsudky. Ale k tomu, aby se divák soustředil na toto sdělení, je zase příliš iritován tématem podivného přátelství dvou duševně vyšinutých žen. Z dvouhlavňové pušky vyletěly dva náboje každý jiným směrem a divák stráví příliš mnoho času rozhodováním, kterou trajektorii bude sledovat.

Hodnocení autorky: 70%

 

Malá inventura 2018
Navždy spolu!
Vytvořili: Viliam Dočolomanský, Eliška Vavříková, Hana Varadzinová
Režie, choreografie: Viliam Dočolomanský
Asistent režie: Juraj Augustin
Asistent choreografie: Monika Částková
Hudba: Viliam Dočolomanský, Marcel Bárta, Miriam Bayle, Hana Varadzinová
Dramaturgie: Sodja Lotker
Návrh scény: Viliam Dočolomanský, Lucia Škandíková
Architekt scény: Sylvia Dvořáčková
Kostýmy: Tereza Kopecká
Video: Erik Bartoš
Světelný design: František Fabián
Zvukový design: Eva Haluzová
Premiéry 20., 21. a 22. března 2017 Centrum současného umění DOX Praha
(psáno z reprízy 26. 3. 2018)

Účinkovali – Hana Varadzinová, Eliška Vavříková, Marcel Bárta, Helena Šikýřová, Helena Myslivečková, Eva Maříková, Januše Schmidová, Karel Hybš, Václav Kejmar, Josef Kaiser, Jiří Míček, František Starý, Jarmila Šimonová, Jindřich Šourek, Karel Weber, Tadeáš Kalcovský

www.malainventura.cz

 


Nejbližší premiéra: Chaplin v Plzni

V sobotu 17. března se v Plzni na Nové scéně Divadla J. K. Tyla odehraje premiéra nové taneční inscenace šéfa souboru Jiřího Pokorného Chaplin. Rozhodl se vzdát hold umělci a průkopníkovi filmového herectví, ale především člověku, jehož životní zkušenosti, umělecká i politická odpovědnost a také zisky i prohry v osobním životě jsou v mnohém nadčasové. Herec, komik, režisér, hudební skladatel Charlie Chaplin se už stal inspirací například pro Mario Schrödera, jehož balet se hrál i u nás, v roce 2015 měl premiéru v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (recenzi z premiéry Opera Plus přinesla zde), na repertoáru už ale není. Jako řada velkých příběhů a osudů ale láká tvůrce k tomu vytvořit vlastní příběh, vlastní pohled na ikonickou osobnost.

Jiří Pokorný, který vytvořil už celou řadu celovečerních baletů, se životem velkého umělce inspiruje, ale inscenace by neměla vyprávět jeho osud jako přesná biografie. Titulní roli aktivního umělce si zatančí Richard Ševčík v alternaci s Karlem Audym, na scéně se objeví i „Chaplin junior“ v podání Ondřeje Tolara z Muzikálového studia Divadla J. K. Tyla, a „Chaplin senior“ v interpretaci nestora plzeňského baletu Jiřího Žaluda.

V inscenaci se mají objevit některé klíčové události z Chaplinova života, často přímo související se světem tance, jako je setkání s tanečnicí a první láskou Hetty Kelly, nebo s Václavem Nižinským, kterého Chaplin obdivoval. Stejně tak mají v baletu místo i všechny jeho manželky. V inscenaci se objeví symbolická postava Svět druhých, alternovaná tanečnicí a tanečníkem, Jarmilou Hruškociovou a Kryštofem Šimkem. Hudební koláž, která inscenaci doprovází, bude obsahovat melodie z Chaplinových filmů a úryvky z děl Benjamina Brittena, Dmitrije Šostakoviče nebo Clauda Debussyho. Zatím se můžete podívat na fotografie ze zkoušek.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na