Operní panorama Heleny Havlíkové (210)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 23. do 29. března 2015
* Slzy nože a Zhasnutí brněnské JAMU zakódované v neschopnosti komunikace
* Hříšnice Pecková
* Godunov podle Kofroně a Keprtové
* Inspirace na dny příští
***

Slzy nože a Zhasnutí brněnské JAMU zakódované v neschopnosti komunikace
Komorní opera JAMU v brněnském Divadle na Orlí uvedla v jednom večeru v sobotu 21. března Slzy nože Bohuslava Martinů a Zhasnutí Jiřího Najvara. Touto inscenací se zúročila skvělá možnost, kterou mají na rozdíl od svých pražských kolegů studenti JAMU již třetí sezonu v nově zrekonstruovaném divadle, vybaveném moderními scénickými technologiemi.

Slzy nože, druhá opera Bohuslava Martinů s šokujícím výstředním až obscénním námětem působila příliš extravagantně a drasticky dokonce i pro „otrlý“ festival soudobé hudby v Baden-Badenu, pro který Slzy Martinů v roce 1928 vytvořil – natož v našem prostředí. Prvního provedení se Slzy nože u nás dočkaly až v Brně v roce 1969 a od té doby se tato „hororová“ surrealistická jazzová groteska objevuje v alternativních dramaturgických liniích našich stálých, školních i komorních operních souborů. Dráždivá je kombinace libreta Georgese Ribemonta-Dessaignese, jednoho z francouzských představitelů dadaismu, o dívce, která se s romantickou bezvýhradností až za hrob zamiluje do oběšence, s odlehčenou místy až komickou hudbou, ve které Martinů uplatnil dobové meziválečné taneční žánry – tango, foxtrot, slowfox, swing. Dirigent nynějšího brněnského nastudování Marek Klimeš s komorním orchestrem, ve kterém se uplatňuje i saxofon, banjo a akordeon, tento charakter hudby vystihl přesně a Janáčkův akademický orchestr složený ze studentů JAMU se s tímto typem hudby vyrovnal výrazně lépe než s partiturami tradičních titulů.

Opera založená na volném sledu asociací poskytla ideální prostor režisérce Zuzaně Fischerové, která se teprve učí svůj talent divadelní fantazie propojit s inscenovaným dílem. S výtvarníkem scény a kostýmů Davidem Janoškem umístila operu do prostoru jakéhosi exkluzivního módního salonu, jak napovídaly krejčovské figuríny i kostýmy. V něm je dovoleno cokoli. Hned vstupní dialog nastoluje typický antagonismus nenávisti a zároveň vzájemné závislosti matky a dcery – obě se shodují, že mají rády hudbu, jenže, jak se vzápětí ukáže, každá úplně jinou. Dominantní soutěživá a stále koketní matka altistky Jarmily Balážové kontrastuje s hystericky umanutou dcerunkou s podání sopranistky Terezy Maličkayové, která si chce vyvzdorovat lásku ke stínu oběšence sebevraždou, aby nakonec s rozčarováním zjistila, že oběšencem není nikdo jiný než elegantní „milovník“ Satan, kterého jí na začátku vnucovala matka. V této roli se výrazně uplatnil barytonista Tadeáš Hoza.Možnosti režijních přístupů, které jen volně navazují na inscenované dílo, si režisérka Zuzana Fischerová s výrazným použitím světelných efektů vyzkoušela i v druhé opeře Zhasnutí. Pokud bylo režijním záměrem poukázat na neschopnost komunikovat ve světě přehlceném informacemi, pak se jí to ve Zhasnutí podařilo – a to i ve vztahu k divákům. Půlhodinová opera je dílem Jiřího Najvara, posluchače třetího ročníku Hudební fakulty JAMU ve třídě docenta Dana Dlouhého. Opera vznikla podle skladatelových slov na základě školního zadání, aby zkomponoval něco, z čeho by měl Janáček radost. Odtud vyšla Najvarova úvaha, jak Janáček smýšlel v obdobném věku jako dvacetiletý mladík, kdy vytvořil mimo jiné melodrama Smrt na báseň Michaila Jurjeviče Lermonotova. Najvar si jako předlohu zvolil s libretistou Michalem Trávníčkem jiné dílo tohoto ruského romantika, Démona – a Janáčkovo rusofilství podtrhl ponecháním citací v ruštině v až romanticky pojatých sborových částech, které tvoří předěly mezi jednotlivými scénami opery, strukturované do formy sledu čísel. Inspirace Lermontovovým Démonem je však velmi volná a paralelu mezi postavou padlého anděla, který hledá únik ze své opuštěnosti v lásce k princezně Tamaře, a hledáním soudobé analogie démona v mediální manipulaci s informacemi, však byla zakódovaná až do obtížné srozumitelnosti tří obrazů – v kupé vlaku, v nemocnici a divadle. Všichni sólisté zaslouží obdiv, že se v takto koncipované opeře a inscenaci dokázali orientovat a lze předpokládat, že skladatel, který operu zároveň nastudoval, jí dal jako dirigent podobu, která odpovídala jeho představě. Výsledkem byl vír nápadů, který diváky stahoval do nesrozumitelnosti sledu nesourodých a obtížně pochopitelných situací, nebo naopak vynášel do sfér ničím nespoutaných asociací podle osobního nastavení a životních zkušeností diváků a jejich ochoty se zabývat útržkovitě sestavenými scénami.

Hodnocení autorky: 70 %
***

Hříšnice Pecková
Nový kompaktní disk Dagmar Peckové s názvem Hříšnice je provokativní a neotřelý – stejně jako byla a (bohudík) stále je tato mezzosopranistka, která dosáhla významné pěvecké kariéry, během které se vyrovnávala s mnoha protivenstvími a krizemi. Její otevřenou zpověď zachytil například dokument s názvem Letenka do ráje, který je průřezem třiceti lety uměleckého působení i soukromým životem Dagmar Peckové od útlého dětství v Medlešicích u Chrudimi přes bouřlivou pubertu, muzikálové začátky a působení na těch nejprestižnějších operních scénách po současnost, kdy žije v poklidné vesničce nedaleko Freiburgu. Dnes už přece jen není Dagmar Pecková onen provokující „ježek“, jako když v roce 1995 natočila vtipně drzý klip s částí árie Sesta Parto! z Mozartovy opery La clemenza di Tito. Nicméně i z úhlu pohledu energické a temperamentní padesátnice se Pecková dokáže sama na sebe podívat nejen s humorným odstupem, ba ironií, ale znovu se rozhodla neskrývat ani odvrácenou stranu slávy, své boje, škobrtnutí a prohry. Zaslouží uznání, že dokázala sebekriticky zhodnotit své neúspěchy – a namísto hledání útěchy v šálivé úlevě produktů farmakologie investovala do dalšího rozvíjení svých nápadů a možností uplatnění předností, které má.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Martinů: Slzy nože (Divadlo na Orlí Brno)

[Celkem: 2    Průměr: 3/5]

Vaše hodnocení - Najvar: Zhasnutí (Divadlo na Orlí Brno)

[Celkem: 2    Průměr: 2.5/5]

Vaše hodnocení - D.Pecková-Hříšnice (Praha 24.3.2015)

[Celkem: 2    Průměr: 1.5/5]

Vaše hodnocení - Musorgskij: Boris Godunov (ND Praha)

[Celkem: 5    Průměr: 2.4/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře “Operní panorama Heleny Havlíkové (210)

  1. Ono chtit vyloudit zvuk hodny 120cleneho sboru je v tezkych kabatech podsitych molitanem, narezirovanych tak,ze si dost casto zpevaci zpivaji vzajemne do zad, vemi tezke….molitan jak znamo zvuk tlumi a pohlcuje. Bohuzel timto pani navrharka, potazmo pani reziserka, sborum velmi uskodily…velka skoda, misto velkolepeho zvuku varhan mel divak jen harmonium.

Napsat komentář