Operní panorama Heleny Havlíkové (6)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 1. do 7. listopadu 2010

° Armel – hlasujte i Vy v hodně ojedinělé festivalové soutěži
° Mají Plzeňští na Armelu s Tutinovým Sluhou šanci?
° Veslefrikk – norsko-maďarská představa o rodinné opeře na Armelu

***

Armel – hlasujte i Vy v hodně ojedinělé festivalové soutěži

Uvedením opery současného italského skladatele Marca Tutina Sluha se plzeňská opera zapojila do zajímavé mezinárodní operní soutěže a festivalu Armel, jehož finále právě probíhá s maďarském Segedínu. Do festivalové soutěže se mohou zapojit i čeští zájemci o operu. Prostřednictvím internetu operní fandové z celého světa svým hlasem rozhodují o divácké ceně pro nejlepší z pěti festivalových inscenací. Díky spolupráci s televizním kanálem Arte jsou totiž všechna festivalová představení vysílána on-line na internetových stránkách Arte (a navíc zde zůstanou ke stažení ještě během dalších tří měsíců). Hlasovat je třeba do 17. listopadu, kdy soutěž a festival končí galakoncertem a vyhlášením výsledků.

Toto využití internetu je jen jeden ze spousty nápadů, kterým se tato jedinečná operní soutěž snaží čeřit operní vody. Její hlavní zvláštností, kterou se odlišuje od desítek, ba stovek pěveckých soutěží po celém světě, je to, že tu sólisté nesoutěží přednesem árií na pódiu, ale během představení přímo v rolích vybraných pěti inscenací. Ty „doma“ nastudují zúčastněná divadla z různých zemí v rámci svého domácího repertoáru a ve finále toho celého dlouhého soutěžního procesu je přijedou předvést do krásného honosného divadla v Segedínu. Smyslem soutěže tedy není prezentace krásných hlasů, ale umění ztvárnit operní role v její komplexnosti pěvecké a herecké v rámci celé inscenace. Armel tak zachytil operní trend posledních let, kdy opera už dávno není kostýmovaným koncertem, ale divadlem současnosti. Armel festival se také snaží zapojovat progresivní operní režiséry a podporuje divadla v tom, aby hrála soudobé opery. Sedmičlenná mezinárodní odborná porota, složená z významných osobností – předsedou je letos Raymond Duffaut), pak rozhodne o vítězi – nejlepším ženském a nejlepším mužském výkonu a také o nejlepší inscenaci.

Nepominutelnou součástí festivalu je ovšem také přímý přenos všech festivalových představení maďarskou veřejnoprávní (resp. podle způsobu financování státní) televizní stanicí Duna (a od ní to přebírá na svůj webový portál Arte). Na spolupráci veřejnoprávních televizí s evropskými operními divadly jsem už poukázala v souvislosti s operními přenosy do kin. V českých poměrech to zní jako z jiné planety, protože Česká televize, pokud si vůbec na operu ve svém programu vzpomene, si plnění veřejné služby představuje jako přenos hodně opelichaného Rigoletta z Mantovy. A to přitom pořádá festival Zlatá Praha s takovou spoustou báječných záznamů operních inscenací nebo dokumentů.

Finále v Segedínu je ovšem „jen“ vyvrcholením dlouhého soutěžního procesu a neochvějného přesvědčení, že právě takový soutěžní festival má smysl. Ředitelka Ánes Havas, dáma drobné postavy ale obrovské energie, nápadů a „umanutosti“ překonávat nedůvěru v uskutečnění myšlenky festivalu i různé nepřízně. (Například letošní účast krakovské opery zmařily srpnové povodně a bylo třeba na poslední chvíli hledat nové divadlo, které by se titulu, z něhož byly soutěžní role, ujalo. Naštěstí šlo o Traviatu.) Ánes Havas která v Budapešti provozuje nezávislé operní produkce, toužila uspořádat mezinárodní festival soudobých oper. A jiná energická dáma, Edina Bátyai, ředitelka letního operního open-air festivalu na rozlehlém náměstí v Segedínu, kde se ovšem hraje hlavně Verdi a Puccini, měla zase vizi pěvecké soutěže.

Výsledkem je Armel festival, který se letos koná už potřetí a který probíhá v několika fázích. Nejprve se vybere pět divadel, která chtějí do soutěžního procesu vstoupit nastudováním vybrané inscenace v rámci svého vlastního dramaturgického plánu. Takto se už festivalu účastnily nejen maďarské opery soubory, ale i Dicapo Opera z New Yorku, soubor z německých Brém, z francouzského Rennes, norského Bergenu, polského Gdaňsku, švýcarského Bienne. A v jednotlivých inscenacích jsou vybrány role, většinou tři, ty hlavní, ve kterých, resp. o které se soutěží. V dubnu pak v různých městech – letos to bylo v Budapešti, Moskvě, Paříži, New Yorku a v norském Bergenu, probíhá první kolo soutěže, do kterého se mohou přihlásit se zpěváci bez věkového limitu (nicméně převažuje mladá generace) a předvést árie dle vlastního výběru, jedna ovšem musí být z opery vzniklé po roce 1940. Překvapilo mě, jak obrovský je zájem – prvním kolem projde celkem na 500 adeptů! Porota vybere zhruba trojnásobek sólistů, než kolik je soutěžních rolí (těch bylo letos 13 , kteří postupují do druhého kola, to se už koncentruje do Segedínu. Tady zpěváci musí předvést něco z role, o kterou se ucházejí, a hlavně ve workshopu si je už prověřují režiséři, ale i dirigenti a šéfové jednotlivých divadel. Výsledkem dvoudenního klání jsou finalisté, kteří pak studují své role v daných divadlech a zde také vystupují. A každý ročník soutěže pak vrcholí v první polovině listopadu oním festivalem.

Naše operní soubory se do Armelu zapojily hned od loňského, tedy druhého ročníku této mladistvé operní soutěže. Loni to bylo Národní divadlo moravskoslezské, také s operou italského skladatele Marca Tutina – tehdy to byla opera Vita, velice sugestivní psychologické hudební drama. Pokud nakonec tak dobrá inscenace jako Vita nezískala žádnou cenu, asi rozesmutnilo Ostravské, ale zároveň to ukazuje, jak vysokou úroveň soutěžní festivalové inscenace loni měly.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


31
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
31 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Jakl

Myslím, že domácí publikum nestojí ani o Armel ani o nic jiného nového. Zajímají ho hlavně Traviaty, Bohémy, kudrnatí charismatičtí zpěváci a prsaté zpěvačky. Tohle ani u čtenářů Opery+ ani u posluchačů ČRo3 moc nezabere, je jim to jedno. V téhle zemi je pár nadšenců (dají se spočítat prsty na obou rukách), kteří se zajímají o operu hlouběji, rozumí ji ale většina publika nestojí ani o novinky, ani o přílišnou kvalitu inscenací. Jde jim jen o to vidět a slyšet pohlednou zpěvačku na koncertě nebo se jít odreagovat na Traviatu v ND… K tomuhle jsem skeptický ale je dobré, že… Číst vice »

Eduard

Na O+ to patří, je to sepcializovaný web o opeře. Myslím si, že to sem patří, stejně jako nedávné informace o světových premierách v zámoří, které nejsou nikde v češtině k nalezení, stejně jako některé kritické analýzy a glosy, stejně jako historické rozklady. Je dobře, že existuje platforma, která toto v češtině přináší.

Anonymous

Nezájem zdejších lidí o jiné tituly, než je Traviata atd, je důsledkem repertoárové politiky vedení našich operních domů. Prakticky pořád dokola se točí ty samé opery, každé nové vedení opery ND znovu chystá Prodanou nevěstu a Rusalku, případně Dona Giovanniho. A pak se divte, že Češi třeba Janáčkovi, když už se náhodou u nás objeví, pořád nemohou přijít nechuť. Natož aby je zajímaly nějaké soudobé operní novinky.

Pavel Šimáček

Já nevím, co pořád máte s těmi kudrnami…

Jak zpěváci, ale hlavně zpěvačky, vypadali, bylo podstatné vždy. Neříkám, že hlavní, ale podstatné ano. Stačí se třeba začíst do dobových zpráv. Cuzzoni a Bordoni měly v Londýně přibližně stejné úspěchy (jsme v 18. století), ale žádný z pramenů, který je srovnává, neopomene zdůraznit, že Cuzzoni byla ošklivá na rozdíl od Faustiny, jež oslňovala krásou.

Navíc mám dojem, že oni kudrnáči a prsatky, o kterých se zmiňujete, hlavně dobře zpívají.

Pavel Šimáček

Než jsem to napsal, už tu byly další komentáře! reagoval jsem na Jakla.
Souhlas s anonymem z 9:31 – jak se má publikum naučit chodit na něco jiného než je La traviata (chudák opera, je to jedna z nejkrásnějších oper a tohle s sebou vláčí), když se nic jiného nedává. Místo ní dosaďte dalších cca 20 titulů.
A jsme zase tam, kde jsme kdysi byli, že.

Jakl

No znám pár fanynek i fanoušků, kteří za kudrnatého Kaufmanna nad postelí dají život, za úsměv prsaté Netrebko pojedou na kraj světa, ale o opeře jako takové nevědí zhola nic.

Tak jsem jen "popíchl". No a diskutuje se tu o festivalu v Maďarsku a jeho repertoáru? Ne, diskuse se rozproudila o Traviatách a prstakách :-):-):-):-):-)

Takže se mi to jen potvrdilo :-)

Pavel Šimáček

Ale začal jste Vy! :-)

Klidně se ovšem zapojte do diskuse pod můj článek o Cardillacovi. Strávil jsem nad ním mnoho hodin, znovu pročetl Slečnu de Scudéry, vzpomněl si na všechny ty filmy, které jsem kdysi viděl, tak mne trochu zklamalo, že skoro nikdo nekomentoval.
Neztrácejte tu čas s Netrebko a do toho!

Evan

I když mě Jakl svými termíny prsatka a kudrnáč velmi pobavil, docela s ním souhlasím. Dávám za pravdu i Pavlu Šimáčkovi. Má to vše, ale i daleko širší souvislosti. Nejde jen o to, že domácí publikum je odchováváno Každý rok novou Prodanou nevěstou v ND, že Janáček mu připadá nestravitelný… Je to sáhodlouhou dobou, kdy se publikum vedlo k těm Prodankám… Změna k osvícenému publiku jaké je třeba v Německu a Holandsku bude dlouhá…

Anonymous

Navrhuji rozhovor s pracovníkem obchodního oddělení Národního divadla či Státní opery Praha a jednoduše zjistíme, že právě Traviata, Prodanka a Labutí se prodávají samy a ekonomický tlak je nejsilnější argument, co hrát! Je hezké dělat osvětu a vzdělávat, ale stejně je na konci každého roku uzávěrka a výše vydělaných peněz stanoví kvalitu divadelního ředitele… Pokud nebudou mecenáši, tak se nic nezmění.

vtslajer

V nekolika predchozich komentarich vysla pravda nebo realna situace presne najevo. Ano, ekonomicky tlak je velky a kdyz se urcite a navic financne narocne inscenace neprodaji divakum, je to problem. Je hezke vzdelavat a sirit osvetu, ale co kdyz o to neni patricny zajem? Jak vidime zde, kudrnaci, prsatky, vino a jiny alkohol tady vyvolaly (prevazne anonymni) emoce hodne Tosky nebo Salome. U pracne napsanych a kvalitnich prispevku, jako treba Opery AD od Ondreje S. nebo obsahle studie Pavla S maji komentaru jen minimalne. Radeji sem ani nevpustim otazku, proc je to tak, protoze bychom se zase dostali a velmi… Číst vice »

Anonymous

Národní divadlo hrálo a hraje Janáčka,hrálo od Alfana Cyrana de Bergerac,také hrálo od Tutina Vitu,od Zigante Il soffio delle fate. Ale vždy jednu méně neznámou, nebo soudobou operu za sezónu,pak na reperoáru musí zůstat Traviata,Nabucco,Faust a další,a to nejen z ekonomického hlediska,ale i kvůli lidem. Protože operu hrajeme, doufám, stále pro diváky.
Jana

Anonymous

Oprava Národní divadlo moravskoslezské
Jana

Anonymous

To Jana: No to máte naprostou pravdu. Ale otázka asi zní jinak: Nejsou to právě diváci odmítající cokoliv jiného, než Traviatu, Nabucca, Bohému a Toscu, tou příčinou? V Německu, Rakousku, Nizozemí, Belgii, ale i ve Francii mají plno i na Janáčka, Wagnera, Strausse. U nás se musejí rozdávat lístky zadarmo. Tak bych střílel spíš do svých vlastních řad, řad nás operních diváků. Já jsem taky znal dlouhá léta jen Rusalku a Prodanou nevěstu a sem tam nějakého toho Verdiho. Celou totalitu. Ale pak jsem začal poslouchat i nahrávky jiných autorů a jiných operních děl, sem tam vyjel do Němec. A… Číst vice »

Anonymous

Jenže jak vzdělávat? Díky ceně lístků je výlet do divadla pro čtyřčlennou poněkud náročnou investicí. Rozhodne-li se rodina jít s dětmi na operu, je jasné, že vítězí ověřený a prověřený titul. Vzdělávat by měla tedy veřejnoprávní média, ale kdo se na operu (pokud to není milovník) bude v televizi dívat? Je to začarovaný kruh.

P.S. Trvalo 20 let, než Češi přišli na to, že český česnek, byť dražší je lepší, než levnější čínský. Třeba to jednou potká i operu.

Anonymous

No osvědčený titul. Znám právě čtyřčlenou rodinu, která si koupila drahé lístky na Rusalku do ND a po shlédnutí představení této investice velice litovala. A ještě horší to bylo při Oněginovi, byť rodina šla bez dětí. Prý ani nepomohlo zavřít oči.Ale problém je opět v postavení kultury u nás. Žádní zubaři z Berouna to tu nezachrání. V Německu divadla pravidelně uvádějí soudobé opery, ale i díla neznámá, jen aby obohatila repertoár. U nás se všude mele pořád dokola pár titulů (a špatně). Např. Werther v Praze se hrál naposledy v roce 1939, Cardillac a Dialogy Karmelitek ještě vůbec. To páni… Číst vice »

Anonymous

Nevím čím to je, přeci jsme součástí evropských kulturních národů. Za První republiky jsme na tom byli stejně, ne-li lépe než Němci. Nyní nás Němci válcují nejenom ekonomickou silou, ale i kulturně. Jít do Semperovy opery na cokoliv znamená, že vedle vás sedí lidé, kteří dílo znají, nenudí se a vědí, co se hraje. Navíc Semperoper vydala nedávno letáky i v češtině, kde láká naše diváky k návštěvě právě jejich širokého repertoáru. Je v nich doslova napsáno, že opera dává dramaturgicky velmi bohatý repertoár. To je úplná pravda. Třeba to málo "poučeného" publika nám do dvaceti let seberou německá osvícená… Číst vice »

Anonymous

Kulturu – a tu operní zvlášť – pohřbívá především vrcholný politický establishment ruku v ruce s komunálními politiky. Komunální politikové dávají na provoz reginálních operních, baletních a operetních scén tak málo peněz, že to je na pokraji živoření. V Liberci musíte vyrobit inscenaci se vším všudy za 100 000 korun. Platy hudebníků a ostatních jsou podrůměrné. Neuživí je. Ti lidé musejí mít druhé zaměstnání – učit, uklízet… Copak to může produkovat kvalitu? V Německu na kulturu jde přes 10% HDP!

Dan

Maďaři – tahle po Balkánu nejslabší ekonomika Evropy – má svůj mezinárodní experimentální operní festival. My máme jednou za dva roky svezené inscenace z regionů do Prahy, kterému říkáme operní festival :-)) Ostuda.

Anonymous

Jestlipak taky tyto komentáře čtou operní dramaturgové…

Anonymous

Ale my měli na Její pastorkyňu a Kátu Kabanovou velmi pěknou návštěvnost a také Řecké pašije si udržely jednu sezónu skoro plné hlediště. Pak už to bylo horší.
Tuto sezónu má Ostrava Šárku,Ariadnu,Werthera,Fedoru a Cardillaca. Opravdu zajímavá dramaturgie. Jen se bojím, aby to finančně ustála. A to si myslím, že diváci v Ostravě jsou na méně známé opery již léta postupně připravováni. Ale taková nálož na jednu sezónu, tím,že máme jen málo atraktivních oper na repertoárů, snad diváky neodradí.
Jana

Pavel Šimáček

Milá Jano, co se týká výběru titulů, již delší dobu Ostravě závidím.

Předposlední anonymní: je úplně jedno, jestli to dramaturgové čtou, protože jim to je nejspíš volné. Asi mají míň práce. Oni, dirigenti, zpěváci… Rigoletta umí každý, lidi na to choděj… Nedej Bože, abychom neuvedli třeba toho Cardillaca, to by byla nááámaha.
Jen se divím, že je to pořád baví.

Radka P.

Pavel: No námaha by to byla nejen pro zpěváky a dirigenty ale i pro propagační oddělení divadel. Vždyť ani tak osvícenému řediteli, jako byl Z. Srstka, se nepodařilo dostat lidi na klasiku typu Růžového kavalíra nebo Tristana a Isoldy. Takže to opravdu bude hlavně v tom publiku. V nás.
Každá osvěta mě proto těší a to, že se tady píše o světě opery v okolních zemích, které jsou pro milovníka dramaturgické různorodosti zeměmi zaslíbenými, je dobře i pro ty naše domácí operní dramaturgy :-)

Anonymous

Leonora3:k predchadzajucim prispevkom: pokial v opere s dost bohatou tradiciou (a myslim i solidnou navstevnostou) bolo v minulosti 5 premier rocne a v sucasnosti su len dve, dramaturgicka volba na osvedcene tituly je jedina mozna. A iste, kazde divadlo predklada cisla o navstevnosti a hospodareni zastupitelstvu, od ktoreho dostava peniaze. Pokial cisla budu hovorit o prazdnom divadle, tak lahko sa i tato mala ciastka presunie inam. Myslim, ze casto porovnavame neporovnatelne. Ako priklad casto davate nemecke operne divadla. I porovnavanie Prahy s Berlinom nie je realisticke. Nedavno som pobyvala tyzden v Berline a uzasla som nad bohatym kulturnym zivotom. Na… Číst vice »

VTSlajer

@Leonora3 Ano, porovnavat neporovnatelne je casy zlozvyk nejen v Cesku. Kdyz clovek chce, najde i dobre veci. Navstevuji Prahu nekolikrat za rok a pokazde se snazim jit do divadla. Mozna ze si dobre vybiram (nebo pratele vybiraji za me), ale skoro nikdy jsem nebyl zklaman, casto jsem nadsen. Zacneme uz jen treba samotnou budovou Narodniho nebo Stavovskeho. Pro me je poctou uz jen samotna navsteva techto mist. A videl jsem tam veci vyborne; Die Walkure s nemeckym obsazenim, La Fanciulla (s vybornou E. Urbanovou), koncertni Salome (tez s EU), Srpen v zemi Indianu (zajimaveji provedene v cestine nez v san… Číst vice »

Pavel Šimáček

Radka P.: Hlavně se mi nezdálo, že toho propagační odd. pro návštěvnost zmiňovaných oper moc udělalo. A kromě většího výskytu plakátů v Praze se mi nezdá ani dnes. Kapitolou sama pro sebe je „časopis“ ND. Kdo zná ty ze zahraničního okolí, ví, o čem mluvím. A že i tady se dá pro přijetí méně známého repertoiru dost udělat. V kom to bude, je ale v zásadě asi stejná otázka jako s vejcem – co bylo dřív. Avšak zajímalo by mne, kdo v přibližně jako Praha stejně velké Vídni vysvětlil 11000 lidem, že 5 představení Cardillaca musí navštívit (a vyprodat). Lenorora3:… Číst vice »

Khail

K Pavlovi: Souhlasím. Myslím, že každý z diskutujících leonora, VT i Vy hájí jakýsi svůj názor i já ho vždy hájím. Jedna zcela objektivní věc však bez ohledu na názor kohokliv z nás je patrná. A to že stát, dramaturgové, orechstry, divadla i sami lidé??? dělají pro svoji vlastní kulturnost v oblasti opery a vážné hudby jen velmi málo. Mám rád Verdiho, mám rád Pucciniho, ale pokud poznám Janáčka, Strausse, Wagnera Hindemitha, budu je milovat. Protože to není "lehká" hudba, obohacuje mě a rozšiřuje můj citový svět. Proto se snažím o nich číst, navštívit je poslechnout je co nejvíc.

Anonymous

Rozhodně nemohu souhlasit s komentářem, podle kterého "v dnesni "svobodne" dobe maji lidi moznost vyberu a Dresden, Munich, Vienna nebo Berlin jsou rozhodne velmi dostupne." Pro Česko to totiž moc neplatí. Snadná dostupnost ano, ale jen dopravní, nikoli finanční. Současná česká rodina s průměrnými příjmy si těžko může dovolit vyjíždět za kulturou do Vídně či Berlína.

Anonymous

Pavel Šimáček. Ano Vídeň vyprodala 5 představení Cardillaca,jenže v Ostravě se Šárka,Ariadna a v budoucnu Cardillac hrají více než 5x,aspoň tak 9x a to už je problém. Přestože diváci ,jsou v Ostravě opeře nakloněni,chtějí pestrost,tzn.Verdiho,Pucciniho,Mozarta atd. Nejen v jedné sezóně tolik méně známých oper. To potom ta návštěvnost jde rázem dolů. A mám strach, aby tuto objevnou dramaturgii magistrát při přidělování peněz vzal vpotaz.
Jana

Anonymous

Leonora3:Pavle, samozrejme jsem nemala na mysli Prahu a SOP. O prazskom opernom zivote viem toho len tolko, kolko si precitam tu na tomto blogu (dost casto od vas).Hovorim o mensich divadlach v republike. Vcera som nahodou pocula dobru spravu, ze na buduci rok budu u nas premiery tri miesto dvoch ( a mimochodom ani tento rok, ani buduci tam Rigoletto nebude :-) V Berline na mna samozrejme urobil velky dojem bohaty kulturny a hudobny zivot, ale vsetkym som zdaleka nebola nadsena. Traviata v Komische Oper bola najhorsia v mojom zivote a to nielen preto, ze v prvom rade, kde som… Číst vice »

Pavel Šimáček

Dobrý večer, Leonoro, ještě si Váš příspěvek přečtu v klidu, zatím jen: nešlo o Pfitznera? Znám od něj jen Palestrinu (z nahrávky) a je to majestátní dílo. V Chemnitz jsem byl několikrát na běžných reprízách. Jejich úroveň byla mnohem výše než některé reprízy v ND v Praze nebo SOP (v tomto případě i než některé premiéry). Abych pochválil i tu naši trávu z Vašeho příměru: ačkoliv to tak možná nevypadá, myslím, že úroveň pražského ND jde v poslední době nahoru a zejména novější inscenace jsou mnohdy na evropské úrovni (Makropulos, Hoffmanky, Káťa, Titus, Finta, Rinaldo).

Anonymous

Leonora3:
Urcite mate Pavle pravdu s menom, ale dielo si nepamatam.