Operní panorama Heleny Havlíkové (289)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Giuseppe Verdi: Nabucco
Replika inscenace prvního ostravského nastudování z roku 1960 (režie Miloslav Nekvasil, scéna Vladimír Šrámek)
Hudební nastudování Adam Sedlický, režie Jiří Nekvasil, scéna Vladimír Šrámek, kostýmy Marta Roszkopfová, pohybová spolupráce Jana Tomsová, sbormistr Jurij Galatenko, dramaturgická spolupráce Helena Spurná
Osoby a obsazení: Nabucco – Martin Bárta, Ismael – Josef Moravec, Zachariáš – Martin Gurbaľ, Abigail – Maida Hundeling, Fenena – Alžběta Vomáčková, Velekněz Baalův – Jakub Kettner, Abdallo – Václav Morys, Anna – Eva Dřízgová-Jirušová
Sbor a orchestr opery Národního divadla moravskoslezského
Národní divadlo moravskoslezské, Divadlo Antonína Dvořáka, premiéra 12. září 2020

Collegium 1704 – Missa solemnis vs. Mesiáš
Protože Collegium 1704 i Collegium Vocale 1704 patří mezi soubory s bohatým zahraničním itinerářem, koronavirové zákazy a omezení je postihly zásadním způsobem. „Zahraniční angažmá jsou pro nás klíčová, protože sedmdesát procent nákladů na koncerty v Rudolfinu pokrýváme z příjmů ze zahraničí. A když ty příjmy nejsou, tak je to hodně špatné,“ převedl do neúprosných čísel situaci zakladatel a umělecký vedoucí obou soborů Václav Luks. Collegium 1704 tak přišlo od března například o závěrečnou část cyklu tradičních koncertů v drážďanském Annenkirche, o koncerty v německém Eisenachu, rakouském Hall in Tirol, ve španělské Barceloně… Z trosek zahraničních vystoupení se podařilo uskutečnit jen koncert na koronavirové verzi Bachova festivalu v Lipsku přenášený z Nikolaikirche formou internetového streamu. Collegium 1704 tak využilo příležitostí, které i s náhlými změnami programu zůstaly na Pražském jaru (stream koncertu Živě z Pražské křižovatky), na Smetanově Litomyšli (Voce d’Alliprandi v piaristickém chrámu Nalezení sv. Kříze) a v rámci Dvořákovy Prahy (Missa solemnis v Rudolfinu). A svému cyklu v Rudolfinu přeřadilo v sezoně 2020/2021 symbolicky hymnus naděje – Händelova Mesiáše.

G. F. Händel: Mesiáš – Václav Luks, Roman Hoza – Collegium 1704 (foto Zdeňka Hanáková)

Beethovenova Missa solemnis jako pocta Jiřímu Menzelovi
Samozřejmě, hlavní linií Dvořákovy Prahy je systematického uvádění díla Antonína Dvořáka, letos se zaměřením na jeho klavírní tvorbu. Vedle nich má tento prestižní mezinárodní festival i další programové řady. V souvislosti s premiérou dětské opery Jana Kučery Perníková chaloupka (287. Operní panorama zde) jsme shrnuli programy zaměřených na mladé, a to jak posluchače, tak interprety. Missa solemnis byla letos včleněna jako součást beethovenovské řady, která byla přidána coby pocta ke 250. výročí tohoto hudebního velikána. Vedle 9. symfonie s Ódou na radost, která zazněla na Dvořákově Praze 13. září v provedení Mladé filharmonie Dvořákovy Prahy pod taktovkou Tomáše Netopila, byl do programu festivalu zařazen i její duchovní protipól – Missa solemnis, velkolepé zhudebnění katolické liturgie s částmi Kyrie, Gloria, Credo a Sanctus Dei pro velký orchestr, smíšený sbor a čtveřici sólistů.

Sám Beethoven tuto mši považoval za vrchol své tvorby. Kompozici rozměrného, zhruba hodinu a čtvrt trvajícího díla, které vznikalo paralelně s 9. symfonií, věnoval mezi lety 1819-1823 také čtyři roky intenzivního bádání v oblasti teologie, liturgiky a duchovní hudby. Impulsem pro vznik slavnostní mše byla intronizace arcivévody Rudolfa Jana Habsburského, Beethovenova materiálního podporovatele a talentovaného žáka ve hře na klavír i komponování, olomouckým arcibiskupem. K datu této slavnosti v roce 1821 Beethoven však dílo, které se svým pojetím nakonec vymyká tomuto žánru, dokončit nestihl. Zaznělo až roku 1824 v Petrohradu, aniž dnes víme, kde a zda kompletně, a tři části pod Beethovenovým řízením ve Vídni.

L. v. Beethoven: Missa solemnis – Václav Luks – Collegium 1704 na Dvořákově Praze 2020 (zdroj FB)

Původně měla Missa solemnis zaznít na Dvořákově Praze v provedení Johna Eliota Gardinera a jeho Orchestru revolučního a romantického, který se specializuje na dobově poučenou interpretaci hudby 19. století. Když na jaře vedení festivalu flexibilně zareagovalo na nouzový stav a uzavření hranic, aniž bylo zřejmé, jak se situace bude vyvíjet dál, do upraveného programu s mottem Češi hrají (nejen) Čechům byl pro Missu solemnis vybrán soubor Collegium 1704. Ten se ovšem zaměřuje na hudbu baroka a starší. Třebaže Collegium 1704 nastudovalo například Myslivečkovu Olympiádu, která je ovšem pevně ukotvena v konvencích barokní opery seria, období vrcholného klasicismu dosud nebylo předmětem tak intenzivního zájmu tohoto souboru, jaký věnuje například Janu Dismasi Zelenkovi, Georgu Friedrichovi Händelovi nebo Johannu Sebastinu Bachovi. Jak potvrdil Václav Luks: „Pozdního Beethovena jsme ještě vlastně nikdy nehráli. Je to samozřejmě dáno i dispozicemi našeho ansámblu.“

Repertoárové přesahy souborů staré hudby jsou běžné, velmi často dokonce do soudobé hudby. A Beethoven v Misse solemnis hojně použil polyfonní strukturu, která je typická právě pro starší období, takže s ní mají soubory „klasické“ staré hudby značné zkušenosti. V tomto ohledu byla volba Collegia možná alternativa (podobně jako na Pražském jaru v roce 2019 Musica Florea a Collegium Floreum uvedlo v chrámu Matky Boží před Týnem Mozartovu Korunovační mši C dur KV 317 a Rekviem Des dur op. 148 Roberta Schumanna).

L. v. Beethoven: Missa solemnis – Václav Luks – Collegium 1704 na Dvořákově Praze 2020 (zdroj FB)

Otázku však lze klást nad velikostí obsazení. Missa solemnis bývá uváděna v mohutném. A možná první kompletní provedení ve skoro kuriózních skromných podmínkách v roce 1830 ve varnsdorfském kostele svatých Petra a Pavla nelze považovat za zcela reprezentativní. Pokud v případě jiného monumentálního mešního hudebního díla – Mše h moll Johanna Sebastiana Bacha, ale i Händelova Mesiáše Václav Luks přesvědčil o emancipaci od romantizující pateticky obřadné interpretace ke komornějšímu pojetí, v případě Missy solemnis obsazení ve smyčcové sekci orchestru pouze pro šestice prvních a druhých houslí a 25členného sboru přece jen postrádalo vyvrcholení gradací co do intenzity dynamiky, velebnosti i jásavosti, která by korunovala slavnostní Hosana. Možná to zapříčinila i velmi rychlá, až zběsilá tempa, kdy se zejména transparentnost hlasů některých fug (Gloria dei patris a zejména Et vitam venturi saeculi) v akustice Rudolfina „rozmazaně“ slévala. A při těch nejvyšších nárocích, které jsme si zvykli na Collegium klást, nebyly vždy zcela zkoordinované konce frází.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments