Operní panorama Heleny Havlíkové (184)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Týden od 15. do 21. září 2014
Dvořákova Praha
– Dvořákův Alfred poprvé
– Zlonická ouvertura
– Proč Wolfgang Holzmair?
Hasseho L’Ipermestra v Českém Krumlově
Inspirace na dny příští
***

Dvořákova Praha
Dvořákův Alfred poprvé
Festival Dvořákova Praha má vysoké ambice a touhu stát se prestižní událostí nejen v kontextu českém, ale i mezinárodním. Do programu svého letošního čtrnáctého ročníku zařadil projekt, který je skutečně mimořádný a navíc unikátní. Přes světový věhlas, který Antonín Dvořák svým uměním získal, zůstával Alfred, první z jeho kompletu deseti oper, z nichž některé existují v několika i značně odlišných verzích, neuveden. V originální německé verzi si až posluchači ve Dvořákově síni Rudolfina mohli ve čtvrtek 18. září 2014 po více než sto čtyřiceti letech od vzniku poslechnout tuto operu vůbec poprvé.Při dnešním pohledu na světovou operní scénu, kterou opanoval Verdi, Puccini, Mozart, Wagner a Bizetova Carmen, je zřejmé, že se nedostává nových současných oper, které by se dlouhodobě udržely na repertoáru divadel a byly by s to doplnit tituly zlaté éry opery osmnáctého a devatenáctého století, které diváci neustále požadují a mají v neochvějné oblibě (a bez nichž by většina světových operních divadel finančně neobstála). Zákon nabídky a poptávky je i ve světě opery neoblomný a nic na tom nemůže změnit ani momentálně nejčastěji uváděný soudobý autor, kterým je Philip Glass, na hony vzdálený počtem nastudování od svých slavných předchůdců minulosti.

Jedním z možných východisek z této situace – navzdory většinovému vkusu – je pro dramaturgicky progresivní festivaly, odvážná vydavatelství i šéfy divadel oživování děl, která se v době svého vzniku neuchytila a (pokud vůbec byla premiérována) brzy pro nezájem publika upadla v zapomnění. Někdy proto, že výrazně překročila dobový vkus svým vizionářstvím, jindy proto, že se dílo skladateli prostě nepovedlo nebo ho rovnou zavrhl. Lákají zejména juvenilie slavných skladatelů bez ohledu na to, zda světlo světa spatří díla, které autor sice nespálil, ale své imprimatur jim neudělil.

To je právě případ Alfreda. Není součástí seznamů děl, kterým Dvořák udělil opusové číslo – v rozhovoru pro Sunday Times v roce 1885 Dvořák jako svoji první operu jmenuje až následujícího Krále a uhlíře. Alfred vznikl v roce 1870 a je jeho prvním pokusem o operu. Patří do počátečního období Dvořákovy tvorby, během kterého tento violista orchestru Prozatímního divadla i divák Královského zemského německého (dnes Stavovského) divadla hledal a zkoušel kompoziční postupy hlavně svých romantických současníků – především Richarda Wagnera, ale i principy velké francouzské opery s rozměrnými scénickými tableux a rozsáhlým partem sboru jako kolektivním hrdinou. Dvořák sice „guru“ německé opery ze své praxe violisty neznal, ale jeho vliv se pochopitelně českým zemím vyhnout nemohl přinejmenším tím, že se Wagnerovy opery hrály v Královském zemském německém divadle. Všichni tvůrci té doby se nějak s Wagnerem museli „popasovat“ – a jak Smetana, tak Dvořák dostatečně svou tvorbou prokázali, že na rozdíl od většiny svých německých kolegů našli způsob, jak Wagnerův vliv přetavit do osobitého kompozičního jazyka.

Touha devětadvacetiletého, v té době širšímu okruhu lidí neznámého skladatele, ověřit si své schopnosti i v opeře byla určitě „výzva“ – o to větší, že v té době prakticky neměl žádnou zpětnou vazbu, protože ani symfonie, ani violoncellový koncert, ani smyčcové kvartety nebyly uvedeny. A opera přes svoji kompoziční náročnost patřila v době vyhraňování české národní kultury k nejprestižnějšímu hudebnímu žánru, jak si Dvořák uvědomoval: „Když jsem začínal komponovat, bylo jedním z mých největších cílů napsat operu,“ uvedl v onom rozhovoru pro Sunday Times. A Dvořákův mimořádný vztah k opeře potvrzuje i rozhovor pro Die Reichswehr v roce 1904, tedy v roce Dvořákovy smrti: „Chtěl bych se, pokud mi dá ještě Pán Bůh zdraví, že všech sil věnovat operní tvorbě. Ne snad z ješitné touhy po slávě, nýbrž proto, že operu považuji i pro národ za útvar nejvhodnější…. Považují mě za symfonika, třebaže jsem již před mnoha lety prokázal převážný sklon k tvorbě dramatické.“Dnes můžeme jen hloubat o okolnostech vzniku Alfreda a důvodech, proč si Dvořák vybral více než padesát let starý německý text novoromantického básníka Karla Theodora Körnera, patriota, který obětoval svůj mladý život jako dobrovolník v boji proti Napoleonovi. Vlastenectvím, oslavou vítězství a svobody je prodchnuta celá Körnerova dramatická báseň, která zlákala ke zhudebnění i další skladatele, jejichž kompozice ale Dvořák neznal. Zda to byla právě apoteóza svobody, wagnerovské velké hrdinské drama v kombinaci s principy opery záchrany nebo i ambice větší komerční využitelnosti opery v německy mluvících zemích, se už dnes asi nedopídíme. Důvody mohly být i velice prozaické: Jak uvádí Jarmila Gabrielová, vedoucí týmu, který rekonstruoval a zrevidoval notový materiál Alfreda: „Dvořákovi životopisci spekulují o tom, že si skladatel nemohl dovolit psát na původní české libreto proto, že by si je podle dobových zvyklostí musel od libretisty koupit,“ což bylo v té době pro chudého Dvořáka sotva dostupné. Že ale Dvořák komponoval na německý text, nebylo tehdy nic zas až tak neobvyklého – připomeňme, že po Daliborovi (1868) i Smetanova Libuše (1872) vznikala ještě o dva roky později než Alfred na německé libreto a byla až následně přeložena do češtiny a stala českou národní slavnostní operou.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Dvořák: Alfred (Dvořákova Praha 2014)

[Celkem: 3    Průměr: 5/5]

Vaše hodnocení - Festivalová ouvertura -Musica Florea (Dvořákova Praha 2014)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - W.Holzmair, R.Ryan (Dvořákova Praha 2014)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Hasse: L’Ipermestra (Festival barokních umění Český Krumlov 2014)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář