Operní panorama Heleny Havlíkové (253)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Osoby a obsazení: Dalibor – Aleš Briscein / Josef Moravec, Milada – Kateřina Špilauer Hájovská / Lucie Kašpárková, Král – Alexandr Beň / Jiří Hájek, Velitel stráže – František Brantalík / Tomáš Maliniak, Žalářník – Josef Kovačič / Peter Paleček, Jitka – Lenka Pavlovič, Vít – Peter Malý, Soudce – Peter Paleček / Josef Kovačič, houslové sólo – Roman Červinka, zbrojnoši – Jan Kec, Petr Pistulka, Michal Treml, Josef Martinovský, Pavel Winkler, Marek Kubát. Sbor a orchestr opery Jihočeského divadla.

České Budějovice, Jihočeské divadlo, divadelní areál Bouda, premiéra čtvrtek 21. listopadu 2019, recenzováno 2. představení 22. listopadu 2019.

Capella Mariana (foto Zdeňka Hanáková)

Nástrahy madrigalů
Vokální soubor Cappella Mariana pod vedením Vojtěcha Semeráda uvedl v rámci cyklu barokních podvečerů program nazvaný „Caravaggiova pouť“. Dramaturgicky byl koncipovaný zajímavě ve vazbě na místa působení tohoto italského barokního malíře sklonku 16. století (1571–1610), vrcholného umělce, ale také výtržníka, a na hudbu jeho hudebních současníků. Madrigaly, ale i duchovními vokálními kompozicemi jich byla zastoupená spousta v rozsahu dat narození od roku 1525 (Pietro Vinci) po úmrtí v roce 1643 (Claudio Monteverdi) a mezi nimi Gioseppe Caimo, Vincenzo Ruffo, Luca Marenzio, Giovanni Pierluigi da Palestrina, Sigismondo d’India, Pomponio Nenna, Giovanni de Macque, Fernando de las Infantas, Antonio Il Verso a Gesualdo da Venosa. A bylo vzrušující si představovat, jak se tito umělci a jejich prostřednictvím hudba a výtvarné umění mohli vzájemně v Miláně, Římě, Neapoli nebo na Maltě, na Sicílii ovlivňovat, ale možná i potkávat.

Osu programu tvořily čtyř až šestihlasé madrigaly s jejich tak barvitým a harmonicky odvážným vyjádřením nádherných básnických obrazů hlavně kolem témat lásky a smrti. (A je škoda, že v programu s českým překladem textů Marie Kronbergerové nebyli uvedeni jejich autoři). V báječném souznění a atmosféře koncertu, kterou Cappella Mariana vytvořila, bylo lepší si v kontextu kulturní úrovně dnešní politické garnitury nepřipouštět fakt, jak vytříbeným a kultivovaným uměním madrigalů se tehdy bavila společensko/politická elita, která se podílela i na jejich vzniku, provádění a podpoře.

Hana Blažíková (foto Zdeňka Hanáková)

Interpretačně jsou tyto madrigaly velmi náročné, protože je třeba skloubit plastické vedení hlasů s jejich stmelením do jednolitého zvuku, navíc v akustice zvoleného prostoru. Nelze zpochybnit, že sopranistky Hana Blažíková a Barbora Kabátková, altistka Daniela Čermáková, tenoristé Tomáš Lajtkep, Vojtěch Semerád a Tore Denys stejně jako basista Jaromír Nosek, kteří se pod hlavičkou souboru Cappella Mariana na provedení pod vedením Vojtěcha Semeráda podíleli, mají s interpretací renesanční a barokní hudby obrovské zkušenosti. Všichni se také snažili o intenzitu výrazu v mnohotvárných podobách svítání, zářících a planoucích hvězd, vzdechů touhy, blednoucích růží, sladké i kruté smrti, svírajících muk, vrtkavé Štěstěny, milosrdného spánku, nenávisti, sdílené bolesti, společně tišeného bolu, bolestného osudu a dalších vybroušených obrazů a jejich hudebního vykreslení.

V akustice refektáře dominikánského kláštera na pražském Starém Městě s dlouhým dozvukem sezpívanost hlasů, ale občas ani intonace (madrigal Moro, lasso! Gesualda da Venosy) tentokrát v podání souboru Cappella Mariana nevyzněly zcela ideálně.

Hodnocení autorky recenze 75 %

Caravaggiova pouť
Koncert v rámci 19. ročníku cyklu koncertů Barokní podvečery. Cappella Mariana: Hana Blažíková – soprán, Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor, Tomáš Lajtkep – tenor, Tore Denys – baryton, Jaromír Nosek – bas.
Na programu hudba italských renesančních skladatelů spjatých s italským manýristickým malířem Caravaggiem.
Praha, klášter dominikánů, Barokní refektář, čtvrtek 21. listopadu 2019.

Ph. Glass: Achnaton – The Metropolitan Opera 2019 (zdroj MET)

Velká i minimalistická vidina egyptského faraona v MET
Newyorská Metropolitní opera vyslala do kin celého světa, včetně dvaceti českých, přenos opery Achnaton Philipa Glasse v hudebním nastudování Karen Kamensek a v režii Phelima McDermotta. Inscenace vznikla ve spolupráci s Anglickou národní operou, kde měla premiéru už před dvěma lety, a divadlem v Los Angeles, tam byla uvedená loni. Všude s velkým úspěchem.

Třebaže soudobé opery jsou spíše na okraji zájmu českých divadel, amerického skladatele Philipa Glasse (nar. 1937) u nás docela známe, podobně jako i další autory řazené ke stylu hudebního minimalismu – Stevea Reicha, Johna Adamse nebo Michela Nymana. Sám Glass ovšem takové zaškatulkování odmítá a mluví raději o repetitivních strukturách. Už v roce 1996 Petr Kofroň provedl s Agon orchestra Pád domu Usherů (v roce 1999 ve Státní opeře i scénicky), v pražském i brněnském Národním divadle zazněla Glassova opera Kráska a zvíře (2003 a 2008), v psychiatrické léčebně v Bohnicích zapůsobily Les enfants terribles (2011). Kofroň se podílel i na inscenaci opery V kárném táboře podle Franze Kafky v Arše a v plzeňském Divadle J. K. Tyla (2005 a 2012). Na brněnském festivalu Moravský podzim letos alespoň v podobě „zkrácené“ z pěti hodin na tři a čtvrt zazněl Einstein na pláži.

Ať už hudební minimalismus označíme jako periodickou hudbu s geometrickou strukturou založenou na ostinátním, monotónním opakování a jen velmi pomalé proměně krátkých melodických rifů, je (s inspirací v africké a asijské hudbě) bezesporu jedním z významných pokusů hledání nového hudebního výrazu jako reakce na komplikovanost, k níž hudba dospěla od druhé poloviny 20. století. Glass si rozhodně na nezájem publika stěžovat nemůže a je také komerčně úspěšný skladatel. A chtěla bych mu někdy položit otázku, zda by poznal úryvek některé z jeho mnoha skladeb, když bych mu ho pustila…

Glass postupně vytvořil trilogii operních portrétů osobností, které „změnily svět“ – Einstein na pláži (1975), Satyaghara (1980) a Achnaton (1983). Z nich ta první v režii Roberta Wilsona byla ve své době průlomová a dnes je z ní ikonická/kultovní záležitost; Satygrahu s epizodami ze života Gándhího Metropolitní opera přenášela do kin v roce 2011.

Ph. Glass: Achnaton – The Metropolitan Opera 2019 (zdroj MET)
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na