Operní panorama Heleny Havlíkové (244)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Ondřej Koplík (zdroj archiv)

Barytonista Csaba Kotlár upoutal oběma rolemi ve strhující liberecké inscenaci dvou oper Sergeje Rachmaninova Francesca da Rimini a Lakomý rytíř: „Csaba Kotlár věrohodně vystihl dva muže, kteří mají – i v souladu s režijním pojetím – mnoho společného. Jak Duch Vergilia, tak Vévoda jsou sebestřední narcisové, povznesení nad ubohé lidské osudy, které přitom svou mocí ovládají. Všechno pekelné je nechává chladnými, jen když je hedvábný župan bez poskvrny a zlatý šálek s kávou má správně natočené ouško. Jediným mávnutím ruky dokážou zničit dílo mnoha zoufalých lidských rukou. Kotlárovi se podařilo integrovat znuděnou nadřazenost a flegmatickou povýšenost obou mužů i do dramatického pěveckého výrazu, který Rachmaninovova hudba vyžaduje.“

Csaba Kotlár (zdroj FB Csaba Kotlára)

A do mužské finálové trojice patří také Jiří Sulženko za Gianniho Schicchiho v ostravském Triptychu Giacoma Pucciniho: „Titulní role Pucciniho komické jednoaktovky skýtá příležitost k rozehrání různých komických poloh a Jiří Sulženko ji dokonale využil. Zúročil svou dlouholetou zkušenost z rolí oboru basu-buffo, které ztvárnil na různých jevištních, a vytvořil jedinečnou operní kreaci, přičemž jeho výkon se opíral – jak je ostatně v opeře nezbytné – o sonorně znějící hlas ve všech polohách.“

R. Wagner: Lohengrin – Jiří Sulženko (Král Heinrich) – ND Praha 2017 (zdroj ND Praha / foto Patrik Borecký)

Ze sólistů se do širší nominace v tenorovém oboru dostal jen Martin Šrejma za roli Živného v ostravské inscenaci Janáčkova Osudu: „K úspěchu inscenace, která zbavila ,prokletí‘ Janáčkovu ranou operu Osud, výrazně přispěl i Martin Šrejma. Titulní roli skladatele Živného postihl v jeho bolestné rozervanosti, hrdém vzdoru i něžném a vášnivém milostném roztoužení k závěrečné gradaci velkého bilančního monologu – bez přepínání hlasu, při skvěle srozumitelné deklamaci.“

V mužských širších nominacích převažuji barytonisté – Roman Janál v titulní roli v opeře Miloše Orsona Štědroně Don Hrabal v pražském Národním divadle „se ujal nelehkého úkolu ztvárnit postavu spisovatele Bohumila Hrabala s plným nasazením. Jako pěvec obdařený mimořádnou muzikalitou zvládl bravurně interpretační obtíže role a svým přesvědčivým výkonem dopomohl k úspěchu jinak problematické soudobé operní novinky Miloše Orsona Štědroně.“

V liberecké inscenaci Rachmaninovových oper se k Csabovi Kotlárovi připojil ve svém českém debutu i Pavol Kubáň jako ďábelský dvoj-darebák: „Ačkoli Pavol Kubáň patří k velmi mladým interpretům, obsáhl mimořádně náročnou dvojroli v operách Sergeje Rachmaninova s pěveckou i hereckou bravurou. Zmrzačený a ohyzdný Malatesta měl v jeho podání i momenty nejistoty a vzpomínek na vše krásné, co se svou manželkou prožil, než převládlo jeho démonické zlo. To zpřítomnil Kubáň i jako Baron, který se neštítí vršit svou moc a bohatství na neštěstí, utrpení a slzách jiných bytostí, vlastního syna nevyjímaje.“

Martin Bárta byl skvělým Borisem v ostravské Lady Macbeth Mcenského újezdu: „Jako Katěrinin tchán v Šostakovičově opeře zaujal jak krásnými hloubkami, tak tím, jak v této roli vystihl přísnou krutost a brutální emocionalitu, vyvěrající z nezřízené moci potlačované sexuality a jen stěží zadržované touhy po mladé ženě.“

Lukáš Zeman v plzeňské inscenaci Monteverdiho Orfea zúročil své zkušenosti ve stylu, který patří k jeho doméně. Podle zdůvodnění poroty „vytvořil výrazný portrét titulního bájného pěvce, jehož postihne tragická událost hned na počátku jeho životní dráhy – úmrtí milované manželky. Zeman vykreslil portrét muže, který je podroben těžké osudové zkoušce, dokáže jí vzdorovat, i když nakonec prohrává.“

Pavel Klečka v opavské inscenaci Janáčkovy Bystroušky zaujal svým autentickým pojetím Revírníka „bytostně spjatého s věčným koloběhem přírody. Obdařil roli hlubokou moudrostí zkušeného fořta s nostalgií stáří, jadrným humorem i radostmi nad krásami stále nové a nové obrody života.“

Basisty v nominacích zastupuje Zdeněk Plech jako Chrudoš v ústeckém nastudování Libuše: „Vytvořil v opeře Bedřicha Smetany svým mocným basem a mužným gestem výraznou postavu slovanského bojovníka, který neochvějně hájí před Libušiným soudem rodovou čest i právo staršího sourozence na převzetí moci nad zděděným panstvím. Je milencem žárlivým a zároveň schopným odpouštět, pokud se s ním jedná upřímně.“

Osobní dovětek
Nominace jsou výsledkem kolektivního rozhodnutí. Výkony se samozřejmě nedají měřit na vteřiny, centimetry nebo zvládnuté povinné prvky jako třeba v krasobruslení. Jejich hodnocení je při vší snaze o objektivitu (která ovšem v tomto oboru – naštěstí – neexistuje) a při obtížnosti zvažování ovlivněné také osobním vkusem. 

Ceny Thálie – ilustrační foto (archiv)
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na