Operní panorama Heleny Havlíkové (215)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 26. dubna do 3. května 2015
* Výroční sezonu Collegia 1704 v Rudolfinu korunovala návštěva u Krále Slunce
* Exploze italského temperamentu Vittoria Grigòla
* Čtvrtá repríza Godunova v pražském Národním divadle
* Inspirace na dny příští
***

Výroční sezonu Collegia 1704 v Rudolfinu korunovala návštěva u Krále Slunce
Třetí ročník svého koncertního cyklu Collegium 1704 v Rudolfinu (respektive Hvězdy barokní opery, jak se jmenoval první ročník) završil tento soubor excelentně. Program s názvem Na návštěvě u Krále Slunce byl sestaven z vokálních i instrumentálních částí oper dvou největších skladatelů francouzského hudebního baroka a rokoka – Jeana-Baptisty Lullyho a suity z jeho Armidy a Jeana-Philippa Rameaua a jeho oper Galantní Indky, Zaïde, Castor a Pollux, Paladinové a Platée. Doplnil je výběr z instrumentálního „pasticcia“, které ze suit svých kolegů uspořádal Francois Francoeur pro svatební oslavy hraběte Charlese-Phillippa z Artois v roce 1773. S výjimkou Platée uvedené v zámeckém divadle ve Versailles všechny ostatní opery, jejichž části na koncertě zazněly, měly své premiéry v Théâtre du Palais-Royal, v Divadle Královského paláce (nynějším sídle Comédie-Française) ve zlatém věku Francie jako hlavního kulturního centra Evropy v rozmezí let 1686–1760 v panovnických érách dvou Ludvíků – XIV. a XV. Oproti typické italské produkci opery seria, reprezentované v téže době Alessandrem Scarlattim, Pergolesim, Händelem, Vivaldim nebo Myslivečkem a postavené na kultu pěveckých hvězd s prominentními kastráty, je Lullyho a Rameauova tragédie en musique. respektive v případě Platée comédie lyrique rafinovanější nejen využíváním baletu i sboru nebo melodicky propracovanějšího recitativu, ale i v hudební charakteristice postav a dramatických situací. Collegium 1704 tak tímto francouzským programem doplnilo svou stylovou flexibilitu, která se v cyklu letošní sezony klenula od skladeb založených na polyfonii s důmyslným proplétáním samostatných hlasů, jak je reprezentovala díla Jana Dismase Zelenky nebo Johanna Sebastiana Bacha, přes vokální virtuózní kompozice italské opery seria po Glucka a Mozarta. Program Collegia v této sezoně na takto rozkročeném stylovém vymezení zahrnoval monumentální díla, jakými jsou Bachova Mše h moll nebo Mozartova Mše c moll, vedle drobnějších útvarů typu motet a árií.

Collegium si také tentokrát uchovalo své výchozí kvality, na kterých staví toto stylové i výrazové rozpětí. Základní atributy se projevily především v perfektní souhře smyčcové sekce, která se ani v prestissimech „nerozmazala“ do zvukového rozpitého akvarelu, ale vyzněla brilantně tak, že například hned předehra k Rameauově opeře Zaïs otevřela koncert s efektním leskem. A cit pro dokonalou souhru se pak ještě mnohokrát osvědčil v choulostivých nástupech na lehkou dobu. Příslovečná elegance francouzské hudby dostala v interpretaci Collegia patřičnou ušlechtilost a vytříbenost, ovšem nikoli suchopárnou, ale muzikantsky půvabnou.

Sólistka večera, francouzská sopranistka Sandrine Piau, v takto koncipovaném programu nebyla hvězdou, která na sebe strhává veškerou pozornost, ale partnerkou ve vzájemně empatickém vztahu s orchestrem a dirigentem Václavem Luksem. Vládne hlasem koncentrovaným do kultivované vyrovnanosti, stmelené znělosti a jásavé barvy – a zároveň z ní vyzařuje noblesní šarm a decentní smysl pro humor. Její soprán s bohatými alikvóty se v prostoru Rudolfina krásně nesl, aniž ztratil lahodnost zvukového propojení s měkce znějícími historickými nástroji. Z tohoto základu pak v úzkém propojení hudby a textu vyrůstaly triumfy veselé radosti i smutkem zatěžkané chmury v temnotě podsvětí, rozjásaný let na křídlech lásky v dialogu s flétnou i vtipné koloratury alegorické postavy Bláznovství. Výsledkem byly osvěžující dvě hodiny čiré radosti z hudební krásy.Po třech sezonách je nepochybné, že Václav Luks se svými soubory dokázal přenést a rozšířit muzikantskou energii takzvané staré hudby z míst, kde se předklasická hudba v oné takzvaně historicky poučené interpretaci uplatňovala zpočátku a svým způsobem nejautentičtěji – z kostelů, paláců, klášterů, do standardních koncertních sálů, jakým je v Praze právě Rudolfinum. Cyklus Collegium 1704 v Rudolfinu si získal okruh pravidelných posluchačů – zájem je takový, že jeden koncert často nestačil a program byl opakován. I závěrečný koncert této programové řady potvrdil, že se Václav Luks se svým Collegiem po deseti letech vypracoval na tak nepřehlédnutelnou úroveň kvality, že je pozván na letošní salcburský festival.

Hodnocení autorky: 95 %
***

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Collegium 1704 -V.Luks & S.Piau (Collegium 1704 v Rudolfinu 2014)

[Celkem: 2    Průměr: 3/5]

Vaše hodnocení - V.Grigòlo & PKF -A.Meoli (Praha 2.5.2015)

[Celkem: 1    Průměr: 1/5]

Vaše hodnocení - Musorgskij: Boris Godunov (ND Praha)

[Celkem: 5    Průměr: 2.4/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře “Operní panorama Heleny Havlíkové (215)

Napsat komentář