Operní panorama Heleny Havlíkové (167)

  1. 1
  2. 2

Výběr z vokálních koncertů Pražského jara od 17. do 25. května 2014
– Céline Mellon
– Collegium Marianum
– Les Arts Florissants
– Inspirace na dny příští
***

Céline Mellon
Je dobře, že tak významný festival, jakým Pražské jaro bezesporu je, dává prostor mladým začínajícím umělcům. Teprve pětadvacetiletá francouzská sopranistka Céline Mellon si své vystoupení na Pražském jaru vyzpívala v Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech v roce 2012, kde získala celkově druhou cenu. Pro svůj pražský debut si vhodně zvolila písňový recitál s mistrovskými díly tohoto svébytného oboru – Šest písní Richarda Strausse op. 68 na slova Clemense Brentana, Zapomenuté arietty Claudea Debussyho na texty Paula Verlaina a výběr z Cigánských melodií Antonína Dvořáka op. 55 na verše Adolfa Heyduka. Za citlivého klavírního doprovodu ruské klavíristky Jelizavety Tuljankiny se Mellon výborně představila především svým skvěle vyrovnaným, intonačně naprosto přesným, v technice koloratur zvládnutým (Straussův Amor) barevným něžným sopránem, který se sice zatím ve výškách zužuje do ostřejšího zvuku, ale je zřejmé, že sólistka má „našláplnuto“ na přinejmenším evropskou kariéru. A můžeme jen závidět publiku švýcarského Théâtre du Crochetan v Monthey, které si Mellon a jejího půvabného mládí a talentu může užívat v titulní roli Janáčkovy Lišky Bystroušky.Pražské vystoupení Mellon ovšem odkrylo i rezervy jejího projevu – jako by se ještě ostýchala dát najevo větší emoci, která je přitom pro interpretaci písní klíčová, a dokázala navázat bezprostřednější kontakt s posluchači. Tímto citovým „deficitem“ trpělo i mladistvě roztoužené Straussovo písňové vyznání své manželce Pauline. Prioritou se pro ni zdála být spíše krása tónu než artikulace textu, která by ji od „hlídání“ zvuku jejího hlasu dovedla k hlubšímu vyjádření obsahu, které hudba ve spojení s textem ve zvoleném repertoáru tak barvitě „maluje“. Převažovala nostalgie, smutek, melancholie – a pouze dramatická Straussova Píseň žen a Dvořákovy Široké rukávy poodhalily temperament této sympatické umělkyně. Ostatně její výkon odměnilo publikum zcela zaplněného sálu Bohuslava Martinů Hudební fakulty AMU tak bouřlivě, až to Mellon zaskočilo a přidala – poněkud mimo dramaturgickou linii svého předchozího programu – Laurettino O mio babbino caro z Pucciniho. A nádavkem ještě zopakovala Dvořákovu píseň Když mne stará matka a efektně brilantního Straussova Amora.

Hodnocení autorky: 70 %

***

Collegium Marianum
Soubor Collegium Marianum si pod vedením Jany Semerádové v současné mimořádně silné konkurenci seskupení, která se specializují na starou hudbu, získal postavení, které ho plně opravňuje k zařazení do programu Pražského jara. A to nejen úrovní své interpretace, ale i dramaturgickou nápaditostí svých programů. Volba Lamentací proroka Jeremiáše, ZWV 53 Jana Dismase Zelenky představila jednu ze stěžejních oblastí působnosti Collegia – objevování a uvádění skladeb tohoto českého skladatele vrcholného baroka způsobem, který ho prezentuje jako svrchovaného mistra kontrapunktu a dalších kompozičních technik tohoto období.Lamentace proroka Jeremiáše nad zbořeným Jeruzalémem s východiskem nápravy a obrody s vírou v Hospodina Zelenka komponoval v roce 1722 pro velikonoční obřady Zeleného čtvrtka, Velkého pátku a Bílé soboty v dvorním kostele v Drážďanech. Umístění koncertu Collegia Mariana do kostela Emauzského opatství tak akusticky i atmosférou oprávnilo „vytržení“ těchto lamentací z jejich bohoslužebného ukotvení. A vysoká úroveň provedení dodala seskupení šesti lamentací do jednoho celku sevřenost. Naskytla se tak příležitost ocenit variabilitu prostředků, které Zelenka v lamentacích použil pro vyjádření symboliky textu v rozpětí od melodicky jednoduchých „recitativních“ částí doprovázených pouze basem po rozvrásněné „árie“ při zhudebnění hebrejských písmen nebo zvolání s orchestrálním doprovodem smyčců, hobojů, ale i fléten, chalumeau a fagotu.

Ze sólistů, kteří se během večera v jednotlivých lamentacích střídali, vynikl především Tomáš Král nejen barvitostí svého basu, ale především empatií, se kterou zprostředkoval naléhavost Jeremiášových varování, která v jeho podání i kontextu událostí dnešních dnů dostala až nepříjemnou aktuálnost. Kontratenorista Damien Guillon se mohl opřít o svůj znělý pevný hlas, zatímco rakouský tenorista Daniel Johannsen své části Jeremiášových vizí takovou kvalitu neposkytl.

Hodnocení autorky: 80 %

***

Les Arts Florissants
Francouzský vokálně instrumentální ansámbl Les Arts Florissants patří k souborům, které svým renomé svrchovaně patří do programu našeho největšího festivalu a podporují jeho prestiž – po roce 1995 už podruhé. Podobně se jejich provedení opery-baletu Les Indes galantes Jeana-Philippa Rameaua v roce 2008 stalo ozdobou Strun podzimu.

Tentokrát se soubor Les Arts Florissant v Praze prezentoval svým nejnovějším programem – kompletním uvedením Sedmé knihy madrigalů Claudia Monteverdiho, který je součástí jejich velkého monteverdiovského koncertního a nahrávacího projektu všech Monteverdiho madrigalových knih.Z dnešního pohledu se zdá být až neuvěřitelné, že Monteverdiho „cílovou skupinou“ Sedmé knihy madrigalů při subtilním, rozmanitém a tvořivém vyjádření nejrůznějších podob lásky, ale i afektů hněvu, mírnosti a pokory bylo běžné obyvatelstvo Benátek. Porovnání vytříbenosti a úrovně vkusu Benátčanů první poloviny sedmnáctého století tak staví do hodně nemilosrdného zrcadla dnešní honbu za povrchní plytkostí obsahu a pseudoslávou neumětelství, které na nás valí nekonečné televizní show, držící si popularitu díky své sledovanosti.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - C.Mellon & J.Tuljankina (Pražské jaro 2014)

[Total: 7    Average: 4/5]

Vaše hodnocení - Collegium Marianum (Pražské jaro 2014)

[Total: 4    Average: 3.3/5]

Vaše hodnocení - Les Arts Florissants (Pražské jaro 2014)

[Total: 12    Average: 3.9/5]

Související články


Napsat komentář