Operní panorama Heleny Havlíkové (6)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 1. do 7. listopadu 2010

° Armel – hlasujte i Vy v hodně ojedinělé festivalové soutěži
° Mají Plzeňští na Armelu s Tutinovým Sluhou šanci?
° Veslefrikk – norsko-maďarská představa o rodinné opeře na Armelu

***

Armel – hlasujte i Vy v hodně ojedinělé festivalové soutěži

Uvedením opery současného italského skladatele Marca Tutina Sluha se plzeňská opera zapojila do zajímavé mezinárodní operní soutěže a festivalu Armel, jehož finále právě probíhá s maďarském Segedínu. Do festivalové soutěže se mohou zapojit i čeští zájemci o operu. Prostřednictvím internetu operní fandové z celého světa svým hlasem rozhodují o divácké ceně pro nejlepší z pěti festivalových inscenací. Díky spolupráci s televizním kanálem Arte jsou totiž všechna festivalová představení vysílána on-line na internetových stránkách Arte (a navíc zde zůstanou ke stažení ještě během dalších tří měsíců). Hlasovat je třeba do 17. listopadu, kdy soutěž a festival končí galakoncertem a vyhlášením výsledků.

Toto využití internetu je jen jeden ze spousty nápadů, kterým se tato jedinečná operní soutěž snaží čeřit operní vody. Její hlavní zvláštností, kterou se odlišuje od desítek, ba stovek pěveckých soutěží po celém světě, je to, že tu sólisté nesoutěží přednesem árií na pódiu, ale během představení přímo v rolích vybraných pěti inscenací. Ty „doma“ nastudují zúčastněná divadla z různých zemí v rámci svého domácího repertoáru a ve finále toho celého dlouhého soutěžního procesu je přijedou předvést do krásného honosného divadla v Segedínu. Smyslem soutěže tedy není prezentace krásných hlasů, ale umění ztvárnit operní role v její komplexnosti pěvecké a herecké v rámci celé inscenace. Armel tak zachytil operní trend posledních let, kdy opera už dávno není kostýmovaným koncertem, ale divadlem současnosti. Armel festival se také snaží zapojovat progresivní operní režiséry a podporuje divadla v tom, aby hrála soudobé opery. Sedmičlenná mezinárodní odborná porota, složená z významných osobností – předsedou je letos Raymond Duffaut), pak rozhodne o vítězi – nejlepším ženském a nejlepším mužském výkonu a také o nejlepší inscenaci.

Nepominutelnou součástí festivalu je ovšem také přímý přenos všech festivalových představení maďarskou veřejnoprávní (resp. podle způsobu financování státní) televizní stanicí Duna (a od ní to přebírá na svůj webový portál Arte). Na spolupráci veřejnoprávních televizí s evropskými operními divadly jsem už poukázala v souvislosti s operními přenosy do kin. V českých poměrech to zní jako z jiné planety, protože Česká televize, pokud si vůbec na operu ve svém programu vzpomene, si plnění veřejné služby představuje jako přenos hodně opelichaného Rigoletta z Mantovy. A to přitom pořádá festival Zlatá Praha s takovou spoustou báječných záznamů operních inscenací nebo dokumentů.

Finále v Segedínu je ovšem „jen“ vyvrcholením dlouhého soutěžního procesu a neochvějného přesvědčení, že právě takový soutěžní festival má smysl. Ředitelka Ánes Havas, dáma drobné postavy ale obrovské energie, nápadů a „umanutosti“ překonávat nedůvěru v uskutečnění myšlenky festivalu i různé nepřízně. (Například letošní účast krakovské opery zmařily srpnové povodně a bylo třeba na poslední chvíli hledat nové divadlo, které by se titulu, z něhož byly soutěžní role, ujalo. Naštěstí šlo o Traviatu.) Ánes Havas která v Budapešti provozuje nezávislé operní produkce, toužila uspořádat mezinárodní festival soudobých oper. A jiná energická dáma, Edina Bátyai, ředitelka letního operního open-air festivalu na rozlehlém náměstí v Segedínu, kde se ovšem hraje hlavně Verdi a Puccini, měla zase vizi pěvecké soutěže.

Výsledkem je Armel festival, který se letos koná už potřetí a který probíhá v několika fázích. Nejprve se vybere pět divadel, která chtějí do soutěžního procesu vstoupit nastudováním vybrané inscenace v rámci svého vlastního dramaturgického plánu. Takto se už festivalu účastnily nejen maďarské opery soubory, ale i Dicapo Opera z New Yorku, soubor z německých Brém, z francouzského Rennes, norského Bergenu, polského Gdaňsku, švýcarského Bienne. A v jednotlivých inscenacích jsou vybrány role, většinou tři, ty hlavní, ve kterých, resp. o které se soutěží. V dubnu pak v různých městech – letos to bylo v Budapešti, Moskvě, Paříži, New Yorku a v norském Bergenu, probíhá první kolo soutěže, do kterého se mohou přihlásit se zpěváci bez věkového limitu (nicméně převažuje mladá generace) a předvést árie dle vlastního výběru, jedna ovšem musí být z opery vzniklé po roce 1940. Překvapilo mě, jak obrovský je zájem – prvním kolem projde celkem na 500 adeptů! Porota vybere zhruba trojnásobek sólistů, než kolik je soutěžních rolí (těch bylo letos 13 , kteří postupují do druhého kola, to se už koncentruje do Segedínu. Tady zpěváci musí předvést něco z role, o kterou se ucházejí, a hlavně ve workshopu si je už prověřují režiséři, ale i dirigenti a šéfové jednotlivých divadel. Výsledkem dvoudenního klání jsou finalisté, kteří pak studují své role v daných divadlech a zde také vystupují. A každý ročník soutěže pak vrcholí v první polovině listopadu oním festivalem.

Naše operní soubory se do Armelu zapojily hned od loňského, tedy druhého ročníku této mladistvé operní soutěže. Loni to bylo Národní divadlo moravskoslezské, také s operou italského skladatele Marca Tutina – tehdy to byla opera Vita, velice sugestivní psychologické hudební drama. Pokud nakonec tak dobrá inscenace jako Vita nezískala žádnou cenu, asi rozesmutnilo Ostravské, ale zároveň to ukazuje, jak vysokou úroveň soutěžní festivalové inscenace loni měly.

0 0 vote
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


31 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments