Operní kukátko (10)
České opery na německých, rakouských a švýcarských jevištích
Německé, rakouské i švýcarské scény hlásí řadu premiér a obnovených nastudování českých oper. Mezi ohlášenými díly převládá stejně jako v posledních letech operní dílo Leoše Janáčka. Z operního odkazu Bedřicha Smetany se tradičně na německých jevištích (a na menších scénách tradičně v německém překladu) objevuje Prodaná nevěsta. V loňské sezoně 2014/2015 ji uvedla divadla v Münsteru a Nordhausenu. Nordhausenský soubor dílo uvedl v obnovené premiéře 3. října 2015. Stejně tak obnoví starší inscenaci divadlo ve Schwerinu (28. dubna 2016). Na konci dubna 2016 bude mít náš národní opus premiéru též v Hildesheimu. Dvořákova Rusalka, v loňské sezoně uvedená v Pforzheimu, ve švýcarském Bielu (a týmž souborem také v Solothurnu) a konečně též ve Schwerinu, se do Schwerinu vrátí již 15. listopadu 2015. Na podzim (15. listopadu 2015) bude Dvořákova smutná pohádka vrácena i do repertoáru bonnského divadla. Saarbrücken nastuduje Rusalku v dubnu 2016 a již 26. září 2015 měla premiéru v Hannoveru (inscenační tým Anja Bihlmaier a Dietrich Hilsdorf). Mimo to Rusalka existuje na německých scénách ve verzi pro děti jako Die kleine Nixe Rusalka (Malá víla Rusalka), nastudovaná v únoru 2015 v Stralsundu a v dubnu 2015 ve Stuttgartu. Z Janáčkových oper se pravidelně objevuje samozřejmě Její pastorkyňa, německy zpravidla pod názvem titulní hrdinky Jenufa v tradici prvého německého překladu z pera slavného Maxe Broda. Na samém konci sezony (11. července 2015) ji uvedlo divadlo v Hannoveru, opera byla také v loňské sezoně premiérována v Augsburgu a znovu nastudována bude v operním domě pro dvě města Altenburg – Gera (7. února 2016).
Pro obtížnou látku spojenou s českými dějinami se Výlety pana Broučka objevují na cizích scénách vzácně, 30. dubna 2016 je ale bude premiérovat Theater Trier. Velmi oblíbená je Káťa Kabanová (vloni v premiéře například v Meiningenu) s premiérami ve Wiesbadenu (16. ledna 2016), v nastudování pro dvojscénu v Krefeldu a Mönchengladbachu (11. června 2016) a opera se také objeví na repertoáru Norské národní opery v režii Willyho Deckera. Příhody lišky Bystroušky (vloni například premiérované v Drážďanech) vstoupí na scénu Staatstheater v Darmstadtu (26. listopadu 2015, dirigent Will Humburg, režie Dirk Schmedin) a na operní jeviště ve Frankfurtu nad Mohanem (24. dubna 2016) i v Saarbrückenu (duben 2016) jako koprodukční představení s místní hudební univerzitou. Silně vzrostl i zájem o Věc Makropulos, v minulé sezoně například nastudovanou s Nadjou Michael v hlavní roli v Mnichově (19. října 2014).
Více než třistaletá hrdinka se vrátí do repertoáru ve Frankfurtu nad Mohanem (5. února 2016) a také ožije v Deutsche Oper Berlin (19. února 2015) i v Innsbrucku (13. února 2016). Věc Makropulos nastuduje i slavný režisér Robert Carsen (s dirigentem Markem Letonjou) v Opéru national du Rhin v Strassbourgu. Nastudování (s premiérou 7. února 2016) bude vycházet z jeho norimberské inscenace. Obsazení bude vévodit Ángeles Blancas Gulín, Raymond Very a náš Martin Bárta. Opera Plus se bude samozřejmě věnovat i vídeňské premiéře ve Staatsoper (13. prosince 2015). V Norimberku po úspěchu právě Věci Makropulos zařadí Janáčkův poslední operní opus – opera Z mrtvého domu má premiéru 12. března 2016. Dirigovat bude Marcus Bosch a režijně dílo připraví renomovaný španělský režisér Calixto Bieito. Čas od času se stejně jako v našich divadlech objeví Zápisník zmizelého ve scénické podobě (například v Kolíně 30. května 2015). Po loňském úspěchu Julietty Bohuslava Martinů v Zürichu (14. února 2015, s Juanitou Lascarro a Kurtem Streitem) a nedávné květnové premiéře berlínské Staatsoper v Schiller Theater, kdy obě představení aspirovala na vítězství ankety „objevný operní titul“ v anketě časopisu Opernwelt, se objeví Řecké pašije v Grazu (5. března 2016 s týmem Lorenzo Fiorini a Dirk Kaftan).
Jako poslední premiéru sezony 2014/2015 uvedlo frankfurtské divadlo večer se třemi krátkými operami Bohuslava Martinů (Slzy nože – Veselohra na mostě – Alexander bis). Objevily se i práce německých skladatelů meziválečného období, žijících v Čechách. V září 2014 rozšířilo svůj repertoár divadlo v Karlsruhe o Krásovy Zásnuby ve snu (Die Verlobung im Traum). Ullmannovu operu Der Kaiser von Atlantis (Císař z Atlantidy) uvidí drážďanské publikum v premiéře 19. února 2016. Krásův Brundibár se po premiéře 5. listopadu 2014 v Halle vrátí na konci října 2015 na tutéž scénu. Ač nastudování Fibichovy Nevěsty messinské v překladu Die Braut von Messina sklidilo v nastudování magdeburského operního souboru (14. března 2015) zájem odborníků i veřejnosti (naši recenzi jsme přinesli zde), další Fibichovo dílo se zatím v plánech divadel neobjevilo.
Město Mahagonny v Římě
Weillův Vzestup a pád města Mahagonny zažil minulý týden velmi úspěšnou premiéru v Teatro dell′Opera v Římě. Operu dirigoval v místní opeře debutující John Axelrod a kritiky oceňovanou režii vedl známý britský režisér Graham Vick, který se rozhodl v konkursu na balet a sbor dát příležitost velmi mladému souboru, kdy většina členů company nedosahuje ani pětadvaceti let věku. Oporou režijního výkladu je i scéna a kostýmy častého Vickova spolupracovníka, scénografa Stuarta Nunna, jež opticky přeložily příběh do současnosti, a výtvarně také pracuje s motivem eurobankovek v návrhu scény. Prvotřídní je obsazení – mezzosopranistka Iris Vermillion jako Leokadja Begbick, stoupající hvězda Measha Brueggergosman jako Jenny, tenorista Brenden Gunnell jako Jim a basový veterán Willard White v roli Mosese.
Opery-tanga ve Vídni
Dvě výjimečná díla v jednom večeru uvedlo na scénu vídeňské divadlo Akzent. Častěji uváděnou tango-operu María de Buenos Aires známého skladatele Ástora Piazzolly spojil duchovní otec celého projektu a dirigent Pablo Boggianno s méně známým dílem – s kratší operou Matteo skladatele Martína Palmeriho z roku 1999. Program byl uveden pouze dvakrát (5. a 6. října 2015) a oba večery byly dlouho dopředu beznadějně vyprodány. Režisérem projektu byl Matteo Mazzoni. Celý pěvecký i taneční soubor a příležitostně nástrojový doprovod (klavír, flétna, bicí, bandoneon, kytara) sestával ze specialistů na jihoamerické tango. Bohužel, český divák neměl možnost poznat tuto „odnož“ soudobé opery, která je zvukově velmi atraktivní.
Bouře ve vídeňské Státní opeře
12. října se do repertoáru Státní opery ve Vídni vrací operní verze Shakespearovy hry The Tempest (Bouře) anglického skladatele Thomase Adèse. Úspěšná premiérová série z června tohoto roku (ohlasy na ni jsme zveřejnili zde) bude pokračovat reprízami 12., 16. a 18. října. V roli Prospera debutuje barytonista Christopher Maltman, z původní série představení zůstávají Audrey Luna (Ariel), Thomas Ebenstein (Caliban), Stephanie Houtzeel (Miranda), Pavel Kolgatin (Ferdinand), Herbert Lippert (Král neapolský) a kontratenorista David Daniels (šašek Trinculo).
Christopher Maltman vystoupil i ve světové premiéře této opery (10. února 2004 Royal Opera House v Londýně), ale v menší roli Sebastina, bratra krále Alonsa. Inscenace vyniká nesmírně imaginativní režií a scénografií slavného kanadského režiséra Roberta Lepage, mimo jiné tvůrce grandiózní poslední inscenace Wagnerova Prstenu Niebelungova v Metropolitní opeře.
Edita Gruberová jako Anna Bolena
Slavná koloraturní sopranistka nastoupila do série představení Anny Boleny ve vídeňské Státní opeře. Partnery jsou jí Sonia Ganassi, Celso Albelo, Marco Vinco a Ryan Speedo Green.
Marlis Petersen nejlepší operní zpěvačkou sezony 2014/2015
V každoroční uznávané anketě časopisu Opernwelt byla sopranistka Marlis Petersen zvolena zpěvačkou roku, a to již potřetí, protože se jí stala i v letech 2004 a 2010. Vysoce byla desítkami kritiků hodnocena její vynikající Lulu ve stejnojmenné Bergově opeře, v roli, kterou ztvárňuje již dvě dekády. Časopis vytvořil půvabnou fotografickou skládačku z podob této postavy v jejím podání od inscenace v Norimberku (1996) až po současné nastudování v Met (2015). Zpěvačka v rozhovoru vypráví o různých úskalích role, se kterou „žije“ půl života, i o specifickém pohledu ženských režisérek na inscenování této Bergovy opery.
Pěvkyně se ale se svojí slavnou rolí chce již rozloučit a vystoupení v Met má být její oficiální „sbohem“ pro antihrdinku Lulu. Pěvkyně vždy obdivuhodně střídala belcantové partie s rolemi soudobé opery, například v loňské sezoně se blýskla přechodem z Belliniho opery La straniera ve vídeňském Theater an der Wien do partu Lulu v mnichovské opeře (naše recenze obou inscenací najdete zde a zde). Je třeba zase jen litovat, že jsme tuto umělkyni, která vyrostla v jednu z nejvýznamnějších operních interpretek naší doby – a to bez výraznější pomoci PR agentur a reklamních akcí nesouvisejících s operou – mohli poznat jen díky přenosům z Metropolitní opery, a to jako vynikající Ofélii v Thomasově Hamletovi nebo Zuzanku ve Figarově svatbě.
Norma z Národního divadla v Japonsku
Vedení Národního divadla v Praze, zastoupené ředitelem Janem Burianem, podepsalo smlouvu s agenturou Concert Doors o hostování Národního divadla v Japonsku, a to v době rekonstrukce budovy pražské Státní opery v říjnu a listopadu 2016. Národní divadlo zde uvede šest představení nové inscenace Belliniho Normy (čtyřikrát s Editou Gruberovou, dvakrát s Marií Fajtovou), představení Kouzelné flétny a tři operní galakoncerty.
Rozhovor týdne
Americká mezzosopranistka Jennifer Larmore se ve vídeňské kavárně zpovídá ze svých plánů. V současnosti vystupuje ve vedlejší, ale zásadní, tragické roli Ottavie v Monteverdiho opeře Korunovace Poppey v Theater an der Wien (premiéra 12. října 2015). Slavná zpěvačka vypráví i o svém nedlouhém angažmá ve Wiener Staatsoper a nových rolích, jako je Kostelnička, Verdiho Lady Macbeth a Eboli ve francouzské verzi Dona Carlose, i o rolích, které by ráda ještě zpívala (Marie ve Vojckovi), a také o tom, jak ji těší inscenace Offenbachovy Krásné Heleny v Hamburku a jak ráda zpívá Baronku Geswitzovou v Bergově Lulu. Druhá část rozhovoru se váže k osobním tématům, ke dvěma manželstvím s hudebníky (basbarytonistou Williamem Powersem a italským kontrabasistou Davidem Vittonem, se kterým žije v Paříži), ale hlavně humorně vypráví o dlouhověkosti ve své rodině. V současnosti také Jennifer Larmore propaguje svoji knihu Una Voce. The Drama in Opera, both Onstage and Off. (Hlas. Drama v opeře na jevišti i mimo něj). Autorka se v něm zaměřuje na psychologické aspekty života pěvce i na tlaky, kterým musí čelit během vystupování na operních jevištích. Nejde ale o odbornou psychologickou práci, ale spíše o zábavnou rukověť „jak přežít“ (podloženou poznatky z vlastní takřka třicetileté kariéry), doplněnou o příběhy a anekdoty. Článku nechybí ani obvyklá ilustrační fotografie se zástupcem drobného psího plemene, jehož je umělkyně nadšenou chovatelkou a jenž ji na cestách doprovází. Plné znění rozhovoru Versagen kommt nich in Frage! – Selhání (nebo také i Odřeknutí) nepřichází v úvahu! najdete zde.
Operní obraz týdne
Dominique Gonzales-Foerster – Malba na železné oponě ve Wiener Staatsoper. Každoroční projekt museum in progress a Wiener Staatsoper (od roku 1998), o němž jsme informovali zde, vytvořila významná francouzská výtvarnice, tentokráte formou iluzivní malby na základě fotografického obrazu.
Kniha týdne
William Kentridge. The Nose. David Krut Publishing 2010 (dotisk 2015). ISBN-10: 0981432867, ISBN-13: 978-0981432861. 72 stran. Umělecké vydavatelství David Krut připravilo dotisk exkluzivní knihy významného jihoafrického výtvarníka, filmaře a režiséra Williama Kentridge. Kniha je k dispozici v paperbackovém vydání i v pevné vazbě a navíc v luxusní edici s původními Kentridgovými grafickými listy. Výjimečně krásná kniha navazuje na obdobná díla světových výtvarníků, kteří dokumentovali své operní nebo činoherní inscenace formou umělecké publikace. Mezi ně patřili například Emil Orlik, dlouholetý výtvarník vídeňské Státní opery Alfred Roller nebo ze současných výtvarníků David Hockney nebo režisér-výtvarník Franco Zeffirelli. Svazek shrnuje výtvarné studie k inscenaci Šostakovičovy opery Nos v Metropolitní opeře pro rok 2010 (český divák viděl reprízu inscenace v přenosu, a to roku 2014). William Kentridge se na inscenaci důkladně připravil: jednak v knihovně studiem mnoha materiálu, jednak tím, že se dokonce vydal do Ruska, kde fotografoval, skicoval a skupoval knihy i periodika z počátku dvacátých let dvacátého století, kdy bylo na vrcholu hnutí ruské výtvarné avantgardy. Tyto předobrazy kombinoval, kolážoval a nejrůznějším způsobem upravoval pro potřeby budoucí inscenace.
Materiál vzniklý na papíře pak s pomocí editora zkombinoval s anglickým překladem libreta a přetvořil ho do podoby knihy, doplněné úvodem o vzniku inscenace. Kentridge nyní jako operní režisér nazkoušel pro Met novou inscenaci Bergovy Lulu v koprodukci s Dutch National Opera a English National Opera. Ta sice používá jeho oblíbený kolážovitý princip, ale je hlavně inspirována procesem vzniku uměleckého díla a významnou výtvarnou roli ve výpravě a kostýmech hraje proces kresby. Dá se předpokládat, že i u této inscenace bude následovat knižní verze.
Operní nahrávka týdne
Giuseppe Verdi – Aida. Warner 0825646106639 (3 CD). Sbor a Orchester Accademia Nazionale di Santa Cecilia. Dirigent Antonio Pappano. Anja Harteros (Aida), Ekaterina Semenchuk (Amneris), Jonas Kaufmann (Radames), Ludovic Tézier (Amonasro), Erwin Schrott (Ramfis).
Hvězdné obsazení nové nahrávky sklízí u většiny kritiků velmi pozitivní až nadšené ohlasy, jsou připomínány hvězdné vzory klasických představitelů hlavních rolí tohoto díla (například Franco Corelli nebo mladá Fiorenza Cossotto). V případě Anji Harteros (Aida), ke které většina kritiků oprávněně vzhlíží jako k vzorové interpretce operních rolí Wagnerových a Straussových, se ozývají opatrné výtky ohledně nedostatku italienity hlasového projevu i určité chladnosti ve výškách. Přesto je nahrávka mimořádně opulentním zvukovým zážitkem.
Operní vtip týdne
Slavná italská zpěvačka Caterina Gabrielli (1730–1796), proslulá nejen svým virtuózním zpěvem v operních dílech například Christopha Willibalda Glucka, Tommase Traetty nebo Josefa Myslivečka, ale také svými intrikami, nekonečnými milostnými aférami a ostrým jazykem, byla pozvána do císařské opery ve Vídni. Na její požadavek honoráře, který činil neslýchaných 5.000 dukátů, odpověděl intendant divadla po konzultaci s císařským dvorem, že takový plat dostává ročně rakouský polní maršál. Slavná zpěvačka se ale nenechala vyvést z míry a odpověděla: „Ať tedy Jejímu císařskému veličenstvu zazpívá pan polní maršál!“ (Gabrielli tak nezastřela vtipnost a ráznost svého nízkého původu, její otec byl totiž chudý římský kuchař, a pozdější slavná pěvkyně bývala přezdívána La Coghetta – Kuchařinka).
Foto archiv, Staatsoper Hannover/ Jörg Landsberg, W. Hösl, Wiener Staatsoper, Y. Mavropoulos, MacArthur Photography, © 2010 William Kentridge
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
