Operní panorama Heleny Havlíkové (68)

  1. 1
  2. 2

Týden od 26. března do 1. dubna 2012

 – Inovovaný Bendův Romeo v Disku
 – Blýskání na lepší časy v Pražské konzervatoři
 – Inspirace na dny příští
***

Inovovaný Bendův Romeo v Disku

Shodou okolností se minulý týden svými operními inscenacemi prezentovaly dvě pražské školy – Hudební akademie múzických umění a Pražská konzervatoř. HAMU uvedla v Disku singspiel Jiřího Antonína Bendy Romeo a Julie (v českém překladu Adolfa Weniga). Z dramaturgického hlediska to byla dobrá volba – pokud vím, po uvedení Pražkou konzervatoří v roce 1931 se u nás Bendův Romeo hrál v roce 1951 také na AMU a pak už jen v roce 1978 ho Václav Nosek nastudoval v brněnské Redutě.

Nejznámější tragédie věhlasného alžbětinského mistra divadla Williama Shakespeara inspirovala řadu skladatelů, včetně Jiřího Antonín Bendy, Charlese Gounoda nebo Vincenza Belliniho. Jiří Antonín Benda (1722-1795) ze slavné hudební rodiny Bendů, se do dějin světové hudby zapsal hlavně jako skladatel melodramů, nejznámější jsou Ariadna na Naxu nebo Medea. Romea a Julii zhudebnil Benda pro provedení v durynské Gotě v září 1776 ve formě tříaktového singspielu; v něm se také uplatňuje mluvené slovo, na rozdíl od melodramu se ale střídá s hudebními, zpěvními čísly. Benda uvážlivě volí zpěv, nebo mluvenou řeč tak, aby docílil co nesilnějšího výrazu – vycházel z toho, že některé emoce, často zcela protichůdné, kdy se zoufalství střídá s nadějí a naopak, lépe postihuje přirozená mluva a jiné zase zpěv. Ve své době byl způsob, jakým využíval rozmanitost prostředků, objevný a novátorský; to, jak charakterizuje děj a prožívání postav je jednoznačným dokladem jeho kompozičního mistrovství.

Benda s libretistou, německým básníkem Friedrichem Wilhelmem Gotterem ovšem zacházeli se Shakespearovou předlohou dosti volně. Z více než dvaceti postav Shakespearovy tragédie zůstaly v opeře pouhé čtyři zpívající: Romeo, tenor, Julie, lyrický soprán, její otec baryton a místo chůvy její přítelkyně Laura, subretní soprán. A otec Lorenzo, ten však pouze jako mluvená role. Nepočítáme-li pár taktů smutečního hosta a sbor. Děj Bendova singspielu začíná až uprostřed třetího dějství Shakespearova dramatu, kdy Julie, už po tajném sňatku s Romeem, uprostřed noci netrpělivě čeká na svého novomanžela. Protože rigidní forma opery seria neumožňovala vyjádřit tak protikladné emocionální proměny, zvolil Benda takové zhudebnění, které koresponduje s textem, sleduje každou emoci a staví vedle sebe recitativní, ariosní a baladické prvky. Tak například ve vstupní árii Julie, která netrpělivě čeká v ložnici na svého tajného novomanžela, Benda dokázal přesně zachytit emoční dvojpólovost mezi zoufalstvím, vnitřním zmatkem – a nadějí. Pro vyjádření Romeových emocí ve chvíli, kdy se Romeo po zabití Juliina bratrance Tybalta přichází rozloučit s Julií, zvolil Benda ustálenou hudební představu lodi na rozbouřeném moři s vlnobitím vzdechů a koloraturami, vyjadřujícími nezlomnost. Slavné loučení milenců: jejich úzkostné tázání, zda je to skutečně skřivan, který s rozbřeskem ohlašuje, že vyhoštěný Romeo musí opustit Veronu, pojímá Benda spíše jako škádlení. Výstup Laury na začátku druhého jednání, kdy hlídá spánek své vyčerpané přítelkyně Julie, pojal Benda ve formě da capo árie o krajině exotických stromů, pohupujících se ve větru za trylkování slavíků, kde děsivé sny a smrt neexistují. Bendou vykouzlený idylický klid a mír se však prudce změní v druhém dílu: z idyly se stane noční děs. Juliina otce (zde v poněmčené verzi jména Capellet), se v opeře představuje ve dvou výrazově odlišných podobách: nejprve rozzlobeně odmítá být nadále otcem vzpurné dcery; až překvapivě zvesela pak Benda vyjádřil zármutek Capelleta nad (domnělou) smrtí své Julie. Pohřební píseň na začátku třetího jednání s tklivým hobojovým sólem byla populární již za Bendova života a prý zazněla i na Lessingově pohřbu. Už Bendovi současníci pokládali rozjásaný závěr opery, v němž si Romeo s Julií padnou šťastně do náručí, za pobuřující, až odporný, vypůjčíme-li si dobové hodnocení Carla Friedricha Zeltera. Dnes můžeme být ve svém hodnocení smířlivější – vkus tehdejšího publika dával přednost dobrým koncům, vzpomeňme na Gluckova Orfea, a Benda s Gotterem svým šťastným koncem možná i chtěli překonat společenské konvence a zábrany triumfem lásky. Při poslechu tohoto díla Bendovy padesátileté zralosti pochopíme, proč si ho tehdy dvacetiletý Mozart tak považoval –  na obrovském trhu hudební zábavy 18. století neomylně rozpoznal novátorství Bendova zacházení s dramatickým textem. (Bendův singpiel je dostupný pod taktovkou zkušeného Michaela Schneidera a jeho La Stagione Frankfurt, kteří Romea v roce 1997 během představení v divadle v Brémách živě nahráli a vydavatelství CPO ve spolupráci s rozhlasem Brémy o rok později záslužně na dvou kompaktních discích vydalo.)

Inscenace na HAMU byla absolventskou prací režiséra Dominika Beneše. V jeho koncepci jsou v centru pozornosti slavní milenci jako mladí lidé, jejichž první bouře citů milostného vzplanutí, štěstí, radosti, ale i zmatků a nerozvážností se dostane do střetu s drsnou realitou světa dospělých. Michaela Gemrotová byla v tomto pojetí skutečně půvabnou dívčí Julií, je však otázka, zda pro ni v 1. ročníku nebyl Juliin part zatím příliš obtížný, a to i z hlediska deklamace, na kterou Benda kladl takový důraz. Totéž se dá říci o Václavu Cikánkovi jako Romeovi. Větší hlasový fond i komediální talent předvedla alespoň Eliška Gattringerová jako žensky plnokrevná Laura.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Benda: Romeo a Julie (HAMU)

[Total: 10    Average: 2/5]

Vaše hodnocení - Michlerová: Pramen (Pražská konzervatoř)

[Total: 22    Average: 4/5]

Vaše hodnocení - Gershwin: Blue Monday (Pražská konzervatoř)

[Total: 12    Average: 4/5]

Související články


Reakcí (4) “Operní panorama Heleny Havlíkové (68)

    1. V článku jsme již opravili, děkujeme za upozornění. – Pro vysvětlení a úplnost citujeme z emailu, který nám následně autor předcházejícího komentáře zaslal:

      „Rozhodně to není chyba paní Havlíkové, která při psaní článku evidentně vycházela z obsazení, které bylo vytištěno, ani portálu Opera Plus. Překlep se stal již v programech naší školy. Tímto si troufám naší školu omluvit za „tiskařského šotka“.“

Napsat komentář