Operní panorama Heleny Havlíkové (372) – Začátek léta s operou
- Rusalka s geniem loci
- Barokní noc s Grétryho Falešnou magií
- Operní léčba epidemie s Draghim v Olomouci
- Liteňský Dotek lásky na Festivalu Jarmily Novotné
- Inspirace na dny příští – Hudební festival Znojmo a Haydnův Návrat Tobiáše scénicky
Rusalka s geniem loci
Opera studio Praha poskytlo jedinečnou příležitost zažít Dvořákovu Rusalku kolem dnešního Památníku Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbramě – přímo v místě, kde vznikala. A je vlastně s podivem, že od roku 1952 (tedy sedmdesát let) nikdo Rusalku v krásném rozlehlém parku kolem vily hraběte Kounice, kde je nyní Památník Antonína Dvořáka, neuvedl.
Dvořákova Rusalka je přitom spjatá právě s Vysokou u Příbramě velmi úzce. Švagr Antonína Dvořáka, hrabě Kounic, majitel vysockého panství, nechal v roce 1878 postavit u lesa elegantní novorenesanční vilu, kam Dvořák často jezdíval. Vysokou si zamiloval natolik, že si tam pořídil vlastní dům, kde zahradničil, choval holuby a komponoval. Zde vznikala díla jeho zralého a vrcholného období, včetně Rusalky.
Rusalka k uvádění pod širým nebem přímo vybízí a takto se opakovaně hrála třeba na českokrumlovském Otáčivém hledišti nebo v amfiteátru pod hradem Loket. Park ve Vysoké má místa pro tuto operu jak stvořená – jezírko s altánem na pomezí louky a lesíku a novorenesanční vilu se schodištěm a terasou. Kromě divadelních světel vlastně není třeba přidávat žádné dekorace.
S myšlenkou oživit po těch sedmdesáti letech Rusalku právě v parku dnešního Památníku Antonína Dvořáka přišlo Operní studio Praha, které vede sopranistka Anita Jirovská a které ve svých projektech vytváří příležitosti pro mladé umělce. Bylo tomu tak i v případě Rusalky – na inscenaci se vedle profesionálních umělců podílely jako žínky i hosté na chystané svatbě Prince a Rusalky děti a dívky hned z několika základních uměleckých škol – příbramské Canzonetty a ZUŠ Antonína Dvořáka, ze ZUŠ Josefa Slavíka z Hořovic a ZUŠ Harmony z Dolních Břežan. Sborové scény pod vedením sbormistra Jana Míchala i ty taneční v choreografii Martina Šintáka zvládly skvěle.
Třebaže se Dvořákova Rusalka běžně uvádí se škrty a někdy se i úplně vypouštějí komické scény Hajného a Kuchtíka, Opera Studio Praha ve Vysoké uvedla operu de facto celou. Hlavní zásah ovšem představovala redukce běžného velkého orchestru na pouhých čtrnáct hráčů. I když dirigent Sébastien Bagnoud řídil představení s dobrou znalostí Dvořákovy partitury, předeším obsazení smyčcových nástrojů pouze po jednom nemohlo bohatství hudebních barev nahradit. Je otázka, nakolik bylo třeba nejen orchestr, ale i sólisty nazvučit – bohužel velmi nekvalitně, což byl hlavní nedostatek jinak skvělého nápadu.
Rusalka bývá upravována nejen po hudební stránce, ale i režijní výklady bývají aktualizované, někdy hodně drsně (aktuálně například ve Stuttgartu Rusalka jako pro společnost nepřijatelná drag queen). Režisérka inscenace ve Vysoké Dagmar Hlubková se nechala vést atmosférou místa a s barevnými světly reflektorů ji inscenovala jako pohádku o vodní víle, která se zamiluje do Prince, přes varování Vodníka a Ježibaby se stane člověkem, ale Princ ji zradí a nakonec v jejím náručí umírá. Diváci mezi prvním a třetím dějstvím, která se odehrávají shodně s libretem na palouku u jezera na kraji lesa, přešli pro to druhé, zámecké, do prostoru před vilu a pak se zase vrátili k jezírku. Režisérka navíc nápaditě využila genia loci, když přidala postavu přímo Antonína Dvořáka (Vojtěch Svoboda). Vidíme ho, jak se prochází parkem, na cestičce ho vyleká Ježibaba a nápady, které si poznamenává do zápisníku, se před ním v podobě opery jakoby zhmotňují.
I pro sólisty se jako hlavní handicap ukázaly mikroporty. Přitom jsem přesvědčená, že by Eliška Gattringerová Rusalku, ale i Peter Malý Prince, Alžběta Symerská Ježibabu a Karolína Cingrošová Cizí kněžnu svými zvučnými hlasy venkovní prostor uzpívali. Emoce, které do svých výkonů vložili, by nezkreslovaly zahuhlané reproduktory. Zpěv s pobíháním po nočním lese v tylových šatičkách výborně skloubily Eva Hartová, Hana Kuželová, Tereza Papoušková. Komické odlehčení do horkého letního večera vnesli v rolích bodrého Hajného a neposedného Kuchtíka Michael Skalický a svým jasným průrazným sopránem Veronika Kaiserová. Z této sestavy talentovaných sólistek a sólistů se vymykal Martin Vodrážka, který nárokům basové role Vodníka nedostál.
Věřme, že tradice uvádění Rusalky ve Vysoké u Příbramě bude pokračovat. Opera studio Praha je bohatší o první letošní zkušenosti. Zážitek z opery uvedené přímo v místě jejího vzniku je výjimečný a nezastupitelný.
Antonín Dvořák: Rusalka
Hudební nastudování Sébastien Bagnoud, režie Dagmar Hlubková
Osoby a obsazení: Rusalka – Eliška Gattringerová / Anita Jirovská, Princ – Peter Malý / Aleš Voráček, Vodník – Martin Vodrážka, Ježibaba – Alžběta Symerská, Cizí kněžna – Karolína Cingrošová / Barbora Ďubeková, Hajný – Michael Skalický / Radek Martinec, Kuchtík – Veronika Kaiserová, Žínky – Eva Hartová, Hana Kuželová, Tereza Papoušková, Lovec – Radek Martinec, Antonín Dvořák (němá role) – Vojtěch Svoboda.
Sbory ZUŠ Harmony (Dolní Břežany), ZUŠ Antonína Dvořáka (Příbram), Pěvecký sbor Canzonetta ZUŠ Příbram I., ZUŠ Josefa Slavíka (Hořovice).
Obsazení premiéry v případě alternací vyznačeno tučně
Opera studio Praha, Vysoká u Příbramě, premiéra 19. června 2022
Barokní noc s Grétryho Falešnou magií
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
