Operní panorama Heleny Havlíkové (111)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Týden od 4. do 10. března 2013

Reklama

– Sen o zmatcích lásky naplnili v Brně sólisté a chlapecký sbor 
– Důstojná pocta Roberta Jindry Wagnerovi v Ostravě
– Klávesy, na které nikdo nehraje – Alternativní Jenůfa z Mnichova 
– Inspirace na dny příští 
*** 

Sen o zmatcích lásky naplnili v Brně sólisté a chlapecký sbor
Brněnské Národní divadlo se rozhodlo připomenout dalšího letošního významného operního jubilanta – Benjamina Brittena (1913-1976), kterému se podařilo vynést anglickou hudbu na mezinárodní výsluní natolik, že dnes patří k nejhranějším operním skladatelům od čtyřicátých let 20. století. Brittenův tvůrčí záběr je žánrově velmi rozsáhlý a zahrnuje i 12 oper. Britten na sebe upozornil hned svou první operou Peter Grimes, která měla premiéru v roce 1945, a své postavení skladatele, který neboří konvence, ale dokáže tvůrčím způsobem těžit posluchačsky srozumitelným způsobem z tradice, pak rozvíjel dalších třicet let díly, která se stala součástí světového operního repertoáru. Připomeňme alespoň komorní operu Zneuctění Lukrécie, která vznikla o rok později, následovanou komickou operou Albert Herring, dětskou operou Malý kominíček, a zejména pak Smrtí v Benátkách, kterou se Brittenova operní tvorba uzavřela.

V Brně vybrali operu, která Brittenovo kompoziční umění zachycuje mistrovsky – Sen noci svatojanské. U nás ji  – hned dva roky po světové premiéře 11. června 1960 na Brittenově Aldeburghském festivalu – poprvé uvedli Petr Doubravský a Rudolf Málek roku 1962 v Liberci. A je s podivem, že tato divácky přístupná a divadelně pestrá opera skladatele, který se v období socialistické restrikce stal nejhranějším operním ne-socialistickým skladatelem, se pak objevila už jen v Ostravě (1969, dirigent Jiří Pinkas, režie Ilja Hylas st.).

Kouzla svatojanské noci červnového letního slunovratu vyvolával už na konci 17. století anglický barokní skladatel Henry Purcell, který dal Shakespearově lyrické komedii podobu semi-opery s názvem Fairy Queen, Královna víl. Britten, který je společně se svým partnerem, tenoristou Peterem Pearsem také autorem libreta, na Purcella vědomě navazoval. V době kompozice Snu noci svatojánské, v letech 1959 – 1960, byl již renomovaným autorem šesti velkých oper a pro tuto použil klasickou formu opery s citacemi nejen Purcella, ale třeba i Donizettiho nebo Mendelssohna s jeho Svatebním pochodem a s inspirací v tradičních operních postupech od baroka po současnost, včetně jejich vtipné parodie.Britten i ve Snu noci svatojánské ukázal, jak významnou roli ve svých operách přikládá orchestru a jak brilantním mistrem v tomto oboru je. Orchestr přitom není velký, důležitou roli v něm však hrají nástroje křehkého zvuku a vysokých, světlých témbrů. Brněnský operní orchestr pod taktovkou Jakuba Kleckera „kouzlil“ tajemnou atmosféru pohádkového lesa, v němž vládne král elfů a vil Oberon se svou manželkou Titanií – jejich hádka a usmiřování je ústřední osou opery. Glissanda smyčců, pro tuto Brittenovu opery typická, evokují klidné oddychování a snění temného lesa a slouží jako jeho hudební symbol, sugestivně vykreslují mlžný opar, paprsky měsíčního světla, šumění listí, houkání sov a jiné tajemné lesní zvuky.

Roli Oberona psal Britten přímo pro slavného anglického kontratenoristu Alfréda Dellera, který byl průkopníkem obnovení tradice kontratenorového zpěvu. V Brně do této role pozvali ázerbájdžánského barytonistu Ilhama Nazarova, který ovládá i falzetovou techniku mužského hlasu. Jeho lyrický projev se hodil k melismatickému partu, doprovázenému světlými rejstříky orchestru, v němž převládá křehký zvuk celesty.

V partu Oberonovy manželky Titánie, kterou Oberon očaruje tak, aby se zamilovala do řemeslníka Klubka s oslí hlavou, zase Britten brilantně i mámivě parafrázuje zdobné efekty koloraturního sopránu, jak v Brně předvedla Andrea Široká. Od jejího líbezného zpěvu se odlišuje jadrná komika řemeslníků s Klubkem v čele. Tohoto hromotluka, který si ze své oslí hlavy zase tolik nedělá a libuje si v náručí půvabné Titánie, skvěle vystihl Jevhen Šokalo a ukázal šíři svého hereckého i pěveckého talentu, který překračuje standardní buffo basových rolí, do kterých bývá s takovou oblibou obsazován napříč divadly přes celou republiku. Parodii scény šílenství Donizettiho Lucie z Lammermooru se sólovou flétnou Britten vtipně uplatnil v roli Franty Píšťaly (Kornel Maciejowski) během divadelního představení řemeslníků, kde tento trémou trpící chlapík hraje Thysbe. Oberonova uličnického služebníka Puka Britten vyjádřil mluveným slovem za doprovodu brilantní trubky a bubínku – a požaduje pro něj akrobatický pohybový projev. Ten bohužel v brněnském nastudování chyběl a Stano Slovák v cylindru a fraku připomínal spíše nepovedeného sňatkového podvodníka, který má na povel sbor elfů – jejich part Britten určil pro chlapecký sbor a kluci v Brně ho zvládli s obdivuhodnou sezpívaností i přirozenou dětskou hravostí.

Komplikované eskapády dvojice zamilovaných, omámených Pukovou kouzelnou „květinovou šťávou“ pak vytvořili Tereza Merklová Kyzlinková, Jana Wallingerová, Ondrej Šaling a Roman Janál, kteří se skvěle prosadili nejen v sólových výstupech, ale i jako dobře sezpívaný ansámbl. Nebylo však docela zřejmé, proč režisér Roman Meluzín se svým týmem tyto athénské milence stylizoval do podoby dnešních pankáčů v martenskách, růžové paruce a černé kožené vestě s cvoky (Hermie), v případě Heleny síťových punčochách a rudé vestičce jako z E55. Všechny taškařice a záměny, na kterých se podílí neohrabaná parta řemeslníků, kteří v kouzelném lese chtějí nacvičit své amatérské divadelní představení – Truchlivou komedii o kruté smrti Pyrama a Thysbé – pro svatební slavnost u athénského vévody, pochopitelně vyústí do šťastného konce, kdy přechodné milostné poblouznění pomine a vezmou se ty „správné“ páry.

Reklama
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Britten: Sen noci svatojánské (ND Brno)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Wagner: Lohengrin (NDM Ostrava)

[Celkem: 4    Průměr: 5/5]

Vaše hodnocení - Janáček: Jenůfa (Bayerische Staatsoper Mnichov)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Ctirad

Paní Havlíková má vpodstatě při hodnocení Jenufy z Mnichova pravdu. Karita Mattila na mě působila staře už před léty při přenosu Manon Lescaut z MET, kdy rozhodně již neměla atributy dívenky jdoucí do kláštera. Přesto zpívala krásně a velice dobrou češtinou, což se nedá říci o Gabriele Schnaut, která roli “řvala” zbytky svého hlasu, často zpívala úplně jiné noty (to panu Hanusovi nevadilo? – původně tu roli v Mnichově zpívala Deborah Polaski). Naši tenoristé nás reprezentovali velice dobře, inscenace se také míjela s originálem, Hanusovo dirigování se mi zdálo příliš fádní. Samozřejmě se hrála módní Mackerrasova “originální” verze – při… Číst vice »

Janci

Pane režisére, ano. Karita Mattila je za zenitem. Ale upřímně seděla mi v Jenůfě víc, než v Salome Met a její pojetí Jenůfy je zajímavější (i když nezvyklé pro našince uvyklého na mladistvé hlásky), než její příšerná Tosca v Met. Na jednu věc bych chtěl upozornit (a odhlédněme od toho, že paní Havlíková je velkovýrobkyně recenzí ze všeho – v tomto případě i z 5×10 centimetrů velikého live streamového přenosu se zvukem v lepším případě Beat Audio) inscenace jí označená za alternaivní, byla další ukázkou toho, jak se Janáček dá udělat. Viděl jsem živě v Mnichově a je to skutečně… Číst vice »