Operní panorama Heleny Havlíkové (286)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7

Nabízí se srovnání s jinou (ne)operou, která také vznikla na objednávku festivalu – Sezname otevři se! Martina Smolky. Ta si rovněž pohrává se slovy a zvukomalbou – ovšem nebývale vtipně, s nadhledem a kongeniální integrací všech složek včetně interpretace. Tvorba je zpravidla hnána naléhavou potřebou něco sdělit – ilustrace poněkud narcistního balábile pocitů v Hibiki pro mě, přes všechna sofistikovaná (do)vysvětlování skladatele o předraženosti produktu, manipulativní marketingové bublině a japonské zálibě k rituálům a symbolům, umělecké sdělení nenesla.

Marek Keprt: Hibiki, Hibiki, vzhmoť!
Dirigent Petr Kotík, režie Petr Odo Macháček, scéna a kostýmy David Bazika.
Účinkují: Markéta Israel Večeřová – soprán, Vendula Černá – soprán, Helena Kalambová – soprán, Michael Marhold – bas, Zdeňka Brychtová – herečka, Matěj Kohout – herec, Michaela Raisová – tanečnice. Ostravská banda.
NODO, Divadlo Antonína Dvořáka, 28. srpna 2020, první uvedení.

A. Sokolović: Svatba – NODO 2020 (foto Martin Popelář)

Punkový image rituálů předsvatební noci
V Divadle Antonína Dvořáka pokračoval první festivalový večer českou premiérou jednoaktové opery pro šest ženských hlasů Svadba (Svatba) Any Sokolović (v originální srbštině s českými titulky). Hudební nastudování bylo svěřeno Jurijovi Galatenkovi, který od roku 1998 v Ostravě zásadním způsobem utváří špičkovou kvalitu sborového zpěvu jako sbormistr Národního divadla moravskoslezského a Pěveckého sdružení ostravských učitelek, zakladatel a sbormistr vokálního tělesa Canticum Ostrava i jako pedagog dirigentského oboru na Ostravské univerzitě. Scénickou podobu dal opeře osvědčený tým ředitele Národního divadla moravskoslezského Jiřího Nekvasila jako režiséra se scénou Davida Baziky v kostýmech Marty Roszkopfové.

Skladatelka a pedagožka Ana Sokolovič (nar. 1968) se narodila v Bělehradu, v mládí z tehdejší Jugoslávie emigrovala do Kanady, dnes žije v Montrealu. Než se začala věnovat plně hudbě a divadlu, studovala klasický balet. Jako skladatelka oper, komorních i větších orchestrálních kompozic si vybudovala mezinárodní renomé (její první operu The Midnight Court uvedla londýnská Královská opera), získává zakázky od významných festivalů a souborů, je nositelkou mnoha ocenění a má na svém kontě řadu nahrávek. Její opera, v srbském originále Svadba, se po premiéře v torontském Queen of Puddings Music Theatre, na jehož objednávku v roce 2011 vznikla, hrála v mnoha městech po světě (Toronto, Edmonton, Philadelphia, Aix-en-Provence, San Francisco, Anger, Nantes, Luxembourg, Perm, Ljubljana, Montpellier, Montréal, Milwaukee, Baltimore, Hannover). Le Monde ji označil za dílo, které „tvoří vesmír hlasů lidského srdce“. Připomeňme, že na letošním festivalu Opera 2020 jsme mohli vidět její monooperu pro ženský hlas a saxofon Love Songs (viz 266. Operní panorama zde).

A. Sokolović: Svatba – NODO 2020 (foto Martin Popelář)

Libreto k Svatbě si Sokolović napsala sama podle původní srbské lidové poezie, kterou zhudebnila na základě balkánského folklóru s jeho typickou nepravidelností metra jako dětské říkanky, halekačky, rytmizovanou recitaci, štěbetání, holčičí „tlachání“, smích i pláč. Navazuje tak na vlnu neofolklorismu, když balkánský hudební kolorit modifikuje dnešním „rozpomínáním“ a zkušeností pobytu daleko od původního domova. Zvolila netradiční obsazení pro šest zpěvaček a capella, které své hlasy v průběhu opery doplňují zvuky kapek vody, tlukotem brček o kelímky, cinkáním příborů, podupáváním, poplácáváním jako „bicími“ nebo hrou na fujary, okarínu, flétničku či dešťovou hůl. Autorčin citát v programové brožuře přesně vystihuje zvláštní ambivalenci něžnosti a síly, kterou v tomto odkazu cítí a ze které ve své opeře vychází: „…ve své hudbě se chci věnovat jemným detailům, jako kdybych vyšívala krajku, a současně pracovat s materiálem, který by byl hrubý, drsný či barbarský. Nesnažím se před těmito protiklady uniknout – chci jim čelit.“

Po Keprtově (ne)opeře to bylo úlevné a radostné ujištění, že hudbou lze sdělit příběhy a pocity, rezonující s těmi, které máme uloženy někde hluboko v paměti. Ana Sokolović zachytila zlomový okamžik v životě ženy – noc před svatbou, provázenou archetypálním rituálem, kdy se dívka mezi družičkami loučí se svými blízkými, aby se vdala. Obavy, pochybnosti, nejistota – ale i radostné očekávání, milostná touha a naděje, tyto pocity kongeniálně vyjádřené šesticí zpěvaček v čele s nevěstou Milicou dokázala inscenace přenést k publiku v intimní křehkosti a „usebrání“, zároveň s energií mládí, ale i s humorem a škádlením. Noční mytí nohou, vlasů a prsou ještě umocnily magičnost předsvatebního rituálu, který však neústí do rozjařeného juchání, ale odchodem do nejistoty při „oddělení trsu od hrozna, děvčice od rodiny“.

A. Sokolović: Svatba – NODO 2020 (foto Martin Popelář)

Všech šest zpěvaček ve SvatběMarkéta Schaffartzik, Patrícia Smoľáková, Eva Marie Kořená, Ivana Ambrúsová, Lucie Hubená a Tetiana Hryha, každá zvlášť i dohromady, zaslouží zcela mimořádné uznání – v samostatných sólových výstupech i různě kombinovaných skvěle sezpívaných ansámblech. Způsob, jakým dokázaly autenticky a přirozeně interpretovat a koordinovat bez intonační opory nástrojů stylizaci kořenů lidové písně, jak ji do náročné vokální sazby s šepotem, halekáním, ječením, křikem, hrdelním zpěvem, fragmentarizací a novým vrstvením transformovala Sokolovič, byl strhující. I tím, jak do něj integrovaly i hereckou složku chování dnešních punkových rebelek. Přitom jsou nebo nedávno byly studentkami Fakulty umění Ostravské univerzity a působí „jen“ ve sboru ostravské opery. Skvěle předvedly, na jak vysoké úrovni ho vede Jurij Galatenko.

Intenzitu prožitku podpořila režie Jiřího Nekvasila. Podařilo se mu přesně i herecky strukturovat vztahy mezi dívkami a jejich oscilaci mezi tradičními tanci a pohybovými floskulemi a gesty současné metalové a punkové generace, jak ji Marta Roszkopfová oblékla do ocvočkovaných bund, pod kterými ale dívky mají klasická bílá kombiné. Inscenační koncepce včetně rekvizit věnečku, závoje a vody tak výrazně napomohla pochopení dnešního pohledu na archetypy rituálů a vzpomínek uchovaných někde v rodové paměti generace, která se na své původní kořeny už musí „rozpomínat“.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments