Operní panorama Heleny Havlíkové (204)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

V sólových rolích vystoupili pouze muži – byla to zajímavá a nevídaná sestava, když vedle jednoho tenoristy a basisty v Endymiovi to byly samé ženské hlasové polohy. Slyšet v jednom večeru hned sedm kontratenoristů a jednoho mimořádně nadaného a s poetikou Damiánů zjevně sžitého sopranistu Šimona Hrona, to se hned tak nepoštěstí. Všichni skvěle zpívali, ba ti v Pliniovi i hráli na hudební nástroje, zvládli novodobou stylizaci barokní gestiky a v prvních dvou operách se mrštně pohybovali v přiléhavých modrých trikotech, zatímco v Endymiovi se zaskvěli v replikách opulentních barokních kostýmů, zatímco polonahý půvabný teenager Amor jistě provokoval latentní hříšné sexuální fantazie publika. Vše korunoval báječný smysl pro humor.

Hodnocení autorky: 80 %

Zmrazovač rozmrazil i tradiční operní publikum
Festivalový program v jeho doprovodné části skvěle okořenil Il Congelatore neboli Zmrazovač (respektive v italštině mrazák). Pověst hitu loňského Jiráskova Hronova se potvrdila i tentokrát. Soubor divadelních nadšenců kočovného divadla Ad hoc svou mafiánskou operou Il Congelatore vyvolal bouře smíchu i nadšení a získal standing ovations dokonce i u tradičního operního publika. Svým způsobem připomínal princip Limonádového Joea. Satira na příběh mafiánských imigrantů, kteří pronikají do nejvyšších pater americké politiky a využívají přitom zmrzlinové prohibice, byla zhudebněna jako sled mimořádně vtipně a výstižně vybraných a otextovaných šlágrů nebo hlášek z oper Verdiho, Pucciniho, Mozarta, ale i Janáčka či Smetany, oper včetně Carmen nebo Komediantů. „Plavbu“ zaoceánské lodi, ze které se imigrantům rozhoupaly i žaludky, hudebně provází sbor Va pensiero z Nabucca, svůj recept na nejlepší pizzu vychvaluje Sicilan Pivello na La donna è mobile z Rigoletta, půvabná a energická francouzská investigativní novinářka Carmaid se představí s melodií Musettina valčíku na rtech, fanatici Armády spásy dohlížejí na dodržování zmrzlinové prohibice s neapolskou písní a Don, hlava jedné z pěti nejvlivnějších mafiánských rodin, se svou ženou Algidou vyjadřují své odhodlání „Když matka vzplála“ na Di quella pira (Trubadúr). Domluvu dvou gangsterů na vraždu, v níž se vzájemně přesvědčují „Já vím, že řekneš ano“ provází La ci darem la mano (Don Giovanni). A chrabrý policista vpochoduje na scénu s Largo al factotum a v místě, kde originální Rossiniho Figaro vychvaluje své jméno, policista se chlubí svou fíííí-kaností, protože přece „fikanost jsem já a po opeře grázly chytám“. Při Leporellově árii Madamina, il catalogo è questo sehraná dvojice ostrých hochů Marco a Vito hledá nějaký kompromitující materiál proti Hatemanovi, který chce kandidovat na prezidenta. Na svém večírku Hatman svou vizi skvělé politické cesty vychvaluje s vévodovou árií Questa a quella z Rigoletta, než s fatálními důsledky podlehne nabídce zakázané zmrzliny „Zblízka zakus nebe“, při které zní Vivat Bacchus z Únosu ze serailu. Po milostném dostaveníčku Pivella a Carmaid s jablúčkovými lícemi, různých „morálních dilematech“ a přestřelce ta-ta na duet Papagena a Papageny udělá konečně rázně pořádek Donova manželka Algida s dramatickými koloraturami Královny noci Der Hölle Rache. A šťastný happy end dotvrdí závěrečné poučení o významu lásky k penězům s finále z Únosu ze serailu. Příběh měl spád, režie oplývala hereckými nápady a hudební úroveň herců sice nezakrývala amatérismus, ale bez intonačních nejistot ať už při zpívání nebo hraní (Lukášem Habancem obratně aranžovaný doprovod ve stínohře za plentou zvládl soubor v obsazení houslí, příčné flétny i několika zobcových, saxofonu, klavíru, kytary, bubnu a ukulele).

Byl to osvěžující večer plný chytrého a zároveň laskavého humoru, za kterým patří celému souboru pedagogů, právníka, architekta, podnikatele a dalších profesí pod vedením Jana Duchka velký dík.

Hodnocení autorky: 95 %
***

Trýzně duší z Met
V dramaturgii přímých přenosů převažují osvědčené tituly, ovšem Čajkovského Jolanta a Modrovousův hrad Bély Bartóka, navíc spojené do jednoho večera, se tomuto trendu vymykají.

Byl to neobvyklý nápad: kombinace poslední Čajkovského opery o slepé princezně Jolantě premiérované v roce 1892 a jediné Bartókovy opery o podivínském vévodovi poprvé uvedené o čtvrt století později. Díky polskému režisérovi Mariuszovi Trelińskému, kterého známe u nás z nedávného nastudování Salome ve Státní opeře, se ukázalo, že obě opery mají až překvapivě mnoho společného. Obě jsou fantaskní a mysteriózní, pohybují se na pomezí pohádek, mýtů, legend a hororu. Prolíná se jimi také řada stejných témat jako mnohovýznamových symbolů při ponorech do zraněných lidských duší – zejména kontrast světla a tmy, osamělost uprostřed přírody, pláč a slzy, naděje na vykoupení skrze lásku.Zatímco Čajkovskij nechává Jolantu žít v nádherné rajské zahradě, Treliński se svým scénografem Borisem Kudličkou umístili Jolantu do čtvercového prostoru, který svou přísnou ohraničeností připomínal spíše celu, sice s panensky bílou s postelí a trofejemi jeleního paroží, ale obklopenou temnými stromy s výhružně obnaženými kořeny, které se pak uplatní i v Modrovousovi. Treliński akcentoval Jolantu jako oběť zvrácené umanutosti vojensky přísného otce, který ovšem tajil před svou dcerou, že oči nejsou jen k pláči. Basista Ilja Bannik ovšem s nejhlubšími polohami svého partu zápasil, stejně jako s realistickým zabitým srncem, kterého podřízl a zavěsil nad lavorem, aby z něj vytekla krev. A chůva Marta a hlavně družky si z Jolanty drsně utahují, hřešíce na její slepotu. Anna Netrebko v titulní roli jako by se ve svém pěveckém výkonu nedokázala rozhodnout mezi sentimentem svého sladce lahodného sopránu a temnější výrazovou polohou trýzně z přikázané izolace. To polský tenorista Piotr Bezcała jako Jolantin zachránce Vaudémont jednoznačně vsadil na svůj oblý voluminézní tenor a nedal se rozhodit tím, že ho režisér nechal přijít s běžkami (a v botách, které by vůbec nemohly pasovat do použitého vázání) a bezradně, ba směšně pak s nimi manipulovat ve sportovní bundě, pod kterou měl ovšem bělostnou košili s motýlkem.

Reklama
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Puccini: Bohéma (SND Bratislava)

[Celkem: 7    Průměr: 3.3/5]

Vaše hodnocení - Hanzlík: Svět podle Plinia (Ensemble Damian)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Hanzlík: Strašná travestie o těhotném starostovi (Ensemble Damian)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Hanzlík: Endymio (Ensemble Damian)

[Celkem: 4    Průměr: 3.5/5]

Vaše hodnocení - Il Concelatore (Kočovné divadlo Ad Hoc)

[Celkem: 6    Průměr: 4.7/5]

Vaše hodnocení - Čajkovskij: Iolanta (Met New York)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Bartók: Bluebeard's Castle (Met New York)

[Celkem: 1    Průměr: 4/5]

Mohlo by vás zajímat


3
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
3 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Ctirad

Mně se Konwitschneho režie Bohémy líbila, byť opravdu, a to souhlaísm s autorkou recenze, byla překvapivě tradiční. Bylo v ní mnoho působivého ve vedení herců, byť prázdná scéna zpěvákům příliš nepomohla – naopak, některým se hlasy ztrácely v otevřeném prostoru. Znepokojující pro mne bylo ovšem hudební nastudování dirigenta Haidera, které postrádalo souhru, mnohdy i pevnou intonaci (zejména u Musetty), zoufalý byl výpadek Alcindora. To ale každý neslyší, ale v recenzi by to mělo být zmíněno. Haidera vynesla na výsluní Edita Gruberová, teď bez Edity je rád v Bratislavě. Ale ta má přece lepšího dirigenta – Rostislava Štúra! Ale možná je… Číst vice »

helena

Il Congelatore – skvostná třešnička na operním dortu! Dík za skvělé představení i nápad zařadit tuto produkci do programu Opery 2015.

burdal1

Na slovenské Bohémě mě velice potěšila režie scény z konce druhého (bota, Musetta, Marcello). Ta hudba mi vždy připadala jako “kýč jak bič” a tady to naprosto perfektně karikovali na tom vysunutém pódiu. Nebyl jsem sám, kdo se upřímě zasmál.