Operní panorama Heleny Havlíkové (204)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

V sólových rolích vystoupili pouze muži – byla to zajímavá a nevídaná sestava, když vedle jednoho tenoristy a basisty v Endymiovi to byly samé ženské hlasové polohy. Slyšet v jednom večeru hned sedm kontratenoristů a jednoho mimořádně nadaného a s poetikou Damiánů zjevně sžitého sopranistu Šimona Hrona, to se hned tak nepoštěstí. Všichni skvěle zpívali, ba ti v Pliniovi i hráli na hudební nástroje, zvládli novodobou stylizaci barokní gestiky a v prvních dvou operách se mrštně pohybovali v přiléhavých modrých trikotech, zatímco v Endymiovi se zaskvěli v replikách opulentních barokních kostýmů, zatímco polonahý půvabný teenager Amor jistě provokoval latentní hříšné sexuální fantazie publika. Vše korunoval báječný smysl pro humor.

Hodnocení autorky: 80 %

Zmrazovač rozmrazil i tradiční operní publikum
Festivalový program v jeho doprovodné části skvěle okořenil Il Congelatore neboli Zmrazovač (respektive v italštině mrazák). Pověst hitu loňského Jiráskova Hronova se potvrdila i tentokrát. Soubor divadelních nadšenců kočovného divadla Ad hoc svou mafiánskou operou Il Congelatore vyvolal bouře smíchu i nadšení a získal standing ovations dokonce i u tradičního operního publika. Svým způsobem připomínal princip Limonádového Joea. Satira na příběh mafiánských imigrantů, kteří pronikají do nejvyšších pater americké politiky a využívají přitom zmrzlinové prohibice, byla zhudebněna jako sled mimořádně vtipně a výstižně vybraných a otextovaných šlágrů nebo hlášek z oper Verdiho, Pucciniho, Mozarta, ale i Janáčka či Smetany, oper včetně Carmen nebo Komediantů. „Plavbu“ zaoceánské lodi, ze které se imigrantům rozhoupaly i žaludky, hudebně provází sbor Va pensiero z Nabucca, svůj recept na nejlepší pizzu vychvaluje Sicilan Pivello na La donna è mobile z Rigoletta, půvabná a energická francouzská investigativní novinářka Carmaid se představí s melodií Musettina valčíku na rtech, fanatici Armády spásy dohlížejí na dodržování zmrzlinové prohibice s neapolskou písní a Don, hlava jedné z pěti nejvlivnějších mafiánských rodin, se svou ženou Algidou vyjadřují své odhodlání „Když matka vzplála“ na Di quella pira (Trubadúr). Domluvu dvou gangsterů na vraždu, v níž se vzájemně přesvědčují „Já vím, že řekneš ano“ provází La ci darem la mano (Don Giovanni). A chrabrý policista vpochoduje na scénu s Largo al factotum a v místě, kde originální Rossiniho Figaro vychvaluje své jméno, policista se chlubí svou fíííí-kaností, protože přece „fikanost jsem já a po opeře grázly chytám“. Při Leporellově árii Madamina, il catalogo è questo sehraná dvojice ostrých hochů Marco a Vito hledá nějaký kompromitující materiál proti Hatemanovi, který chce kandidovat na prezidenta. Na svém večírku Hatman svou vizi skvělé politické cesty vychvaluje s vévodovou árií Questa a quella z Rigoletta, než s fatálními důsledky podlehne nabídce zakázané zmrzliny „Zblízka zakus nebe“, při které zní Vivat Bacchus z Únosu ze serailu. Po milostném dostaveníčku Pivella a Carmaid s jablúčkovými lícemi, různých „morálních dilematech“ a přestřelce ta-ta na duet Papagena a Papageny udělá konečně rázně pořádek Donova manželka Algida s dramatickými koloraturami Královny noci Der Hölle Rache. A šťastný happy end dotvrdí závěrečné poučení o významu lásky k penězům s finále z Únosu ze serailu. Příběh měl spád, režie oplývala hereckými nápady a hudební úroveň herců sice nezakrývala amatérismus, ale bez intonačních nejistot ať už při zpívání nebo hraní (Lukášem Habancem obratně aranžovaný doprovod ve stínohře za plentou zvládl soubor v obsazení houslí, příčné flétny i několika zobcových, saxofonu, klavíru, kytary, bubnu a ukulele).

Byl to osvěžující večer plný chytrého a zároveň laskavého humoru, za kterým patří celému souboru pedagogů, právníka, architekta, podnikatele a dalších profesí pod vedením Jana Duchka velký dík.

Hodnocení autorky: 95 %
***

Trýzně duší z Met
V dramaturgii přímých přenosů převažují osvědčené tituly, ovšem Čajkovského Jolanta a Modrovousův hrad Bély Bartóka, navíc spojené do jednoho večera, se tomuto trendu vymykají.

Byl to neobvyklý nápad: kombinace poslední Čajkovského opery o slepé princezně Jolantě premiérované v roce 1892 a jediné Bartókovy opery o podivínském vévodovi poprvé uvedené o čtvrt století později. Díky polskému režisérovi Mariuszovi Trelińskému, kterého známe u nás z nedávného nastudování Salome ve Státní opeře, se ukázalo, že obě opery mají až překvapivě mnoho společného. Obě jsou fantaskní a mysteriózní, pohybují se na pomezí pohádek, mýtů, legend a hororu. Prolíná se jimi také řada stejných témat jako mnohovýznamových symbolů při ponorech do zraněných lidských duší – zejména kontrast světla a tmy, osamělost uprostřed přírody, pláč a slzy, naděje na vykoupení skrze lásku.Zatímco Čajkovskij nechává Jolantu žít v nádherné rajské zahradě, Treliński se svým scénografem Borisem Kudličkou umístili Jolantu do čtvercového prostoru, který svou přísnou ohraničeností připomínal spíše celu, sice s panensky bílou s postelí a trofejemi jeleního paroží, ale obklopenou temnými stromy s výhružně obnaženými kořeny, které se pak uplatní i v Modrovousovi. Treliński akcentoval Jolantu jako oběť zvrácené umanutosti vojensky přísného otce, který ovšem tajil před svou dcerou, že oči nejsou jen k pláči. Basista Ilja Bannik ovšem s nejhlubšími polohami svého partu zápasil, stejně jako s realistickým zabitým srncem, kterého podřízl a zavěsil nad lavorem, aby z něj vytekla krev. A chůva Marta a hlavně družky si z Jolanty drsně utahují, hřešíce na její slepotu. Anna Netrebko v titulní roli jako by se ve svém pěveckém výkonu nedokázala rozhodnout mezi sentimentem svého sladce lahodného sopránu a temnější výrazovou polohou trýzně z přikázané izolace. To polský tenorista Piotr Bezcała jako Jolantin zachránce Vaudémont jednoznačně vsadil na svůj oblý voluminézní tenor a nedal se rozhodit tím, že ho režisér nechal přijít s běžkami (a v botách, které by vůbec nemohly pasovat do použitého vázání) a bezradně, ba směšně pak s nimi manipulovat ve sportovní bundě, pod kterou měl ovšem bělostnou košili s motýlkem.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Puccini: Bohéma (SND Bratislava)

[yasr_visitor_votes postid="91086" size="small"]

Vaše hodnocení - Hanzlík: Svět podle Plinia (Ensemble Damian)

[yasr_visitor_votes postid="151795" size="small"]

Vaše hodnocení - Hanzlík: Strašná travestie o těhotném starostovi (Ensemble Damian)

[yasr_visitor_votes postid="151793" size="small"]

Vaše hodnocení - Hanzlík: Endymio (Ensemble Damian)

[yasr_visitor_votes postid="16474" size="small"]

Vaše hodnocení - Il Concelatore (Kočovné divadlo Ad Hoc)

[yasr_visitor_votes postid="151804" size="small"]

Vaše hodnocení - Čajkovskij: Iolanta (Met New York)

[yasr_visitor_votes postid="151406" size="small"]

Vaše hodnocení - Bartók: Bluebeard's Castle (Met New York)

[yasr_visitor_votes postid="151409" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments