Nová éra v Lucernu. Mahlerova Osmá to jen potvrdila

Ještě nikdy neslyšel autor tohoto textu zaznít Osmou symfonii Gustava Mahlera tak procítěně a konzistentně, a to i v místech, kde je masa hudební energie naprosto obrovská. Riccardo Chailly ukázal, že se novým šéfdirigentem Lucerne Festival Orchestra stal zaslouženě, a teď ukáže čas, jak úspěšně bude navazovat na tak silný odkaz Claudia Abbada.

Když v roce 2014 zemřel Claudio Abbado, nikdo v tu chvíli netušil, kdo převezme pomyslné otěže vedení Lucerne Festival Orchestra a prakticky s tím bude mít zásadní význam pro vývoj Lucerne Festival. Dnes už máme jasno. Ital Riccardo Chailly se v této roli představil na zahajovacím koncertu letošního ročníku a rovnou s úkolem provést Mahlerovu Osmou symfonii Es dur. A dnes už i víme, že se tohoto úkolu zhostil úspěšně. Dokonce předvedl Osmou velmi zvláštně a s tak zajímavým zvukem, který posluchač často neslyší. Mimochodem, Ital Chailly byl v osmdesátých letech asistentem Abbada při jeho působení v milánské La Scale. Možná proto může mít větší pochopení pro utváření Abbadova odkazu zde v Lucernu.

Osmá symfonie byla pro Gustava Mahlera v jistém smyslu přelomovým dílem. Byla to první symfonie, za kterou byl Mahler za svého života plně uctíván, a po premiéře v Mnichově se toto město stalo městem skrze mahlerovským. Byla to také poslední skladba, jenž byla uvedena za jeho života. Překrásná hudba, jak svoji autenticitou, tak závažným mimohudebním obsahem, je často zastřena potřebou monumentální prezentace a označením „Symfonie tisíců“. Přitom sám Mahler toto označení odmítal, ze strachu nad teatrálností celé symfonie. K tomuto strachu mohlo přispět i srovnání Osmé s předchozí Mahlerovou tvorbou. Je totiž v mnoha směrech rozdílná. Pokud máme použít pojmenování monumentální (symfonie je opravdu silně monumentální), je potřeba připomenout Mahlerův požadavek, aby nebyl uveřejněn žádný, v té době velmi populární, popis díla. Šlo mu o bezprostřední hudbu, o zážitek z Osmé, která má prezentovat jeho představu absolutna. Jakékoli fantaskní popisy mohly tento zážitek zničit.

Provedení Osmé v Lucernu bylo paradoxně jiné, než to Abbadovo. Silně se blížilo legendární Neumannově nahrávce s Českou filharmonií. Již pro první část Veni Creator Spiritus zvolil Riccardo Chailly velmi pomalé tempo. Díky němu mohl šéfdirigent lépe vést všechny účinkující, a proto již v začátku byl slyšet velmi jednotný zvuk a silná harmonie. Pokud má být Osmá postavena na silné jednotě všech účinkujících, tak se to v Lucernu náramně povedlo. Již zmíněná monumentálnost nebyla jen v silných částech forte. Posluchač ji mohl najít i v tom nejjemnějším tématu, jež znělo překrásně hymnicky, až transcendentálně. Sólistům večera nelze nic vytknout. Je ale potřeba vyzvednout Andrease Schagera (Doctor Marianus) a výkon Ricardy Merbeth (Magna Peccatrix). Oba dva dokázali posunout krásu Osmé svým stoprocentním výkonem a silným cítěním své role. Již tak omílaná jednota byla přítomna i v případě výkonů Sboru Bavorského rozhlasu (Chor des Bayerischen Rundfunks), Litevského rozhlasového sboru (Latvian Radio Chor) a Tölzerského chlapeckého sboru (Tölzer Knabenchor).

Protože Mahler velmi dbal na zvukomalbu, je pro Osmou (a všechny symfonie Gustava Mahlera) zásadní místo, kde je interpretována. Sál v Lucernu jako by byl pro ni postaven. Zvuk zde byl překrásně jemný a koncentrovaný, akustika nebyla ale přehnaně stoprocentní. Především první část Osmé zde mohla ukázat svoji autenticitu a posluchače v silných momentech zcela pohltila. Druhá část z Goethova Fausta měla podle autora textu menší úspěch (oproti první části). Originalita zvuku zde byla o trochu slabší než v první části. To je jen důkaz, že sál velmi dobře funguje v silných momentech a pomáhá dirigentovi i hudebníkům k hudební jednotě.

Festival v Lucernu je velmi zvláštní místo. Mimo hudební zážitky, kterých je zde nepočítaně (Lucern láká nejlepší orchestry a interprety světa), jde také o zážitek z prostředí. Lucernské jezero, na němž se (skvělý) koncertní sál nachází, vybízí člověka k úplnému oproštění od všech starostí a úkolů a nutí ho si hudební krásu vychutnat o to více a intenzivněji. A i když je pro autora tohoto textu těžiště Osmé symfonie trochu jinde (více „kubelíkovské“), je potřeba smeknout před Lucerne Festival Orchestra a Riccardem Chaillym a popřát jim, aby byla ta „New Era“ stejně dobrá, jako byla za Claudia Abbada.

Hodnocení autora recenze: 90%

Lucerne Festival 2016
Zahajovací koncert
Dirigent: Riccardo Chailly
Ricarda Merbeth (Magna Peccatrix)
Juliane Banse (Una poenitentium)
Anna Lucia Richter (Mater gloriosa)
Sara Mingardo (Mulier Samaritana)
Mihoko Fujimura (Maria Aegyptiaca)
Andreas Schager (Doctor Marianus)
Peter Mattei (Pater ecstaticus)
Samuel Youn (Pater profundus)
Lucerne Festival Orchestra
Chor des Bayerischen Rundfunks
Latvian Radio Choir
Orfeón Donostiarra
Tölzer Knabenchor
12. srpna 2016 Concert Hall KKL Lucern

program:
Gustav Mahler: Symfonie č. 8 Es dur

www.lucernefestival.ch