Ohlédnutí za reprezentativní přehlídkou soutěže Musica Nova 2021

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Reprezentativní přehlídka finalistů mezinárodní soutěže elektroakustické hudby MUSICA NOVA 2021 proběhla, rozdělená do čtyřech tematických bloků, již podruhé formou on-line koncertů v průběhu prosince. Soutěž organizuje Společnost pro elektroakustickou hudbu SEAH, s mezinárodní osmičlennou porotou v čele s předsedou soutěže Rudolfem Růžičkou.

Michal Rataj (zdroj Lenka Dohnalová)
Michal Rataj (foto Karel Cudlin)

Dalšími členy poroty byli: Elizabeth Anderson (USA/BE), Lenka Dohnalová (ČR), manažerka soutěže, Rainer Buerck (Německo), Juraj Ďuriš (SR), Pavel Kopecký (ČR), Peter Nelson (GB), Pete Stollery (GB).

V aktuálním ročníku porota hodnotila sedmdesát šest skladeb autorů z dvaceti osmi zemí celého světa. Hodnotí se především kreativita, estetické zpracování, formální proporce a schopnost naplnění deklarovaného záměru skladatele. Kvalitní technická a zvuková úroveň je samozřejmostí a nepsaným standardem, nejsou zde ale žádné stylové mantinely. Soutěž je primárně rozdělena do dvou kategorií: A – čistě elektroakustické kompozice, B – elektroakustické kompozice s živě prováděnou složkou. 

Původní tradicí soutěže byl vždy jeden pražský koncert finalistů. Vzhledem k současné pandemické situaci a hojné mezinárodní účasti je logické, že se dějištěm finále stalo (stejně jako loni) on-line prostředí. Pro fanoušky a znalce tohoto žánru je navíc příjemné, že si mohou pustit nahrávky elektroakustické hudby ve sluchátkách, kde kvalitu zvuku, která je jedním z primárních elementů EA (elektroakustické) hudby, lépe ocení. Doprovodný vizuál audio nahrávek prezentovaný na YouTube kanálu soutěže byl v některých případech autonomní součástí kompozic. V ostatních případech bylo použito abstraktních vizualizací zpracovaných Nipax Services. Další variantou bylo použití prolínajících fotografií nebo statických obrazů. Zde je nutno podotknout, že ačkoliv je tato hudba z principu určena primárně pro poslech, v případě autonomní čisté elektroniky bez obrazu nemáme ani koho sledovat na pomyslném pódiu, forma abstraktního videa s jedním objektem je někdy pro lepší koncentraci vhodnější. Na druhou stranu příliš mnoho vizuálních vjemů, včetně expresivních barev, může vyznění samotné skladby naopak uškodit. Je už pak jen na posluchači, zda při vysílání zavře oči, nebo využije obrazového průvodce. Co se týká prostorového zvuku, při online poslechu neexistuje možnost slyšet multikanálové kompozice. Naštěstí autoři s tímto faktem počítají, a tyto kompozice paralelně nabízejí i ve standardní stereo verzi.

Ve znamení mystiky, vědy, přírody a cella

Na úvodním koncertu 10. prosince 2021 zazněly vítězné kompozice obou kategorií, dvě díla oceněná čestným uznáním a hlavní oceněná kompozice ze speciálního českého kola soutěže.

Charakter tohoto koncertu spojuje několik styčných bodů. Jedním z nich je mimohudební inspirace vědou a přírodou. Zvukové zdroje jsou z nich logicky odvozené – často užívají syrových přírodních zvukových samplů (takzvané field recordings – terénní nahrávky) a jejich přímou konfrontaci se synteticky vyrobenými zvuky. Dalším společným prvkem je vyvážená hudební forma, respektující psychologii lidského vnímání. A posledním možným pojítkem je užití violoncella jako akustického nástroje v kategorii B. Vítězná skladba kategorie A, Resistance, je 3. částí cyklu Voices Todora Todoroffa (BE), určená originálně pro osmikanálový poslech, kombinuje nahrávky textů Bulgakovova Mistra a Markétky s o několik desetiletí mladšími texty taktéž ruské písničkářky Yianky Dyagilevy. Stísněné, politicky tematizované texty v ženském přednesu fungují jako nositelé významu jen částečně. Častěji jsou použity a filtrovány spolu s dechem a neurčitými vokály pouze jako atmosférické vrstvy. Nechybí zde ani typický ruský vynález – elektronický nástroj teremin. Je slyšet virtuózní a detailně promyšlená práce s užitým materiálem ve stereu – je opravdu škoda absence vícekanálového poslechu.

1.místo kategorie B zaujímá následující kompozice v pořadí, Medusa in Somno (Spící Medůza), Konstantina Karathanasise (GR/USA), pro cello a live electronics, která tematicky odkazuje k řeckému mýtu. Nahrávka je velice sugestivní a děj je velmi programní. Dramatické části evokující následky pohlédnutí do tváře Medúzy jsou skvěle vyvažovány precizní cellovou linkou. Hráč zde využívá rozmanité techniky k vytvoření originálních a často překvapivě velmi subtilních zvukových ploch. Ty pak slouží jako zvukové objekty a odpaliště virtuálním nástrojům a nastaveným procesům live elektronické složky. Překvapením není ani cílené vypůjčení fragmentu Pavany Lacrimae Johna Downlanda v závěru, jehož fragmenty jsou nenápadně připraveny již v průběhu skladby. Doprovodné video nejprve evokuje černobílé struktury kamene a později se prolne do antické busty Medůzy.

Konstantinos Karathanasis (zdroj Lenka Dohnalová)
Konstantinos Karathanasis (zdroj Lenka Dohnalová)

Velmi neotřelý a svěží vítr do plachet přináší v kategorii A čestným uznáním oceněná skladba Bulle d’air (Vzduchová bublina) od mladé francouzské autorky Pauline Patie Pelicaut. Tematicky zasazená do světa propastných podmořských světů, manipulativně počítá s elementem lidského diskomfortu během dýchání pod vodou a hledání pomyslného dna. Skladba neustále pulzuje a překvapuje. Autorka velmi radikálně a efektivně pracuje se všemi hudebními elementy. Narušuje určitá schémata očekávaného děje, který tímto získává na nepředvídatelnosti. Velmi působivá je také originální vizualizace, jenž je autonomní součástí skladby, a která obsahuje taktéž mnoho vrstevnatých struktur.

Další skladba s čestným uznáním, Iris Key od Britky Louise Rossiter, zvukově znázorňuje stejnojmenný obraz jejího oblíbeného fyzika Fritze Kahna, zobrazený po celou délku skladby. Vidíme zde oko – respektive duhovku, která je klíčem do našeho těla a vědomí. V ní jsou symbolicky znázorněny důležité orgány lidského těla, od kostí, ucha, plic, žaludku, až po mozek. Autorka pracuje především s granulární syntézou. Zvukovými zdroji jsou zde mimo jiné také nahrávky hodin ze zdí rodinných restaurací autorky, stejně jako například samply strojů v pivovaru. Skladba je vnitřně členěná do několika jasně oddělených částí, dle povahy materiálu. Finální závěrečný vír absorbuje a pohlcuje vše předchozí a skladbu tak velmi efektně uzavírá.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


3.8 4 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments