Operní panorama Heleny Havlíkové (228): Pelmel místo hostiny a monumentální Berlioz

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Národní divadlo uvedlo premiéru opery Sergeje Prokofjeva Láska ke třem pomerančům v hudebním nastudování Christophera Warda a v režii i choreografii Radima Vizváryho. - Na Pražském jaru zaznělo monumentální Te Deum a Harold v Itálii Hectora Berlioze, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, a Slovenský filharmonický sbor posílený Kühnovým smíšeným sborem dirigoval John Nelson.
S. Prokofjev: Láska ke třem pomerančům – Národní divadlo 2019 (zdroj ND)

Pelmel místo hostiny
Operní soubor pražského Národního divadla uvedl (ve francouzském originálu) premiéru opery Sergeje Prokofjeva Láska ke třem pomerančům v hudebním nastudování Christophera Warda a v režii i choreografii Radima Vizváryho.

Sergej Prokofjev (1891–1953) miloval pohádky. I v nich dovedl spojit tradici a novátorství, živelnou energii a lyriku, vtip i vážnost. Lásku ke třem pomerančům napsal po svém odjezdu do Spojených států pro chicagskou operu, kde měla premiéru v Auditorium Theatre v roce 1921. Opera odráží umělecký kvas avantgardy dvacátých let a Prokofjev v něm s lehkou nenuceností a kompoziční zručností kombinuje nejrůznější hudební styly od čirého klasicismu přes impresionistickou lyriku po brutální futurismus v pestré paletě hudebních barev a energicky tepajícího rytmu. Východiskem mu byla Mejercholdova, Solovjevova a Vogakova adaptace pohádkové satiry na italské dramatiky Carla Goldoniho a Pietra Chiariho s postavami komedie dell’arte, tedy vlastně Kritické analýzy pohádky Láska ke třem pomerančům, jak ji o provedení své hry Sacchiho benátskou divadelní společností komedie dell’arte s odstupem napsal italský dramatik Carlo Gozzi. (A stalo se jednou z náhod historie, že ve stejné době Puccini použil pro libreto své poslední opery Gozziho Turandot.) Bláznivý děj Lásky ke třem pomerančům uvádí hádka zastánců různých divadelních žánrů (podobný princip divadla na divadle použil Richard Strauss už v roce 1912 v Ariadně na Naxu). Příběh se pak točí kolem hypochondrického Prince, kterého má šašek Truffaldino vyléčit smíchem. Sotva ho rozesměje, Prince očaruje „zlá“ kouzelnice Fata Morgana touhou po třech pomerančích, které střeží zlá Kuchařka. S pomocí čaroděje Celia Princ a Truffaldino pomeranče získají, překonají žízeň na poušti (byť dvě princezny, které vystoupily z pomerančů, žízní zahynou) a odvrátí i další úklady Faty Morgany, když třetí pomerančovou princeznu promění v krysu a Princi se snaží vnutit ošklivou Smeraldinu. Operu uzavírá pohádkový happyend svatby Prince s milovanou princeznou, zloduchy ovšem nechá Prokofjev uniknout.

S. Prokofjev: Láska ke třem pomerančům – Národní divadlo 2019 (zdroj ND)

Když Sergej Prokofjev ve své Krátké autobiografii charakterizoval Lásku ke třem pomerančům, popřel, že by mu šlo o posměch, provokaci nebo grotesku, s níž by se vysmíval obecenstvu, Gozzimu, opeře nebo těm, kdo nemají smysl pro humor – prý nechtěl napsat nic víc, než zábavnou operu, ve které se prolíná pohádka, humor a satira. Dramaturg Ondřej Hučín v obsáhlé programové brožuře k inscenaci vedle takové prvoplánové výkladové možnosti „nedávat nesmyslu smysl“ ovšem s poukazem na Petera Greenawaye výstižně nabádá: „Věřte dílu, ne jeho autorovi.“ Což je v případě tak bizarní opery i okolností jejího vzniku (a z dnešního pohledu i kontextu Prokofjevova života jako světoběžníka v turbulentní době obou světových válek a sovětské revoluce) trefná výzva, protože Láska ke třem pomerančům se spoustou šťouchanců a špílců i dalších narážek skýtá velké množství výkladů a „terčů“ pro satiru.

Režisér a choreograf Radim Vizváry však jakoby příliš uvěřil Prokofjevovu tvrzení o pouhé zábavnosti (a nebral v potaz, že Prokofjev byl mimo jiné vynikající šachista). Využil, či spíše zneužil toho, že opera svou pohádkovou bizarností otevírá prostor pro cokoli. Takže v kostýmech Natalie Kitamikado může mít Princ husarský kabátek jako příslušník carské vojenské jednotky nebo Michael Jackson, americké kovbojské boty i klobouk a k tomu červené brýle, nejspíš mámení (vždyť ruský skladatel psal pohádkovou operu pro americké publikum). Truffaldino vypadá jak poslední kovboj Michala Tučného, Kouzelník Celio zase může připomínat Gandalfa z Pána prstenů nebo Čaroděje z Harryho Pottera, Kuchařka (pojatá už Prokofjevem jako travesty role obsazená basistou) je obdařena hned třemi ňadry a místo obří naběračky hrozí velkou stehenní kostí, s níž se ohánějí i Král a lékaři. Zlá kouzelnice Fata Morgana může být za rokokovou dámu v černém, nevzhlednost proradné Smeraldiny mohou zdůrazňovat žluté gumové rukavice, myš, do které Fata Morgana promění princeznu, poskakuje v animované projekci Kateřiny Karhánkové jak z legendární inscenace Kouzelného flétny Barrie Koskyho… I když pohádky nekladou meze fantazii, je tahle všehochuť přeplácaná, navíc v inscenaci jako dvojrole použitá proměna Krále ve zlou Kuchařku změnila vztah syna a otce poněkud freudovsky (což asi režisér nezamýšlel).

S. Prokofjev: Láska ke třem pomerančům – Národní divadlo 2019 (zdroj ND)

Vizváry se nechal unést svým nesporným talentem pohybové imaginace a do inscenace multifunkčně implantoval Losers Cirque Company (akcentoval je už ve své choreografii do Špinarovy režie Brittenovy opery Billy Budd). Tu se akrobati snaží rozesmát Prince svými kousky na chůdách nebo jako vrávorající naddimenzovaní opilci, tu představují karty, které mezi sebou hraje kouzelnická dvojice Celio a Fata Morgana o moc nad Králem a Princův osud, tu vytvářejí suitu ďábelského Farfarella a představují vítr, který popohání Prince a Truffaldina za třemi pomeranči. Nicméně toto novocirkusové uskupení na sebe strhává pozornost dynamikou své brilantní artistické exhibice na úkor ostatních postav a situací.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na