Operní panorama Heleny Havlíkové (258): Operní bilance za rok 2019

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Předmozartovské hudební divadlo
Díky mnoha souborům staré hudby je u nás v posledních letech bohatě zastoupené znovuobjevování předmozartovských oper. V této oblasti mě letos zaujala svým žánrem scénického melodramu Kirké Václava Praupnera, jakkoli se inscenace souborem Musica Florea na nádvoří Hudební a taneční fakulty AMU pod vedením Marka Štryncla utápěla v jednotvárném patosu. Specifické interpretační nároky melodramu s rychlými „střihy“ mluvených a hudebních částí by vyžadovaly preciznější nastudování. Z tohoto souboru byla opera Praga nascente da Libussa e Primislao (Praha zrozená Libuší a Přemyslem) zajímavá tím, jak se Antonio Denzi, impresário, libretista a tenorista italské operní stagiony ve Šporkově divadle Na Poříčí, pokoušel v roce 1734 po deseti letech pražského působení odvrátit bankrot divadla tím, že místo obvyklého antického mytologického námětu oper seria chtěl nalákat místní publikum na bájesloví české. Své libreto Praga nascente da Libussa e Primislao „zhudebnil“ dle dobové praxe tak, že na text narouboval hudbu z jiných oper. A protože se k tomuto dílu dochovalo pouze libreto, totéž nyní udělal Eduardo García Salas. Zůstal však pouze u různých oper Antonia Vivaldiho, jejichž virtuózní árie přesahovaly možnosti sólistů.

V této předmozartovské kategorii mě zaujala ještě jedna produkce, ale tu si nechám až do „královské“ kategorie inscenace roku.

R. Ščedrin: Lolita – Státní opera / Národní divadlo 2019 (foto Patrik Borecký)

Neobvyklosti
Třetí podskupinu dramaturgických ozvláštnění tvoří opery zavedených skladatelů, které ale nepatří do běžného kánonu operního repertoáru a objevují se zřídka. I když tím otevírají pro inscenátory příležitost nezatíženou tradicí, v řadě případů se ji nepodařilo zužitkovat. V případě Mascagniho Iris japonský kolorit uvadal (Divadlo J. K. Tyla), z uměleckého kvasu avantgardy dvacátých let v Prokofjevově Lásce ke třem pomerančům inscenátoři pod vnějškovým pozlátkem novocirkusové akrobacie namíchali nesourodé ingredience (Národní divadlo v Praze).

Česká premiéra Lolity Rodiona Ščedrina (ve Stavovském divadle) nastolovala spíše jen otázky, nakolik je Nabokovův román i vhodným námětem pro operu. Především zda je vůbec možné tuto kdysi tak provokativní literární předlohu, založenou na jazykové virtuozitě při líčení posedlosti čtyřicetiletého intelektuála Humberta dvanáctiletou Lolitou, zredukovat do operního libreta. A potom dílo převést do jevištní podoby limitované tím, že dětský věk je nutnou podmínkou a „spouštěčem“ Humbertovy posedlosti, jenže Ščedrin Lolitě předepsal part s nároky pro zkušenou sopranistku. Inscenátoři tak jsou postaveni před neřešitelný problém, jak nymfičku v inscenaci „nahradit“. Ščedrin se nevyvaroval zdlouhavosti jednotlivých epizod, jež postrádaly vnitřní gradaci a pointy. To nemohla odvrátit ani režisérka Sláva Daubnerová, i když Lolitu pojala ve stylu filmových road movies jako svého druhu rekonstrukci cesty podivného mileneckého páru americkým středozápadem padesátých let, ani dirigent Sergey Neller, byť byl se Ščedrinovou partiturou dokonale obeznámený.

Výjimečné bylo i scénické uvedení Tří fragmentů z Julietty, protože Martinů zamýšlel tuto úpravu pro rozhlasové provedení. Také tuto inscenaci směruji do nejvyšší kategorie top inscenací.

S. Moniuszko: Halka – Capella Cracoviensis – FOK 2019 (foto Petr Dyrc)

Rarity koncertně
K dramaturgickým ozvláštněním přidávám ještě tři koncertní uvedení oper. Na festivalu Dvořákova Praha zazněla poprvé kompletně první verze Krále a uhlíře. Ačkoli Dvořákova genialita v této wagnerovské mase hudby probleskne jen vzácně, nic to nemění na tom, že koncertní uvedení úplného znění v jeho monumentálním rozsahu mělo právě na festivalu prestiže Dvořákovy Prahy smysl. Ne jako úšklebek nad skladatelovým kompozičním epigonstvím a tápáním na počátku jeho dráhy, ale jako poukaz na slepou uličku, z níž však Dvořák velmi rychle a tak obdivuhodně našel východisko až ke světově nejproslulejšímu českému skladateli.

Jinou původní (dvouaktovou) verzi opery, v tomto případě Moniuszkovy Halky, jsme u nás poprvé mohli slyšet díky hostování polského souboru Capella Cracoviensis, bohužel v akusticky ne zcela vyhovujícím prostoru pražského kostela sv. Šimona a Judy.

Unikátní příležitost nabídla Společnost přátel Lužice, když připravila ve spolupráci se studenty Pražské konzervatoře alespoň zkratku z opery Vodník lužicko-srbského skladatele Korly Awgusta Kocora. I když bylo z průřezu zřejmé, že nejde o operu, která se zásadním způsobem vepíše do historie tohoto žánru, okénko na dveřích bývalého refektáře Lužického semináře, kde se koncert konal, se půvabně pootevřelo do „kuchyně“ lužickosrbské hudební kultury.

G. F. Händel: Saul – Czech Ensemble Baroque, Hudební festival Znojmo 2019 (foto Petr Vokurek)

Královská kategorie: inscenace roku
Celky inscenací jako nejvyšší kategorie celoroční bilance uzavírám v tomto pořadí: Saul Georga Friedricha Händela na Hudebním festivalu Znojmo, Jupiterův tribunál Karla Ditterse von Dittersdorf v prvním novodobém nastudování na Olomouckých barokních slavnostech a Tři fragmenty z Julietty Bohuslava Martinů v kombinaci s Poulencovým Lidským hlasem v nastudování Janáčkovy opery v Brně.

Saul s triumfem sboru, Scholla a Vylíčilové
Předností znojemského nastudování oratoria Saul bylo pěvecké obsazení s kontratenoristou Andreasem Schollem, tenoristou Krystianem Adamem, sopranistkou Kristýnou Vylíčilovou a basbarytonistou Adamem Plachetkou i dalšími sólisty a zdaleka ne v poslední řadě v oratoriu tak důležitým sborem pod vedením Terezy Válkové. Už samotné hudební nastudování Romana Válka a jeho souboru Czech Ensemble Baroque bylo vzrušujícím dramatem se stále srozumitelným poselstvím dilemat zpupnosti a skromnosti, pýchy a pokory.

Nosným inscenačním východiskem Tomáše Ondřeje Pilaře bylo plátno s fotomontáží výtvarného ztvárnění starozákonních témat z doby vzniku Händelova oratoria. Nasvěcování detailů a uplatnění tohoto výtvarného východiska i v herecké stylizaci, kdy postavy jakoby vystupovaly z barokních obrazů, však už k prohloubení poselství, jímž Saul dnes souzní i s námi, už tolik nepřispívaly.

K. Dittersdorf: Il tribunale di Giove – Ensemble Damian, Olomoucké barokní slavnosti 2019 (zdroj OBS)
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments