Operní panorama Heleny Havlíkové (255)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Program dalšího roku už je známý. Pokud jde o prostory, pro prvních pět večerů byl vybrán kostel sv. Šimona a Judy, kde například i FOK uvádí koncerty staré hudby, šestým chce Collegium otevřít Produkční dům Vzlet. Komorní cyklus opět představí ansámblový vokální repertoár v nejrozmanitějších podobách od renesančního madrigalu až po vokální díla Francise Poulenca. Jak prozradil Václav Luks, kromě hudby slavných skladatelů, jako je Georg Friedrich Händel (Amarilli vezzosa – Il duello amoroso) nebo Claudio Monteverdi (Madrigali guerrieri ed amorosi), zazní i raritní kompozice – například Stabat mater italského skladatele Emenuela d’Astorgy vedle kompozice Antonia Caldary Missa dolorosa. Své místo v dramaturgii Collegia Vocale 1704 má tradičně také německá předbachovská hudba. Bude zastoupena na říjnovém koncertě díly Heinricha Schütze, která zazní společně s hudbou jeho učitele, Benátčana Giovanniho Gabrieliho (Cantate Domino). Hudbě francouzského baroka bude věnován listopadový koncert složený z děl francouzských skladatelů přelomu 17. a 18. století, v němž budou zastoupeni Marc-Antoine Charpentier, Andre Campra a Sébastien de Brossard (Ad majorem Dei gloriem). Pro Collegia 1704 netypickým výletem do 20. století bude prosincový adventní koncert, na němž vedle hudby pozdní renesance a vrcholného baroka (Jacobus Gallus Handel, Cristofaro Caresana a Jan Dismas Zelenka) zazní adventní moteta Francise Poulenca (Mirable mysterium).

Hodnocení autorkou recenze 90 %

Claudio Monteverdi: Selva morale e spirituale
Collegium Vocale 1704 a Collegium 1704, dirigent Václav Luks.
Praha, Barokní kaple italského kulturního institutu

Collegium 1704, Václav Luks 2019 (foto Petra Hajská)

Rozjásaný Mesiáš
Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 pod vedením svého zakladatele a dirigenta Václava Lukse má oratorium Georga Friedricha Händela Mesiáš na repertoáru už mnoho let. Z jejich čtvrtého provedení Mesiáše v rámci koncertního cyklu Collegia 1704 v Rudolfinu v březnu 2018 vzniklo CD, které je první českou kompletní nahrávkou tohoto základního díla barokního repertoáru.

Dnes se Händelovy opery i jeho jiná oratoria objevují v souvislosti s obecnějším trendem návratů „staré“ hudby poměrně často – z nedávné doby u nás připomenu Saula v provedení souboru Czech Ensemble Baroque nebo oratorium Izrael v Egyptě na koncertě právě Collegia 1704. Händelův Mesiáš je rozměrná reflexe celého Kristova života, od proroctví o jeho příchodu po oslavu Ježíše jako Vykupitele, a to na biblický text v angličtině. Händel jako zkušený dramatik v něm rozvinul vícesborové efekty, využití trubek a tympánů, své umění melodických nápadů, kontrapunktu a zvukomalby. Právě Mesiáš zůstává – jistě i díky slavnému jásavému „baroknímu hitu“ Aleluja – stále Händelovým nejznámějším dílem. Překlenuje onu interpretační mezeru mezi barokem a druhou polovinou minulého století, během níž většina barokní hudby upadla v zapomnění. Má tak dlouhou interpretační tradici.

Mesiáš byl poprvé uveden v roce 1742 v Dublinu ve Velké koncertní síni pro sedm stovek posluchačů. Premiérové dublinské obsazení bychom dnes charakterizovali jako komorní: 16 chlapeckých a 16 mužských sboristů, z nichž byli vybráni i sólisté pro tenorový a basový part, sopranistka, altistka a orchestr se smyčcovými nástroji, trubkami, tympány, varhanami a cembalem. Nicméně dobrat se dnes jediné autentické „definitivní“ verze Mesiáše nelze. Podle známých dokumentů Händel sám řídil 36 provedení Mesiáše, a jak bývalo zvykem, upravoval dílo podle situace a možností konkrétního uvedení. Dochovaly se rukopisy s mnoha odlišnostmi v instrumentaci, ozdobách i podobách některých částí. Praxe uvádění Mesiáše se pak rozvinula od zvukově subtilnějších pojetí až do pompézních provedení v obsazení sboru dvěma tisícovkami zpěváků a s pěti set členným orchestrem, tempa se s tolika účinkujícími posunula k obřadně vznosným. S příklonem k historicky poučené interpretaci se začaly vracet přístupy vycházející z Händelovy praxe.

Václav Luks pro provedení Mesiáše Collegiem 1704 a Collegiem Vocale 1704 volí verzi, kterou vydal Bärenreiter. Držel se trendu interpretační tradice tohoto souboru v komorním obsazení s dvacetičlenným sborem, čtveřicí sólistů, z nichž altový part zpívá kontratenorista (ačkoli v Dublinu v roce 1742 a potom i v Londýně ženské party zpívaly sólistky) a orchestrem, jehož smyčcovou sekci s varhanami a theorbou doplňovaly dva hoboje, fagot, dvě trubky a tympány.

Collegium 1704, Václav Luks 2019 (foto Petra Hajská)

Luks má s uváděním velkých barokních církevních kompozic v takto komorním obsazení velké zkušenosti. Jeho nastudování Mesiáše je integrální součástí jeho interpretačního přístupu, v němž se mu díky mimořádné muzikantské energii daří propojovat aplikaci dobové praxe se zkušenostmi dnešních posluchačů. Podobně jako v případě nahrávky Collegia 1704 s Bachovou velkou Mší h moll, která navazuje na sérii nahrávek Zelenkových mší a patří i v mezinárodním kontextu k mimořádně zajímavým, se Václav Luks s oporou v historických pramenech emancipuje od romantizujícího pojetí. Nejen tím, že soubor hraje na repliky historických hudebních nástrojů. Hned na první poslech je patrné, že volí ono menší komorní obsazení v orchestru s houslemi po pěti hráčích, čtyřmi violami, třemi violoncelly, dvěma kontrabasy. A Luks se celkově přiklání k rychlejším tempům. Tím ale není řečeno, že by snad bylo menší i rozpětí výrazu. Právě naopak – komornější zvuk otevírá Luksovi možnost pracovat s výrazem ve větším detailu a rozvrhnout strukturu celku tak, aby vyzněly zřetelněji kontrasty, včetně dynamických. Klidnější fráze pod legatem měly napětí vedle brilantních staccat v prestu, dramatická hudba Kristova mučení a šklebícího se davu kontrastovala s klidem pastýřů a vzdechy nad Ježíšovou bolestí. Hluboká temnota a šerost smrti vyústila ve světlo a jásavou oslavu Boží se zářivým zvukem trubek.

Při letošním provedení se do Prahy kromě sopranistky (na nahrávce Giulia Semenzato) vrátili sólisté z nahrávky. Kontratenorista Benno Schachtner nejenže svůj hlas ovládá technicky zcela suverénně včetně intonačně náročných skoků a koloratur, ale dokáže obohatit svou interpretaci o oduševnělý výraz i rozpětí dynamiky, které sólistům v tomto specifickém hlasovém oboru většinou chybějí. Bouřlivou dramatičností a brilantními basovými koloraturami upoutal také Krešmir Stražanac a polský tenorista Krystian Adam, jehož s Collegiem 1704 známe z Myslivečkovy Olympiády nebo Bachovy Mše h-moll, potvrdil kultivovanost a emocionální naléhavost svého přístupu, uplatnil nádherné messa di voce i bravurní koloratury. Bylo zřejmé, že ti všichni mají party Mesiáše zažité, dokázali se odpoutávat od not a svůj pěvecký výkon podpořili i navozením bezprostředního kontaktu s publikem. To platilo i pro sbor, který vedle zářivě rozjásaných holdů v pianissimu vytvořil napětí („Since by man came death“). Nejméně výrazně se ze sólistů při svém prvním vystoupení s Collegiem 1704 projevila sopranistka Johanna Winkel s barevně nevýrazným hlasem a matnějším výrazem.

Collegium 1704, Václav Luks 2019 (foto Petra Hajská)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat