Odborná polemika: Varhany u svatého Mořice v Olomouci. Jaká je čeká budoucnost?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

K variantě c/ je ovšem třeba jedním dechem dodat následující detaily, které by měli pečlivě posoudit především všichni, kdo se právě odhodlali mě zatratit:

1/ Ladění celých varhan by se v případě hry s orchestrem posunulo o půltón níže jedním knoflíkem, stejně, jako je to možné dnes. Nerovnoměrná temperatura se samozřejmě „neposune“ do správné tóniny, takže například v případě Poulencova Varhanního koncertu g moll se sice z varhan díky pootočenému knoflíku bude linout výška a = 440 (podle počasí trochu méně či více), nicméně v temperatuře náležející tónině fis moll. Nikdo si toho, ujišťuji, ani nevšimne. Už jen kvůli tomu, že i běžné „odchylky“ v ladění orchestru působí většinou znatelně citelnější falše.

2/ Problémem závažnějším nicméně bude, že zatímco nyní je starý stroj intonačně přizpůsoben stroji novému – krnovskému, po restaurování celých varhan bude zvukový rozdíl mezi starým a novým přes veškerou snahu o přizpůsobení nového tomu starému daleko zřetelnější, a to kvůli faktu, že přídavkové části nedocílí vynikajících kvalit zrestaurovaného Englera. Tento problém musí řešit varhaník vhodným způsobem rejstříkování, což podle mého půjde. Jinak řečeno, menší kompatibilita zvuku tutti obou složek varhan bude realitou, jenže nijak zvlášť rušivou.

Objeví se totiž jen při vědomém střídání nepospojovaných barev jednotlivých strojů. Varhaník této vlastnosti varhan buď využije ve prospěch hudebního účinku, nebo se dané situaci šikovně vyhne. Popis možných registračních řešení jednotlivých míst v nepřeberné škále příkladů z varhanní literatury by vydal na román. Ideální a vzorová řešení vyplynou ostatně teprve z praxe.

Prospekt varhan u svatého Mořice (foto Jaroslav Tůma)

Nyní nabízím resumé:

Jedno je jisté. Pokud by se neuskutečnila žádná z variant, nástroj postupně zanikne, přestane hrát. Nebo shoří kvůli náhodnému elektrickému zkratu. Smysluplnými jsou varianty a/ a c/. Pokud dojde k variantě c/, k čemuž se zatím většina kloní, odročí se řešení maximálně o pár desetiletí. Poté už ale pravděpodobně nebude možná realizace ani varianty a/, ani varianty c/, která dnes mnohým připadá příliš odvážná či snad nesmyslná.

K variantě c/ se hlásím z těchto důvodů:

1/ Na svatomořické varhany bude možné nadále hrát veškerou hudební literaturu. (Při variantě a/ naopak nepůjde hrát drtivá většina hudby romantické a soudobé, ani většina děl Johanna Sebastiana Bacha. Varhany zvládnou vybranou hudbu do první poloviny osmnáctého století včetně, dále nemnohé skladby z období pozdějších.)

2/ Hudba stylově náležitá pro Englera půjde hrát na rozdíl od dnešní situace stylově skvostně. Zvuk bude daleko stříbřitější a plastičtější než dnes.

3/ Nevýhody vyplývající z očekávané zvukové nekompatibility starého a nového nebudou mít zásadní negativní vliv na žádnou oblast hudební literatury.

4/ Dílčí problémy, které lze předpokládat například v požadavku na bezchybnou funkčnost dvojí traktury ve starém stroji, totiž mechanickou a zároveň elektrickou, lze dnes podle mínění řady odborníků jednoduše vyřešit. Před půlstoletím se musel daný problém překlenout kompromisem, z dnešního pohledu ovšem nepřijatelným.

5/ Varianta c/ představuje v evropském měřítku naprosto unikátní projekt. V minulosti rozšířené historické nástroje byly většinou dávno vráceny do své původní podoby, nebo byly naopak přestavěny do té míry, že restaurování staré části takových varhan už dnes možné není.

Na závěr musím dovysvětlit svůj odmítavý postoj k variantě restaurování Englera uvedené v bodě a/. Samozřejmě souhlasím s tím, že tato varianta by byla z hlediska organologa, varhanáře i varhaníka nejčistším a stylově nejlepším řešením. Nicméně by se její realizací zlikvidovala možnost hrát u sv. Mořice veškerou varhanní literaturu, na kterou je navázán Mezinárodní varhanní festival a mnoho dalších hudebních aktivit. Olomouc by kromě toho přišla o své největší varhany.

Varianta c/ samozřejmě prolonguje podivný stav, kdy soužití starého a nového nástroje představuje jakéhosi „kočkopsa“ mezi varhanami. Možná ale po dalších desetiletích bude „kočkopes“ všechny vábit právě svojí provokativností. Je pravdou, že různých „hybridů“ nebo „megalovarhan“ jsem už po světě potkal dost, žádné z nich se ale se svatým Mořicem úplně snadno srovnávat nedají. A to ještě platí, že velikostí a rozmachem podobné varhany nenalezneme široko daleko. Na nejbližší nástroje podobných ambic narazíme až v Oliwě na severu Polska, v maďarské Ostřihomi či v německém Pasově.

Myšlenka, že takřka na dosah je i řada jiných významných nástrojů a že festival by se mohl proto konat na různých místech Olomouce, je sice líbivá a teoreticky i dramaturgicky nosná, ale podle mého nemá šanci najít svého „guru“ formátu Antonína Schindlera, který by ji dokázal v dnešních přetěžkých podmínkách uvést v život a budovat v tomto duchu i tradici v řádu desetiletí, jaká zde u svatého Mořice nyní existuje. Atmosféra mořických varhanních produkcí je totiž unikátní i pro zvláštní „otevřenost“ zdejšího chrámového prostoru, neuvěřitelně krásnou akustiku i jedinečnou výtvarnou hodnotu celého interiéru. Lidé do svatého Mořice za varhanami zkrátka rádi chodí.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
3 1 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments