Operní panorama Heleny Havlíkové (250)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Vzhledem k akustice refektáře bylo takové komorní obsazení orchestru vhodné a vyrovnané ve vztahu k vokálnímu souboru se třemi zpěváky v každé ze čtyř hlasových skupin S / A / T / B, přičemž součástí sopránové sekce byl také kontratenorista Vojtěch Pelka. Dlouhý dozvuk v refektáři sice zaoblil a stmelil v tutti částech hlasy do kompaktního zvuku, ale v sólech, o něž se v souladu s dobovou praxí podělili titíž pěvci, kteří interpretovali sborové části, aniž vystupovali dopředu, bylo zřejmé, že se vedle sebe sešli sólisté s útlejšími, méně výraznými a občas intonačně nepřesnými hlasy vedle zkušených interpretů, které také známe i z jiných souborů. Jednoznačně jim dominovala Monika Jägerová svým nádherně hlubokým barevným altem s jistou technikou a plasticitou v koloraturách.

Handicapem koncertu byl tištěný program v podobě informačně strohého přeloženého papíru A4, zvláště při deklarované snaze objevovat posluchačům neznámého Antonína Reichenauera, při omezené znalosti katolické liturgie dnešních posluchačů a v barokní hudbě tak důležité provazbě hudby a textu. Vedle soupisu interpretů a názvů uváděných skladeb se na tento list už vešlo jen velmi stručné pojednání o skladateli a medailony souborů. Konkurence v tomto oboru své posluchače „rozmazluje“ nejen texty s českými překlady, ale i zajímavými pojednáními o skladatelích a uváděných dílech. Navíc se v poslední době stávají „hitem“ také besedy, při nichž většinou přímo šéfové souborů vtahují posluchače do uváděných skladeb a jejich kontextů včetně zajímavostí o tehdejší interpretační praxi.

Třebaže v tomto případě ponechala Viktorie Dugranpere i Marek Štryncl posluchače samostudiu, zejména díky muzikantskému zápalu Marka Štryncla koncert připomněl, kolik krásné hudby stojí za to objevovat z příšeří archivů.

Hodnocení autorky recenze 70 %

Reichenauer znovuobjevený
Mariánská offertoria: Zelo zelata sum, Audi filia et vide, Vulnerasti cor neum, In Gloria Jerusalem, Litaniae de Sanctissimo Nomine Jesu, Sonata, Mottetum pro defunctis Ihr Armen Seelen, Missa di Requiem in F.
Victoria Ensemble, umělecká vedoucí Viktorie Dugranpere a Musica Florea, dirigent Marek Štryncl. Refektář dominikánského kláštera u sv. Jiljí, 13. října 2019.

Ensemble Inégal (zdroj EI)

Očišťování Panny Marie v XXI. století
V rámci Zelenka Festivalu Praha–Drážďany 2019 se 18. října v pražském kostele Panny Marie pod řetězem uskutečnilo koncertní provedení dvou kompozic Jana Dismase Zelenky – mše Purificationis Beatae Virginis Mariae D dur ZWV 16 a offertoria Currite ad aras ZWV 166 v podání orchestru Ensemble Inégal, sboru Dresdner Kammerchor a sólistů. Dirigoval Adam Viktora, drážďanský sbor připravil Michael Käppler.

Koncertu předcházela užitečná beseda se zakladatelem festivalu, dirigentem a uměleckým vedoucím souboru Ensemble Inégal Adamem Viktorou – hlavně o okolnostech přípravy novodobé premiéry offertoria Currite ad aras, jehož dobový obtížně čitelný text se podařilo rekonstruovat až díky pomoci specialistky na novolatinskou literaturu Marty Vaculínové.

Offertorium Pospěšte k oltářům s chválou Boha a radostnou vírou na shledání v síni Nebes po skončení pozemského života pochází z raného období Zelenkovy tvorby (1716), kdy studoval ve Vídni u Johanna Josepha Fuxe. Adam Viktora ho v programu koncertu zařadil na příslušné místo mešního ordinaria mezi Credo a Sancuts. Novodobou premiéru tohoto offertoria chápejme spíše jako uvedení třídílné kompozice mešního propria k obětování ani ne tolik pro jeho výjimečné hudební kvality, ale spíše jako další položku současného postupného kompletování úplnosti Zelenkovy tvorby v pozici katolického protipólu Johanna Sebastiana Bacha.

Zajímavé byly okolnosti vzniku mše Očišťování Panny Marie, jak je před koncertem přiblížil Adam Viktora. Zelenka ji složil při svém působení u drážďanského dvora v roce 1733 v krátkém čase necelých dvou týdnů s jasným určením vepsaným i do partitury „u příležitosti z milosti Páně šťastně dokončeného porodu naší nejvznešenější paní kurfiřtky“, tedy pro první bohoslužbu, které se Zelenkova ochránkyně, kurfiřtka Marie Josefa účastnila po porodu svého syna Karla Kristiána, devátého z celkem patnácti dětí z manželství s Friedrichem Augustem – ten se právě v tomto roce stal saským kurfiřtem. Bylo to v srpnu, ač podle liturgického kalendáře připadá svátek očištění panny Marie na 2. února. Podstatné tak bylo použití mariánského motivu jako alegorie pro Zelenkovu panovnici a ochránkyni.

Ensemble Inégal (zdroj EI)

Z provedení obou Zelenkových duchovních kompozic bylo znát, že pro Ensemble Inégal se Zelenka stal „erbovním“ skladatelem, jak ostatně dokládá i řada nahrávek. V případě mše Očišťování Panny Marie podobně jako nahrávce z roku 2007 u vydavatelství Nibiru zvolil Adam Viktora rychlá tempa, aby se „vešel“ do tehdy předepsaného časového limitu čtyřiceti minut. Jenže při živém provedení, neurčeném pro nahrávání, v akustice kostela zejména kontrapunktické části v až příliš chvatných tempech splývaly natolik, že se ztrácelo předivo proplétajících se hlasů a „putování“ témat ve fugách. Nicméně slavnostní charakter mše s „jásavým“ obsazením čtyř trubek a tympánů vyzněl v plném lesku. Byl ale zvučný až příliš v přece jen stísněném prostoru kněžiště kostela Panny Marie pod řetězem při obsazení orchestru po čtyřech prvních a třech druhých houslích, dvou violách a dvou violoncellech s dvojicí fléten a hobojů, čtyř trubek, s tympány a continuem podpořeným fagotem. A pro daný prostor byl naddimenzovaný také drážďanský sbor, který navzdory názvu Kammerchor s obsazením pěti sopránů, čtyř altů, čtyř tenorů a čtyř basů příliš komorně nezněl.

Zatímco Collegium 1704, ale i například společný koncert souborů Victoria Ensemble a Musica Florea s Reichenauerem ve figurálních duchovních kompozicích nechává sólové části zpívat pěvce, kteří jsou také součástí sboru, Adam Viktora obsadil sólové party samostatně. V případě sopranistek Lenky Cafourkové a Gabriely Eibenové s osvojenými principy interpretace barokní duchovní hudby měl jistotu jejich oblých a přitom nosných, barevných a pohyblivých hlasů. Výkony ostatních za nimi přece jen zaostávaly. Altový kontratenorista Martin Ptáček zatím nedosahuje hlavně v rychlých tempech zcela spolehlivé intonační jistoty a hlasy tenoristy Virgila Hartingera a basisty Mikhaila Pashyaeva (který se uplatnil i jako hráč na tympány) zůstaly nepříliš výrazné.

Ensemble Inégal (zdroj EI)
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na