Operní panorama Heleny Havlíkové (32)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 9. do 15. května 2011

° Napínavá operní detektivka v Ostravě
° Houstone, máme problém
° Inspirace na dny příští

***

Napínavá detektivka v Ostravě

Začnu operní detektivkou v Ostravě Fedora. Italský skladatel Umberto Giordano, který se začal prosazovat od 90. let 19. století, bývá přiřazován k veristům. Jeho Fedora má ale k typicky „veristickým“ tématům, realisticky líčícím spíše sociální vyděděnce nebo „venkovská dramata“, daleko. Fedora je spíše kombinací detektivky s červenou knihovnou. Vznikla podle divadelní hry tehdy módního Victoriena Sardoua – podobně jako o dva roky mladší Pucciniho Tosca. A třebaže Fedora od své milánské premiéry v roce 1898 prošla jevišti celého světa, zastíněna nejen André Chénierem, ale především Pucciniho operami, bývala připomínána spíše v souvislosti s počátkem kariéry tenoristy Enrika Carusa, protože skýtá emocionálně vypjaté výstupy nejen pro titulní sopránovou představitelku, ale právě i pro tenoristu včetně slavné árie Láska ti nedovolí nemilovat, oblíbené jako efektivní přídavek. Dnes je Fedora dostupná na nahrávkách se sólisty velikosti Évy Marton, Mirelly Freni, José Carrerase nebo Plácida Dominga.

Jak už to u detektivek bývá, děj je zašmodrchaný, pro operu až na hranici srozumitelnosti. Příběh ruské aristokratky – časově umístěný do roku 1881 – se odehrává na trase tehdejší ruské smetánky Petrohrad – Paříž – Švýcarsko. Poskytl tak Giordanovi příležitost pro uplatnění ruských, francouzských, alpských, ba i polských hudebních charakteristik. Bohatá elegantní, duchaplná a pro muže přitažlivá kněžna Fedora, v ostravské inscenaci pěvecky i představitelsky zcela přesvědčivá gruzínská sopranistka Nana Miriani, se chce pomstít za záhadnou smrt svého snoubence Vladimira, kterého někdo před svatbou zastřelil. Z vraždy podezírá hraběte Lorise Ipanoffa, sledovaného i ruskou policií pro jeho styky s anarchisty a nihilisty. V Ostravě Tomáš Černý vyjádřil s plnou hutností širokou výrazovou škálu tohoto muže zmítaného zlobou, nenávistí, láskou i zoufalstvím. Loris se přizná Fedoře, že jejího snoubence skutečně zastřelil. Jenže než jí stihne blíže objasnit okolnosti své sebeobrany, k níž se uchýlil za situace, kdy hájil svou čest i život, protože Vladimira přistihl při nevěře se svou manželkou, a láskou zaslepené Fedoře ukáže pravou tvář jejího záletného nastávajícího, Fedora napíše šéfovi carské policie udavačský dopis, v němž z vraždy obviní právě Lorise. Z Fedory a Lorise se postupně stanou milenci. Série informací, které se dozvídají nebo které sdělují příliš pozdě nebo příliš brzo, tak vyústí do tragického konce i velkého odpuštění.


Podle informací z programu k ostravské inscenaci se u nás Fedora hrála jen dvakrát: nedlouho po své italské premiéře v Praze a v Brně. Tím více zaslouží ředitel ostravského divadla Jiří Nekvasil uznání za to, že poskytl příležitost poznat operu, která za uvedení určitě stojí. Oceněním za dramaturgické ozvláštnění pochvala zdaleka nekončí. Podobně jako v další zajímavé premiéře letošní sezóny – Massenetově Wertherovi – vznikla i výborná inscenace. Základem je zvládnuté hudební nastudování Zbyňka Müllera, kterému se podařilo dát této dosti upovídané opeře spád. Müller zároveň nechal vyznít Giordanovu italskou zpěvnost a srozumitelně vyšla i pro Giordana charakteristická, někdy až prvoplánová hudební ilustrace situací a prostředí.

Fedorou se v opeře dobře uvedl dosud výlučně činoherní režisér Peter Gábor, který na jednoduché scéně (Jozef Ciller), jíž dominuje klavír a doplňuje ji základní mobiliář, navodil i díky kostýmům Kataríny Holkové noblesu, eleganci, vyzývavou koketérii bližší spíše fin du siècle, ale i atmosféru podezřívavosti a špiclování. Do této koncepce vhodně zapadala i on-line projekce detailů dění na scéně promítaná na zadní prospekt.

V programu – záslužně s kompletním českým překladem libreta (včetně důležitých scénických poznámek) – je inscenace uváděna jako „skvost italského operního verismu“. Netřeba přehánět, ale Fedora je bezesporu opera, která stojí za připomenutí, zejména pokud se ji podaří inscenovat tak jako v Ostravě.

***

Houstone, máme problém

V sobotu se uzavřela letošní sezóna přímých přenosů z Metropolitní opery Valkýrou, druhou částí Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův, jejíž Zlato Rýna sezónu zahajovalo. Ve třicítce kin ji mohli sledovat i diváci u nás.

Projekt technologicky a finančně náročný i pro MET se připravoval několik let: režisér celého cyklu (s pokračováním v sezóně příští) Robert Lepage umístil na scénu jakýsi monstrózní stroj, složený z desítek lamel, které, vztyčeny, zaplňují celou výšku i šířku rozlehlého jeviště MET. A mohou se kolem své osy naklánět a lomit do nejrůznějších úhlů a tvořit plochu pro projekce. „Stroj“ je pochopitelně řízen počítači a jeho komplikovanost by se dala přirovnat k raketoplánu: sobotní přenos to připomínal několikerým odkládáním „startu“; začalo se nakonec o tři čtvrtě hodiny později a příčinou byly právě technické problémy s ovládáním lamel počítači.


Těžko odhadnout, nakolik tento obrovitý scénický mechanismus s variabilitou nastavení lamel, která v prvních dvou dílech tetralogie zdaleka nebyla vyčerpána, v kombinaci s projekcemi ohromuje přímo v divadle. Ve Valkýře vytvářel hustý les, monumentální střechu Hundingova obydlí i mohutný kmen s mečem Nothungem, zvlněnou krajinu bohů i Valkýr, které na jednotlivé lamely také nasedly jako na oře, ze kterých pak jako na klouzačce sjížděly dolů. Pod diktátem stroje se ocitl citově extrémně vyhrocený závěr, než Wotan naaranžuje na centrální lamelu Brünnhildu hlavou dolů, která pak, zalita rudým mihotáním, stoupá do výše, dostižné pouze pro zhmotněnou Wotanovu vizi ničím nespoutaného hrdiny.

V přenosech s detailními závěry se ovšem hi-tech pojetí dostává do rozporu s pohádkově barvotiskovými kostýmy a realistickými rekvizitami, kdy lebky a hnáty, které vytahují valkýry ze svých tlumoků nebo catering, který Sieglinda (včetně novodobých příborů) přičinlivě servíruje v Hundingově domácnosti, působí až směšně.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Giordano: Fedora (NDM Ostrava)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Wagner: Valkýra (Met New York)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře “Operní panorama Heleny Havlíkové (32)

  1. Ano paní Havlíková Valkýru z Met dobře vystihla, Skutečně to není vizuální podivaná zblízka. Ale určitě to bylo pro mne milé překvapení, po jen těžko zkousnutelném zlatu Rýna v minulé sezóně. Co jsem však nepochopil také byly titulky. Zřejmě nejapný žertík českých distributorů pořenosů do kin.

Napsat komentář