Operní panorama Heleny Havlíkové (342) – Festivalově valtický Il Farnace a konečně divadelní Věc Makropulos v Plzni

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Orientaci v ději usnadňovaly výstižné kostýmy Chrise Vinze. I ty vycházely z dobové barokní divadelní praxe a odlišovaly orientální styl pro pontské postavy a antickou stylizaci pro římské představitele.

Na rozdíl od rozlehlého open-air prostoru na nádvoří HAMU, pro valtické uvedení Farnaceho Marek Štryncl zredukoval obsazení orchestru na osm smyčcových nástrojů (violoncello a kontrabas po jednom). Ostatně rozměry orchestřiště mu více hráčů nedovolovaly. Vyhrocené afekty, jimiž Vivaldi obdařil svou partituru, podpořila ve Štrynclově hudebním nastudování i výrazná dynamika, někdy v akusticky příznivém prostoru divadla však ve zvuku orchestru vůči některým sólistům až naddimenzovaná.

Uvádění barokních oper hraných bez větších škrtů staví publikum 21. století před „úkol“ zvyknout si na jiné plynutí času. Při současné klipovitosti našeho vnímání se nám jejich délka může jevit neúnosná, navíc prudké, často nečekané a motivicky nedůsledně připravené dějové zvraty v recitativech a „zastavování“ děje v áriích s čtyřnásobným opakováním dílu A je vzdálené klasické (Freytagově) výstavbě dramatu. Překlenout tuto „propast“ i dnes dokáží sólisté, jak jsme mohli zažít při zahajovacím koncertě Lednicko-valtického festivalu, kdy Jakub Józef Orliński svým fenomenálním kontratenorem a interpretačním mistrovstvím předvedl, proč diváci 18. století propadali nadšení, nemohli se nabažit zpěvu svých hvězd a proč se uživilo tolik operních divadel. Takže ani nám dnes Orlińského celovečerní koncert s Vivaldiho áriemi nestačil.

Lednicko-valtický hudební festival, Antonio Vivaldi: Il Farnace, 15. října 2021 (foto Pavel Kristián ml.)
Lednicko-valtický hudební festival, Antonio Vivaldi: Il Farnace, 15. října 2021 (foto Pavel Kristián ml.)

Tak hvězdné obsazení Il Farnace v nastudování souboru Musica Florea sice neměl, ale většina rolí byla obsazena na velmi vysoké úrovni. I na festivalu zazářil především maďarský tenorista Zoltán Megyesi v titulní roli a španělská mezzosopranistka Marta Infante jako jeho těžce zkoušená manželka Tamiri. Z českých sólistek se výborně uplatnily sopranistka Michaela Šrůmová v roli Berenice, mezzosopranistka Sylva Čmugrová jako Selinda i Zuzana Kopřivová coby pontský král Gilade. Méně výrazné zůstaly výkony Kamily Mazalové v roli Pompea a Martina Javorského jako Aquilia. Pro podrobnější zhodnocení výkonů sólistů odkazuji na recenzi pražského uvedení zde. A mohu zopakovat, že i na základě valtického představení pro mě byla tato inscenace dosud jedna z nejlepších operních produkcí Musica Florea, kterou jsem během působení tohoto souboru viděla.

I na festivalu se Farnace hrál pochopitelně v originální italštině libreta Antonia Marii Lucchiniho. Výpravný a informačně hutný festivalový katalog sice obsahoval podrobný výklad děje, barokně patřičně zašmodrchaného, zároveň avizoval české titulky. Ty při představení nakonec chyběly – prý z technických důvodů. Byla to škoda. I když afekty jednotlivých árií byly díky pěveckému umění interpretů v základní charakteristice zřejmé a italská deklamace většiny sólistů výborná, nemyslím, že by v publiku seděli znalci staré italštiny. Po zkušenosti z představení v Praze, kde titulky fungovaly, možnost sledovat i v textu dějové peripetie zážitek výrazně povýšila.

Lednicko-valtický hudební festival, Antonio Vivaldi: Il Farnace, 15. října 2021 (foto Pavel Kristián ml.)
Lednicko-valtický hudební festival, Antonio Vivaldi: Il Farnace, 15. října 2021 (foto Pavel Kristián ml.)

I s těmito připomínkami můžu zopakovat, že i po valtickém představení pro mě byla tato inscenace dosud jedna z nejlepších operních produkcí Musica Florea, kterou jsem během působení tohoto souboru viděla. Šestý ročník Lednicko-valtického festivalu jím naplnil svůj záměr prezentovat Antonia Vivaldiho a jeho vazby na české země svrchovaně a pořadatelům v čele s ředitelem Jiří Partykou a dramaturgem Eduardem Garsíou Salasem i účinkujícím patří velké uznání.

Antonio Vivaldi: Il Farnace
Dirigent a hudební nastudování Marek Štryncl, režie a choreografie Andrea Miltnerová, scénografie Václav Krajc a Jiří Bláha, kostýmy Chris Vinz, světelný design Katarína Morávek Ďuricová, líčení Eva Nyklíčková, příprava hudebních materiálů Eduardo García Salas a Marek Štryncl.

Osoby a obsazení: Farnace – Zoltán Megyesi, Tamiri – Marta Infante, Berenice – Michaela Šrůmová, Selinda – Sylva Čmugrová, Gilade – Zuzana Kopřivová, Pompeo – Kamila Mazalová, Aquilio – Martin Javorský, taneční role – Romana Konrádová, Lenka Breeding, Klára Suldovská, syn Farnace a Tamiri – Viktoria Novák Infante.

Orchestr Musica Florea.
Lednicko-valtický hudební festival, Zámecké divadlo Valtice, 15. října 2021.

Divadlo J. K. Tyla Plzeň, Věc Makropulos (foto Martina Root)
Divadlo J. K. Tyla Plzeň, Věc Makropulos (foto Martina Root)

Věc Makropulos v Plzni konečně divadelní

Věc Makropulos Leoše Janáčka v nastudování operního souboru Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni dirigentem Norbertem Baxou a režisérem Martinem Otavou – to je další inscenace, která měla premiéru v čase kulturního covidového lockdownu alespoň prostřednictvím internetového přenosu (recenze 318. OPHH zde). A nyní se v Plzni konečně dočkali i verze divadelní.

Ten základní rozdíl samozřejmě spočívá ve společném sdílení divadelního zážitku. Žádný televizní nebo internetový přenos ho nemůže nahradit. V případě plzeňské Věci Makropulos byla však odlišnost mnohem větší z toho důvodu, že v květnu jsme na internetu viděli pouze částečné scénické provedení. Aby při tehdejších protiepidemických opatřeních měli hráči orchestru mezi sebou větší rozestupy, byl orchestr umístěný v zadní části jeviště a inscenace se odehrávala v úzkém prostoru před orchestrem, pouze se základními dekoracemi a náhradními projekcemi ze zkoušek na zadním horizontu.

Při divadelní premiéře byl už orchestr v orchestřišti a viděli jsme kompletní inscenaci. Martin Otava sice Janáčkovy opery režíroval už mnohokrát, ale pouze v zahraničí; u nás to bylo jeho první nastudování Janáčka. A v případě Plzně s tak dlouhou a bohatou operní tradicí je překvapivé, že zde Věc Makropulos byla uvedená vůbec poprvé.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


1.6 7 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments