Káva jednoho červencového odpoledne roku 1965. Tak to všechno začalo

Rozhovor s ředitelem Mezinárodní pěvecké soutěže v Karlových Varech Aloisem Ježkem na prahu jejího letošního 50. ročníku

Už jen tři týdny zbývají do neděle 8. listopadu, kdy se v pražském Národním divadle uskuteční Slavnostní koncert k letošnímu jubilejnímu 50. ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech, na kterém vystoupí řada dávných i nedávných laureátů této soutěže, za doprovodu orchestru Opery Národního divadla s dirigentem Liborem Peškem. Samotná soutěž pak v Karlových Varech započne o čtyři dny později. Její ředitel Alois Ježek teď v rozhovoru pro Operu Plus.

Máte to štěstí, že jste stál u samých začátků karlovarské soutěže. Jak na ně vzpomínáte? Co z nich vám dodneška nejvíc utkvělo v paměti?

Jednoho červencového odpoledne v roce 1965 jsme seděli s tehdejší rektorkou Akademie múzických umění Marií Budíkovou-Jeremiášovou a vedoucím pěveckého oddělení Pražské konzervatoře profesorem Karlem Leissem na odpolední kávě v Elefantu. Oba v létě se svými přáteli pravidelně odpočívali v Konstantinových Lázních a do Karlových Varů mě jezdili navštívit. Naše přátelství trvalo od mých studií. Bavili jsme se o všem možném, ale nakonec se jako vždy debata stočila na školu. Vzhledem k tomu, že jsem v té době realizoval v Karlových Varech různé projekty a festivaly, položil jsem otázku, zda bych nemohl být nějak prospěšný začínajícím koncertním a operním pěvcům. V následném rozhovoru se za chvíli objevil nápad uspořádat ve věhlasných lázních soutěž mladých pěvců, posluchačů uměleckých škol. Myšlenka byla vzrušující, ale dovést ji k prvnímu ročníku znamenalo mnoho příprav a úsilí. Naštěstí se stala mou spolupracovnicí a tajemnicí soutěže Marie Drlíková, se kterou jsme mnohokrát objížděli konzervatoře, vysoké hudební školy, vedení operních divadel, Muzeum a Společnost Antonína Dvořáka, hudební fondy, ministerstva školství a kultury, Československý rozhlas a další instituce, které mohly pomoci. Setkávali jsme se s pochopením, podporou i řadou připomínek a přání. Vůdčí myšlenkou bylo vytvoření nových šancí pro mladé pěvce.

Které milníky z onoho půlstoletí považujete za nejdůležitější?

Kromě samotného začátku a skutečnosti realizace prvních ročníků soutěže v rámci festivalu Dvořákův karlovarský podzim to byly skvělé výsledky vítězů prvních tří ročníků soutěže – Magdalény Hajóssyové, Jany Smítkové, Jozefa Ábela, Marie Dřízgové a dalších, které korunovala v roce 1969 vítězstvím a úspěchem Gabriela Beňačková. To vše rozhodlo o tom, že vedení města souhlasilo s osamostatněním pěvecké soutěže a jejím rozšířením na soutěž mezinárodní.

Další změna přišla v roce 1991, kdy se soutěž otevřela pro pěvce do dvaatřiceti let (později do pětatřiceti let) stále ve dvou kategoriích A, B, později nazvaných Junior a Opera, nově však byly kategorie tříkolové s finálovou interpretací árie s orchestrem.

Dalším milníkem byl rok 2000. Znamenal odpojení soutěže od městských organizací (Městské kulturní středisko, Karlovarský symfonický orchestr, Kulturní centrum Amethyst) a vznik obecně prospěšné společnosti Mezinárodní pěvecké centrum Antonína Dvořáka se zakladateli Antonínem Dvořákem – vnukem skladatele, dirigentem Liborem Peškem a pěvcem Peterem Dvorským.

V roce 2005 byla soutěž obohacena o kategorii Píseň, jež byla zpočátku počtem soutěžících spíše „Popelka“, ale dnes je to plnohodnotná a vyhledávaná kategorie.

Loni, v roce 2014, jsme soutěž obohatili o novou kategorii s názvem Operní naděje pro šestnácti- až dvacetileté pěvce z České republiky a Slovenska, jako jednokolový a jednodenní prolog k hlavní soutěži.

Jakým vývojem procházel zájem o soutěž?

V prvních ročnících určených posluchačům uměleckých škol se začínalo od počtu necelých dvacet soutěžících. Pak počet narůstal a v současnosti se soutěže účastní každý rok kolem sta soutěžících z celého světa. Vzhledem k tomu, že pěvci mohou soutěžit ve dvou kategoriích (v kombinaci s kategorií PÍSEŇ), znamená to v posledních letech okolo sto dvaceti soutěžních výkonů v prvním kole.

A jak se během let vyvíjela „vybavenost“, či chcete-li pěvecká zdatnost soutěžících? Jak na tom jsou dnešní mladí pěvci v porovnání se svými předchůdci ze začátků soutěže?

Myslím, že se vždy objevovali pěvci s mimořádnými schopnostmi, krásným hlasem, pěveckou technikou a předzvěstí budoucí operní kariéry. To soutěž provází dodnes. Dokladem jsou naši laureáti na počátku svých kariér, napříč zatím čtyřiceti devíti ročníky soutěže: Magdaléna Hajóssyová (1966), Edita Gruberová (1967), Jozef Ábel (1968), Gabriela Beňačková (1969), Klemens Slowioczek (1970), Ľubica Orgonášová (1975), Peter Mikuláš (1977), Dagmar Pecková (1982), René Pape (1987), Olaf Bär (1982), Karla Bytnarová (1992), Gustav Beláček (1983), Roman Janál (1985), Pavol Bršlík (2000), Jan Martiník (2003), Adam Plachetka (2004), Lívia Vénosová (2004), Kateřina Kněžíková (2005), Jiří Brückler (2008), Olga Jelínková (2012), Petr Nekoranec (2012) a další.

Jak se po tom půlstoletí dokážete „trefit“ v odhadu, jaká budoucnost toho kterého zpěváka čeká?

Porota má od roku 1991 vždy deset až dvanáct členů. Mezi členy jsou osobnosti s převažující profesí pedagoga, pěvce nebo dirigenta, které doplňují režisér – většinou šéf opery, hudební vědec, manažer a podobně. Každý hodnotí pěvce podle svého názoru. Nikdo nemusí vysvětlovat, proč upřednostnil toho či jiného soutěžícího. Výsledek, který je dán matematickým výpočtem, je právě pro tu různorodost poroty předpokladem správného rozhodnutí. Výsledky padesáti let soutěže to potvrzují.

Vzato z druhé strany: nejednou je i od favoritů karlovarské soutěže slyšet postesknutí, že nemají práci, že o ně není zájem. Kde je podle vašeho názoru chyba?

Je to jednak množstvím absolventů uměleckých škol, kteří ne vždy zaujmou vedení operních scén svým pěveckým výkonem, osobností, předpoklady pro zvládnutí operní role, půvabem a podobně, a jednak je to systémem a rozhodnutím vedení divadel o existenci operního souboru bez stálého dostatečného počtu sólistů. Na druhou stranu ne všichni, kdo se pro kariéru pěvce rozhodnou, na tuto náročnou řeholi i po mnohaletém studiu mají.

Co bylo přímo na vaší práci za těch pět desetiletí nejobtížnější?

Nejdříve prosazení a realizace nápadu uskutečnit pěveckou soutěž ve městě, které má sice bohatou hudební tradici, ale jen pár tříd sólového zpěvu na hudebních školách.

Posléze, na počátku sedmdesátých let, nucený odchod z kulturního života Karlových Varů rozhodnutím stranických aparátčíků.

A co naopak považujete za onu pověstnou třešničku na dortu? Je to předávání cen?

Je krásný pocit vidět radost zpěváků, kteří zvítězí a kterým jsou na závěrečném koncertu předávány ceny z rukou osobností z poroty i pozvaných hostů, ředitelů operních scén a festivalů. Dalo by se to nazvat třešničkou na dortu. První rok si také vítězství v naší soutěži považují, ale postupem let někteří na svoje začátky zapomenou. A to je mi trochu líto.

Pro mne osobně je nejdůležitější štěstí na spolupracovnice, většinou v externím úvazku, které se mnou vytvářely a stále ještě v pozměněné sestavě vytvářejí tým. Nezapomenutelnou zůstane Marie Drlíková, pro mnohé účastníky symbol laskavosti a ochoty. Dnes tým soutěže tvoří Ivana Pekárková se znalostmi angličtiny a práce na počítači a Jana Beranová a Jitka Hradílková, dokonale ovládající sekretářské a výtvarné práce a nesmírně jazykově vybavené a organizačně zdatné. Doplňuje je samozřejmě ekonomka Daniela Černá, která se spolu se mnou stará o to, aby na naši činnost byly peníze, se správným a bezchybným účtováním.

Padesát let, to už je hodně dlouhá doba. Jakým způsobem je historie karlovarské soutěže zdokumentována? Jak vypadá její archiv?

Vzhledem k personálním změnám na počátku sedmdesátých let, vlastně až do mého návratu do Karlových Varů v roce 1990, jsou v archivu jen zlomky. Naopak od té doby je archiv veden vzorně.

Navíc, každý rok od roku 1991 vydáváme katalog – dokument soutěže. Obsáhlejší katalogy vyšly v letech výročí – Třicet pěveckých soutěží v roce 1995, XXXV. Mezinárodní pěvecká soutěž v roce 2000, Čtyřicet pěveckých soutěží v roce 2005.

V současné době dokončujeme redakci a grafickou úpravu obsáhlého katalogu k padesátému jubileu soutěže s přehlednými informacemi o vítězích a laureátech všech dosavadních ročníků soutěže a o jejích porotcích a dále více než pětadvacet zajímavých literárních příspěvků, rozborů, rozhovorů a fotografií.

V jaké je teď karlovarská pěvecká soutěž kondici? Jak to v současné době vypadá s jejím financováním?

Skutečnosti dokazují, že karlovarská soutěž je respektována jako jediná profesionální pěvecká soutěž v České republice. Pro svou zvláštnost péče a hodnocení mladých začínajících pěvců na počátku kariéry je jediná toho druhu v Evropě. Autoritu potvrzují záštity a přijetí u prezidenta republiky, ministra kultury, generálního ředitele Českého rozhlasu, hejtmana Karlovarského kraje a primátora Města Karlovy Vary. Financování je samozřejmě tvrdý oříšek. Většinu let soutěže výrazně podporuje Město Karlovy Vary, Karlovarský kraj, Ministerstvo kultury i Ministerstvo školství s garancí, která pokryje skoro polovinu nákladů. Zbytek je na nás, možná spíš na mně. Jsou léta, kdy to nevychází. Pak je třeba hledat pomoc, kde se dá. Naštěstí existují laskaví a pomáhající ředitelé společností z celé České republiky a hotelů v Karlových Varech, kterým za mnohé vděčíme.

A jak vaše soutěž vychází ze srovnání s obdobnými pěveckými kláními za hranicemi?

Soutěž ve formě tříkolové soutěže s finálovou árií s orchestrem je svými nároky na pěvce srovnatelná s ostatními světovými soutěžemi. Zásadní rozdíly jsou dva. První spočívá v množství finančních prostředků a s tím spojených možností, druhý je v počtu mladých operních a koncertních pěvců, kteří jsou oceněni. Na soutěžích v Evropě bývá uděleno většinou jen pár hlavních cen vysokými finančními částkami. V Karlových Varech je v každé ze šesti kategorií (Junior muži, Junior ženy, Opera ženy, Opera muži, Píseň, Operní naděje) uděleno celkem osmnáct finančních cen a k tomu přibližně pětadvacet zvláštních cen honorovaného hostování na operní scéně (všechna Národní divadla v České republice – Praha, Brno, Ostrava, operní scény Divadla J. K. Tyla v Plzni a Slovenské národní divadlo Bratislava), účinkování na hudebních festivalech (Pražské jaro, Hudba tisíců – Mahler v Jihlavě, Festival Jarmily Novotné v Litni, Operní týden v Kutné Hoře, Operní festival v německém Chemnitz) nebo koncertech společností), a zvláštní ocenění za jednotlivé výkony podle rozhodnutí udělovatelů.

Jak se zrodila myšlenka na letošní výroční galakoncert v Národním divadle, chystaný na 8. listopad?

V posledních dvou letech došlo díky ředitelce vedení Opery Národního divadla, ředitelce paní Silvii Hroncové, uměleckému řediteli Petru Kofroňovi a hlavnímu dramaturgovi Ondřeji Hučínovi ke konvergenci Národního divadla s naší soutěží. Výsledkem byla nejen úspěšná hostování oceněných soutěžících, kterým Národní divadlo udělilo zvláštní cenu, ale navíc – po skončení minulého ročníku při setkání v Národním divadle v prosinci 2014 vyslovila paní ředitelka Hroncová myšlenku, která se mi zdála úžasná a zprvu možná nerealizovatelná, spíše z říše snů: uspořádat koncert jako poctu pěvecké soutěži Antonína Dvořáka k jejímu jubileu v Národním divadle se sólisty, kteří u nás v minulé době získali vavříny vítězství. Při dalším setkání v únoru letošního roku pokročila myšlenka ještě dál. To už jsme měli první, poměrně početný seznam sólistů pěvců, které jsme chtěli pozvat. Rozdělili jsme si, které pěvce zajistí Národní divadlo, a které Pěvecké centrum. Někteří z oslovených nemohli, neboť byli již smluvně vázáni jinde. Takovými byli například Pavol Bršlík nebo mladičký Petr Nekoranec. Mezi jmény vítězů jsme objevili i z roku 1987 dnes světového basistu z Metropolitní opery Reného Pape. Jeho zajištění spolu s Korejcem Minseok Kimem, Němkou Joo-Anne Bitter a dalšími českými pěvci připadlo mně, Národní divadlo jednalo s Kateřinou Kněžíkovou, Adamem Plachetkou a Romanem Janálem. Další otázkou bylo, kdo bude dirigovat orchestr Národního divadla. A opět paní ředitelka při prohlížení seznamu zakladatelů Mezinárodního pěveckého centra Antonína Dvořáka, o.p.s., četla vedle Antonína Dvořáka – vnuka skladatele – a Petera Dvorského také jméno našeho sympatizanta a skvělého dirigenta, Libora Peška. Bylo rozhodnuto, i když zatím bez souhlasu zvolených kandidátů. Rád bych poděkoval vedení Opery Národního divadla v Praze, zejména paní Sylvii Hroncové a panu Ondřeji Hučínovi, za zájem a rozhodnutí věnovat padesátému výročí soutěže takovou pozornost a neskutečný dar.

Zmínil jste, že mezi ohlášenými sólisty je i René Pape – dalo velkou práci jeho účast zajistit? Jaký program připravujete?

Jednání a vyjednávání bylo po třech měsících úspěšné. Pomohla nám i profesorka Magdaléna Hajóssyová, která s René Papem zpívala na scéně Berlínské státní opery a zná se dobře s jeho manažerkou paní Marianne Böttger. Pan Pape potvrdil účinkování v Praze s tím, že bude zpívat árii Filipa z Verdiho Dona Carlose. V programu vystoupí celkem devět pěvců s jednou árií, eventuálně písněmi, mezi nimiž uslyšíme dvě Biblické písně Antonína Dvořáka v podání černého Američana Nicholase Davise a dvě z cyklu Vier Letzte Lieder Richarda Strausse v podání Němky Joo-Anne Bitter.

Na co z letošního ročníku a oslav se těšíte nejvíc?

Na atmosféru koncertu v Národním divadle s přímým přenosem České televize. Samozřejmě na první osobní setkání s panem René Papem i na tradiční setkání s ostatními účinkujícími.

Vaše největší přání? Ať už pracovní, či soukromé?

Posílit autoritu, toleranci i podporu pro soutěž – ve městě, v regionu, v České republice i ve světě. Být zdráv a mít dostatečné množství sil realizovat další ročníky soutěže.

Děkuji za vaše odpovědi, hodně zdaru!

Vizitka:
Alois Ježek (1936) 
Státní konzervatoř v Praze – operní zpěv – absolutorium
V roce 1969 opětné absolutorium Pražské konzervatoře v její nové, šestileté podobě

1958–1963
Karlovy Vary – Dvořákovy karlovarské podzimy a jejich realizace od prvního ročníku,
šéf Divadla Malá scéna, kde vznikly první Hovory Miroslava Horníčka, řada zajímavých inscenací a večerů. Pravidelné pořady s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem, jam sessions Studio Clubu s Vlastou Průchovou a Janem Hammerem

1962
organizátor prvního jazzového festivalu v tehdejším Československu

1963–1964
Městská divadla pražská – asistent režie, literární praxe u spisovatele Emila Vachka

1965–1971
dramaturg Kulturního a společenského střediska, iniciátor a zakladatel Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka. V prvních ročnících člen odborné poroty. Ve spolupráci s Mladým světem a Českou televizí organizátor velkých společenských akcí v Karlových Varech – Zlatý slavík, Miss Československo

1971–1973
Bez zaměstnání, soukromá výuka zpěvu

1974–1979
Pragokoncert, dramaturg, čtyři roky šéf pražské Reduty

1979–1990
Takzvaná volná noha – autor, režisér, manažer

1990–1996
ředitel kulturních městských zařízení – MKS transformace na Kulturní centrum Amethyst. Založení Mezinárodního pěveckého centra Antonína Dvořáka jako divize těchto zařízení.
Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka – nové uspořádání dosavadní pěvecké soutěže pro studenty uměleckých škol na otevřenou pěveckou soutěž do pětatřiceti let s kategoriemi JUNIOR, OPERA a PÍSEŇ. Mezinárodní interpretační semináře

1996–2000
ředitel Karlovarského symfonického orchestru se spojením tří subjektů nového působení
1. Karlovarský symfonický orchestr
2. Kulturní centrum Amethyst s festivaly (Dvořákův karlovarský podzim, Beethovenovy dny, Mozartovy dny, do roku 2000 Mezinárodní jazzové festivaly se světovými hvězdami (Acker Bilk, Benny Bayley, Maynard Feerguson, Randy Weston a jiné)
3. Mezinárodní pěvecké centrum se soutěží, semináři a operními koncerty

1999–2000
současně ředitel nově otevřeného městského divadla po desetileté rekonstrukci

2000–2014
ředitel Mezinárodní pěvecké soutěže a Obecně prospěšné společnosti Mezinárodní pěvecké centrum Antonína Dvořáka

2000–2010
předseda nebo člen odborné poroty cyklické soutěže pěveckých oddělení konzervatoří České republiky

2004
Cena města Karlovy Vary za celoživotní činnost pro město Karlovy Vary

2011
iniciátor vzniku sdružení přátel krásného zpěvu Bel Canto Club

2006–2010
na žádost vedení Města opět souběžně ředitel Karlovarského symfonického orchestru

2012
Cena Karlovarského kraje – Osobnost Karlovarského kraje

www.singingcompetition.eu