Ohlédnutí za Rusalkou na Glyndebourne Tour 2012

Projektu Glyndebourne Tour 2012 kraľovala opera Rusalka Antonína Dvořáka, v ktorej zažiarili hneď dve české a jedna slovenská osobnosť operného sveta. Dirigentom festivalu bol Jakub Hrůša, v úlohe Princa sa predstavil Peter Berger a postavu Druhej žienky stvárnila Michaela Kapustová. O účinkovaní na tomto festivale nám porozprávali všetci traja…

Michaela Kapustová (mezzosoprán)

Michaela Kapustová sa narodila v Brne. Úspešne absolvovala  štúdium na Pražskom konzervatóriu v triede prof. Yvony Škvárovej v roku 2008. K jej najvýznamnejším oceneniam patrí výhra Medzinárodnej speváckej súťaže Antonína Dvořáka v Karlových Varoch v kategóriách opera a pieseň. Už počas štúdia sa zúčastnila Majstrovských kurzov Petra Dvorského a bola vybraná na sériu koncertov usporiadaných Jednotou hudobného divadla pre najlepších účastníkov Burzy mladých spevákov. V divadle debutovala v postave Rosiny v opere Barbier zo Sevilly v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Potom nasledovali ďalšie postavy v Národnom divadle Brno či Národnom divadle v Prahe… Okrem opery sa Michaela Kapustová venuje aj koncertnej činnosti, má za sebou vystúpenia s Pražskou komornou filharmóniou, Plzeňskou filharmóniou, či Komornou filharmóniou České Budejovice. V roku 2010 bola nominovaná na Cenu Thálie za mimoriadny javiskový výkon v postave Angeliny v Rossiniho opere Popoluška v Národnom divadle Brno.

Milá Michaela, dovoľte, aby som vám položila zopár otázok. Aké dojmy ste si priniesla z festivalu v Glyndebourne?

Dojmy z Glyndebourne mám obrovské a velmi pozitivní. Celý festival a následná tour s Rusalkou byla skvěle organizovaná po všech stránkách. Nejen zpěváci, ale i celý tým kolem opery pracoval na sto procent. Byla zde skvělá tvůrčí atmosféra a vřelé ocenění publika nám dávalo vždy velkou sílu do dalších repríz.

Ako by ste popísala spoluprácu s režisérkou Melly Still?

Britská režisérka Melly Still měla o Rusalce jasnou představu. Přesně tuhle inscenaci již před lety v Glyndebourne uvedla, takže všechny pěvce vedla a směřovala ke ztvárnění role velice přesně a jasně. Nikomu často nic neodpustila, ale o to byla inscenace více kvalitní a přesvědčivá. Dá se i říci, že tato Rusalka byla dost popisná a někdy v porovnání s českými Rusalkami sice dost moderní, ale pořád v rámci dobrého vkusu diváka i pěvců.

Ak by ste mala porovnať naštudovanie na českých javiskách so skúsenosťou v Glyndebourne, v čom to bolo iné?

Zkoušky byly v Glyndebourne výborně organizované, každá minuta byla dobře načasována a každý zpěvák věděl, kdy se bude zkoušet jeho part či část opery. Mohl tak být výborně připraven na svůj výstup. V našich divadlech se někdy zkouší spíše globálně a není rozepsaný každý den zkoušek přesně na minuty. Každé divadlo má jiný systém.

Mala ste možnosť vidieť v Anglicku nejaké predstavenie?

Zároveň s naší Rusalkou Glyndebourne cestoval i s Figarovou svatbou, takže jsem se na tohle představení zašla dvakrát podívat. Bylo obsazené skvělými pěvci, kteří zpívali své party s ohromným nasazením, takže na tuhle inscenaci plnou energie asi dlouho nezapomenu. Také jsem měla možnost se podívat na generálku Nápoje lásky v Covent Garden, kde hlavní roli zpíval Roberto Alagna a byla jsem také moc nadšená.

Aké sú vaše momentálne plány?

Momentálně jste mě zastihli těně po zájezdu Národního divadla Praha právě s Figarovou svatbou v Japonsku, zpívala jsem Cherubína. Teď mě čekají Mozartovy narozeniny ve Stavovském divadle, kde budu zpívat altový part v Korunovační mši. Pak stálá představení v Národním divadle a na jaře mě čekají zkoušky na červnovou premiéru v ostravské opeře, a to Anny Boleny, kde ztvárním part Giovanny Seymour, na který se už opravdu moc těším.

Jakub Hrůša (dirigent)

Jakub Hrůša sa dirigovaniu sa venoval už počas štúdia na gymnáziu v Brne. Po jeho ukončení nastúpil na AMU v Prahe, kde študoval u Jiřího Bělohlávka, Radomila Elišku a Leoša Svárovského. Už počas štúdia spolupracoval orchestrami a zbormi v Čechách. Momentálne sa Jakub Hrůša venuje nielen symfonickej tvorbe, ale aj opere, naštudoval Rusalku v Národnom divadle v Prahe. Na konte má významné spolupráce so svetovými opernými domami, ako je napríklad Opera v Hongkongu. Jeho meno je späté s poprednými orchestrami v celej Európe, napríklad Philharmonia Orchestra, Orchester Philharmonique de Radio France, SWR, WDR Symphony Stuttgart Symphony Kolíne nad Rýnom, NDR Symphony Hamburgu, BBC Symphony Orchestra ai. A od roku 2009 už aj v Amerike, kde spolupracoval s Washington National Symphony Orchestra, či Atlanta Symphony. Jakub Hrůša je v súčasnosti šéfdirigent Pražskej komornej filharmónie, hlavný hosťujúci dirigent Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra a má za sebou úspešnú spoluprácu s Glyndebourne Tour ako hudobný riaditeľ.

Milý pán dirigent, dovoľte aby som sa vás opýtala aké dojmy ste si priniesli z Glyndebourne?

Glyndebourne je unikátní světové místo. Kvalita života i umělecké práce tam je dech beroucí a já si v Glyndebourne vždy připadám jako na nanejvýš intenzivně prožitém umělecky uzdravujícím pobytu v operních lázních. Dojmy, které si odtamtud v sobě chovám, jsou spojeny s mnoha lidskými přátelstvími, která jsem tam v osvětí hudby navázal, ale v profesionální rovině také s vysokou kvalitativní laťkou, jíž není snadné docílit jinde. Některé i nejslavnější operní domy na světě pracují v daleko hektičtějším a anarchičtějším duchu, a tak je Glyndebourne v nejvlastnějším slova smylu rozmazlující instituce. Mě osobně ale přimkla k opeře – než jsem tam začal navštěvovat představení a záhy trvale pracovat, neměl jsem k opeře v té míře vřelý a bytostný vztah. Glyndebournské divadlo mě pro operu získalo.

Ako by ste popísali váš vzťah k opere Rusalka?

Rusalku miluji. Víte, že jsem neméně doma na koncertním poli, a operní tituly, které dokážou přivést divadelnost a symfoničnost v pravou symbiózu, mě přitahují mimořádně. To je případ Rusalky. A Dvořák sám se do tématu a práce s ním evidentně také zamiloval, je to cítit z každého taktu díla. Libreto Jaroslava Kvapila je nádherné. Je to partitura, kterou jsem pro sebe v jejím celku objevil relativně pozdě – při studiích na AMU v Praze, ovšem o to víc mě od té doby fascinovala. Neznal jsem ji předtím pořádně víc než skrze dvě hlavní, populární árie Rusalky a Vodníka. Na dopad celku na mé emoce, když jsem Rusalku poprvé strávil, nikdy nezapomenu. Rusalka je také dílo, které oslovuje a probíhá při každém zahrání jinak, je to jedna velká cesta, která není nikdy totožná. Jinými slovy by se to dalo asi říct také tak, že nesnese rutinu. Bohužel často ji rutinně hranou slyšíme. Jediná vážná potíž této překrásné skladby je, že je obtížné ji důvěryhodně pojmout režijně. Režie často spadávají buď do naivní pohádkovosti, nebo do sofistikované, vyprázdněné stylizovanosti, nebo dokonce do oplzlé a brutální, šokující roviny. Osobně mám nejraději ztělesnění do značné míry abstraktní a hlavně obrazově krásná, obrazivá.

Ako sa vám spolupracovalo s orchestrom v Glyndebourne?

Senzačně. Hráli s nebetyčnou oddaností a láskou k té hudbě a s precizností. Jsou to úžasní, féroví lidé se smyslem pro humor a profesionalitou, která budí respekt. Tento orchestr – Glyndebourne on Tour Orchestra – je vlastně souborem stabilně a bez zvláštních personálních obměn každý rok na podzim dohromady hrajících londýnských hudebníků na volné noze. To vytváří specifickou atmosféru prostou klišé a rutiny. Londýnské hudební prostředí je natolik soutěžní, že člověk, který se rozhodne živit se na úrovni na volné noze, musí opravdu tvrdě a fyzicky i psychicky čerstvě pracovat. Ne každý na to má. Mnoho hudebníků z GOT Orchestra hraje v dalších respektovaných anglických souborech – například Orchestra of the Age of Enlightenment, Academy of St Martin in the Fields a podobně, i tyto soubory pracují více či méně s “freelancers”, muzikanty na volné noze. A Glyndebourne je pro ně podzimní oáza stability a klidu. Ačkoli režim jejich práce je extrémně náročný – odehrají pět až šest titulů v jednom týdnu v zásadě bez střídaček, a to po dobu více než dvou měsíců, moc si této unikátní příležitosti váží. A to je cítit.

Akú sú vaše najbližšie plány?

Poté, co jsem dokončil koncertní týden v Brně s místní filharmonií, odebral jsem se do Stuttgartu k místnímu rozhlasovému orchestru (SWR). Podobně jako v Brně, i tam diriguji Sukova Asraela – stejně jako pak v roce 2013 ještě třikrát, v Berlíně, Antverpách a Tokiu. Po návratu odtamtud se vracím ke “své” Pražské komorní filharmonii a později také k České filharmonii, mezitím odjedu debutovat s lisabonským skvělým orchestrem “Gulbenkian” a posléze strávím jeden týden s orchestrem, kterému jsem před časem šéfoval, s Filharmonií Bohuslava Martinů ve Zlíně. Vracím se tam rád, předně kvůli místním lidem, ale nově také pro jejich dobrý nový sál. Následuje před Velikonocemi debut v Lucemburku a návrat do Rotterdamu, po nich práce s PKF – včetně turné do Istanbulu a po Německu – a cesta do Cincinnati – další debut, Prokofjevův Alexandr Něvský s Philharmonia Orchestra v Londýně, Lisztova Faustovská symfonie a Wagner s WDR – rozhlasovým orchestrem v Kolíně nad Rýnem, debut s rozhlasovým orchestrem v Berlíně – RSB, cesta do Seattlu a Washingtonu – tam opět Alexandr Něvský, Smetanova Litomyšl s Rachmaninovými Zvony a Orffem, korejský Soul, dále dva týdny v Tokiu s Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra – a potom už toužené relativně – aspoň dosud – volné léto. V září se těším na návrat do The Cleveland Orchestra a debut s Los Angeles Philharmonic.

Peter Berger (tenor)

Po ukončení gymnázia sa venoval štúdiu spevu na košickom konzervatóriu v triede Mgr. Juraja Šomorjaia. Je absolventom Majstrovských speváckych kurzov Petra Dvorského, Evy Bláhovej, či Ryszarda Karczykowského. Neskôr sa stal sólistom Opery Štátneho divadla v Košiciach, kde naštudoval postavy ako Princ v Dvořákovej opere Rusalka či Pinkerton v Madama Butterfly. Tieto roly dodnes patria k jeho najvýznamnejším. Okrem vyššie menovaných vynikol v postavách Nemorina (Nápoj lásky), Lenského (Eugen Onegin), Alfredo (La Traviata), či Jeníka (Predaná nevesta). V sezóne 2008/2009 sa stal sólistom Opery Národného divadla Brno. V súčasnosti hosťuje na českých a zahraničných operných scénach a aktívne sa venuje koncertnej činnosti. Na konte má významné spolupráce so zahraničnými opernými domami, ako napríklad spolupráca s Teatrom Wielki, je stálym hosťom nemeckej opery v Brémach, či v opere v Tokiu.

Aké dojmy ste si priniesli z Glyndebourne?

V prvom rade sa musím úprimne priznať, že som nesmierne vďačný za možnosť participovať na tomto prestížnom festivale, ktorého počiatky siahajú do roku 1934. Bolo, a je pre mňa obrovskou cťou a zážitkom stáť na doskách divadla, ktoré každoročne produkuje zaujímavé a pozoruhodné inscenácie s množstvom skvelých sólistov a inscenátorov. Samotný Glyndebourne On Tour – „sesterský“ festival hlavného letného festivalu – zahŕňa, ako to už samotný názov prezrádza, cestovanie a presuny do rôznych anglických miest, kde sú inscenácie prezentované širšiemu publiku. Dve tretiny trojmesačného posobenia v Anglicku sme ale strávili v Glyndebourne, kde sme inscenáciu pripravili a úspešne premiérovali. Atmosféra v Glyndebourne bola neopísateľná! Keďže sa operný dom nachádza priamo uprostred nádhernej prírody, boli každodenné skúšky a príprava inscenácie obrovskou radosťou. Všetky voľné chvíle a pauzy sme využívali na spoločný relax v záhradách plných kvetov, prechádzkach okolo romantického jazera s rôznofarebnými leknami a to všetko v bezprostrednej blízkosti ovčích stád.

Aká bola spolupráca s režisérkou Melly Still?

Rusalka bola vďaka obrovskému úspechu a nevšednému záujmu o nádhernú Dvořákovu hudbu a obľúbenú réžiu Melly Still inscenovaná v Glyndebourne už tretíkrát. Tentokrát po roku 2009 a 2011 bola režijne mierne upravená upravená práve kvôli technickým možnostiam a dispozíciám jednotlivých divadiel vrámci tour.

Melly, útla a štíhla, napriek tomu nesmierne dynamická režisérka nás každodenne úžasne motivovala. Jej zdravý životný štýl a energia sa očividne odzrkadľovali v inscenácii. Jej Rusalka bola prezentovaná skôr ako realistická rozprávka, postavená na výtvarnej a hlavne pohybovej zložke. Najmä pre postavy Rusalky a Vodníka boli fyzické nároky kladené ozaj vysoko. Celým dejom, už od inscenovanej predohry, nás „sprevádzala“ skupina vynikajúcich tanečníkov, ktorým sme museli plne dôverovať. Tvorili akúsi živú súčasť scény – jazero, do ktorého sme skákali, v ktorom sme sa pohybovali, z ktorého sme vyskakovali. Jazero, v ktorej som sa ja ako Princ stretával s Rusalkou… Napriek častej doslovnej popisnosti to bola pre mňa znovu iná Rusalka, ktorá mi priniesla po režijnej stránke nový postoj k Princovi a ktorá ma naučila hlavne viac vnímať kolegov na javisku. Naučila ma počúvať ich slová a prinútila ma konať na javisku tak, aby akcia, ktorú práve konám vyvolala u kolegov žiadanú reakciu.

Ak by ste mali porovnať skúšanie na slovenských a českých javiskách s naštudovaním Rusalky v Glyndebourne, v čom bolo iné?

Ťažko povedať, v čom sa skúšanie opery v zahraničí odlišuje, je to vždy individuálne, každopádne rôzne vnímanie je ovplyvnené viacerými faktormi. Predovšetkým je to skutočnosť, že zainteresovaní sa produkcii venujú naplno. V zmysle nielen časovom, ale hlavne repertoárovom. Všetci sú sústredení len na danú produkciu, čo je bohužiaľ v repertoárových divadlách, kde sú speváci členmi sólistického ansámblu, nereálne. Samozrejme, či už u nás, alebo v zahraničí všetkým záleží na maximálnom úspechu inscenácie, tam som ale pociťoval tú spoločnú obrovskú snahu, kde bolo naozaj všetko podriadené novej inscenácii. Vznikla akási rodina, ktorá túžobne očakávala narodenie „dieťaťa“. Od prvej skúšky bolo jasné smerovanie a zámery inscenátorov, ako režisérky, tak i dirigenta. Jakub Hrůša bol poctivo účastný celého skúšobného procesu, venoval sa nám celé dni a hneď od začiatku nám rozširoval obzory Dvořákovho veľdiela. Keďže ako som spomínal, inscenácia Rusalky už bola v Glyndebourne premiérovaná v minulých sezónach a išlo o jej revival, je samozrejmé, že režijná koncepcia bola jasná. No “ušiť“ charaktery na mieru jednotlivých osobností nie je nikdy jednoduché. Každý sólista je individuálny, ináč kreuje dané situácie a momenty. Myslím si, že Melly sa to úspešne podarilo a opäť vytvorila zaujímavú inscenáciu, ktorú publikum prijímalo s nadšením.

Aké sú vaše momentálne plány?

Človek, ktorý má ambície, by mal mať veľa plánov, stačí ale veľmi málo a skutočnosť je iná. Čo sa týka mojej najbližšej budúcnosti, čaká ma množstvo zaujímavých predstavení v Prahe a Brne. Teším sa na moju obľúbenú operu Jenůfa v Slovenskom národnom divadle a taktiež sa pripravujem na Rossiniho Stabat Mater v Prahe a Dvořákovo Requiem v Budapešti. V budúcej sezóne ma okrem iného čaká účinkovanie v Dánskej kráľovskej opere.

Ďakujem za rozhovor.

Antonín Dvořák:
Rusalka
Dirigent: Jakub Hrůša (alt. Leo McFall)
Režie: Melly Still
Scéna a kostýmy:Rae Smith
Světla: Paule Constable
Choreograf: Rick Nodine
The Glyndebourne Tour Orchestra
The Glyndebourne Chorus
Obnovená premiéra 6.října 2012 Opera House Glyndebourne

Rusalka Natasha Jouhl (alt. Wioletta Chodowicz)
Prince – Peter Berger (alt. Ladislav Elgr)
Foreign Princess – Tatiana Pavlovskaya
Vodnik – Mischa Schelomianski
Ježibaba – Anne Mason
1st Nymph – Evgeniya Sotnikova
2nd Nymph – Michaela Kapustová
3rd Nymph – Alessandra Volpe
Kitchen Girl – Eliana Pretorian
Gamekeeper – Gareth Huw John

www.glyndebourne.com

Foto z inscenace Tristram Kenton