Norman Lebrecht: Přežije britská hudební kultura Covid a Brexit?

  1. 1
  2. 2
Na začátku roku 1949 nastoupili dva muži do vlaku v Eustonu a vydali se hledat nové talenty. V radnicích po celé zemi vyvěsili vyhlášky: hledají se zpěváci, na zkušenostech nezáleží. Přihlásilo se kolem 2000 lidí. V jednom městečku za druhém se před Karlem Ranklem, tehdejším hudebním šéfem Covent Garden, a Davidem Websterem, který byl jejím generálním ředitelem, začaly tvořit fronty zájemců.

Royal Opera House Covent Garden (zdroj FB)

Ti, kteří nezpívali falešně, dostali práci: sboristé za £8 týdně, sólisté za £40. Varhaník z kostela v Harrogateu se stal sbormistrem. “Na zkouškách Carmen,” vzpomínala Constance Shacklocková, původem holka ze statku v Nottinghamshiru, “z nás nikdo operu Carmen neviděl, natožpak aby jí kdy zpíval.”

Do půl roku měla opera Covent Garden použitelný operní soubor a do pěti let byl tento soubor na světové úrovni. Uváděl Wagnerův Prsten i v modernistického Wozzecka Albana Berga. Chudší umělci z kontinentální Evropy, jako byly Kirsten Flagstad nebo Elisabeth Schwarzkopf, dodali lesk a zkušenosti, ale základ ansámblu byl domácí. “Budovali jsme britský operní ansámbl,” líčila mi Shacklocková krátce před svou smrtí v roce 1999. “Pracovali jsme spolu jako tým, abychom vytvořili něco, co by mělo hodnotu, něco, na co by naše země mohla být hrdá.”

V roce 2016, krátce poté, co se Britové rozhodli pro odchod z Evropské Unie, jsem byl na snídani s šéfem opery Covent Garden, Oliverem Mearsem, abychom prodiskutovali, jestli v historie jeho souboru můžeme najít nějaké lekce pro zvládnutí tehdejší krize. Z výsledků volby o Brexitu bylo jasné, že britská opera bude muset přehodnotit způsob, jakým obsazuje představení – zpěváci z Evropy budou muset mít víza, záskok už tedy nebude moci přiletět ze zahraničí v den představení. Bylo třeba postavit soubor britských zpěváků, kteří by se ujali většiny rolí, s občasnou Netrebko nebo Kaufmanem jakožto marketingovým bonbónkem.

Zkazili jsme toho v umění poslední dobou hodně, ale největším omylem bylo to, že jsme se spoléhali na druhořadé importované umělce na úkor místního talentu. Na letech z Mnichova do Vídně jsem seděl vedle britských zpěváků, kteří vstupovali do německých ansámblů, protože v Londýně nebo Leeds nemohli získat uplatnění ani zkušenosti. Royal Opera House měl ve svém týmu méně britských hráčů než fotbalový klub Chelsea. English National Opera, která hraje jen v místním jazyce, poskytovala tenorům z Pobaltí fonetické taháky. Cizinci byli prý levnější a – převážně vinou našich hudebních vzdělávacích institucí – lépe vzdělaní než našinci. Ale tato výmluva byla většinou pouhým krytem pro lenivé úmluvy s mezinárodními agenturami a americkými „uměleckými poradci.“

Leoš Janáček: Příběhy lišky Bystroušky – Festival Opera Glyndebourne 2016 (foto © Glyndebourne Productions Ltd./Richard Smith Hubert)

Rozvojem místního talentu se zabývaly spíš mimo-městské festivaly jako Glyndebourne, Garsington a Grange Park, ve kterých prorazily například velšská sopranistka Natalya Romaniw a irská mezzosopranistka Tara Erraught. Státem podporované ansámbly mezitím dohadovaly výměny zpěváků s Metropolitní operou. Kam se poděla idea budovat „něco, na co by naše země mohla být hrdá”?

Vzdělávací program Jette Parker při Covent Garden vychovává raději Ukrajince a Uruguayce než lidi s Glasgow nebo z Grimsby. Brexit, přes všechny možné nedostatky, byl téměř nebem-seslanou příležitostí začít znovu, najít národní odolnost, které nám už jednou umožnila znovu vybudovat naše operní domy od základů, faute de mieux. Během našich konverzací začal být Oliver tomuto nápadu nakloněný. Snídani jsme si zopakovali.

Samozřejmě nejen opera by potřebovala přidat dávku adrenalinu. Mnoho britských orchestrů se ztratilo v honbě za mezinárodní prestiží a nenáročnými obecenstvy. Potlesk zní hlasitěji v Barceloně než v Basingstokeu a je tam i možnost ušetření peněz, když na celé turné uděláte jen jednu zkoušku. Když se podíváte na výroční zprávy londýnských orchestrů, zjistíte, že jejich samotná existence bude ohrožená, když nebudou jezdit na turné – což v časech pandemie a po Brexitu nebudou.

V honbě za levnými Eury vyměnily britské orchestry svůj osobitý styl za neurčitou mdlost kávy ze Starbucks. Býval jsem schopný rozeznat všechny londýnské orchestry jen po zvuku. To už se mi dnes nepodaří. Když pomineme hrstku oslňujících sólistů, LSO pod vedením Simona Rattlea je sotva rozeznatelné od všech těch putujících orchestrů, které prosviští přes Barbican na cestě do Bordeaux, Budapeště nebo Pekingu. Londýnské orchestry si udělaly jméno ve 40. letech, kdy se sestávaly z Britů, kteří sotva stihli odhodit vojenské uniformy, a pár židovských uprchlíků, kteří uměli přečíst jakoukoliv partituru z listu. Tito hráči dokázali vybrousit symfonickou nahrávku po pouhých třech zkouškách, což byl světový rekord. 

Sir Simon Rattle (foto Oliver Helbig)

Dnes nabíráme muzikanty z celého kontinentu a orchestry tráví měsíce a roky bez koncertního mistra, protože hráči rozličných původů se nemohou shodnout na tom, co chtějí. Symfonický orchestru města Birmingham nedávno jmenovalo Rumuna Eugena Tzikindeleaneho, který žije v Kodani a má paralelní post v Oděse. Je to skvělý hráč s šaramantním vystupováním a precizním sluchem, ale žádná organizace nemůže vzkvétat, když její členové hrají na více stran. A potom – Brexit nábor dalších mezinárodních zaměstnanců zatrhnul. Koncertní mistry budeme muset hledat ve vlastních řadách.

Je tu i hudební světlá stránka. Když přestanou britské orchestry jezdit na zahraniční turné, budou muset myslet více na vkus domácích posluchačů. To by mohlo znamenat návrat k britským symfoniím, tedy celý cyklus – přinejmenším – Vaughana Williamse a Malcolma Arnolda, a potom Petera Maxwelle Daviese a Davida Matthewse. Londýnské budou muset častěji podnikat turné po celé zemi. Liverpoolská filharmonie by měla mít v Albert Hall celou rezidenci, ne se objevit jenom na jeden večer ročně na Proms.  

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 3 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments