Operní panorama Heleny Havlíkové (93)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Červnové Operní panorama obsahuje plzeňskou premiéru opery Philipa Glasse podle Fraze Kafky v Kárném táboře (více zde). Divadlo J. K. Tyla s touto inscenací vstoupilo do soutěžního klání Armel. Na žádnou z cen toto nastudování nedosáhlo, stejně jako inscenace Slovenského národního divadla, které ve světové premiéře uvedlo operu současného rakouského skladatele Rolanda Baumgartena o Marii Terezii. Nejčastěji bodovala inscenace newyorského centra současné opery se soudobou operou Williama Mayera Smrt v rodině, která získala i diváckou cenu; cena za nejlepší ženský výkon patřila gruzínské představitelce titulní role v soudobé srbské opeře Aleksandy Vrebalov Mileva. Stojí za to se podívat na záznamy soutěžních inscenací, které budou ještě zhruba půl roku umístěny na webových stránkách televizní stanice Arte (zatím bez Marie Terezie).
***

Missa Omnium Sanctorum Jana Dismase Zelenky a Collegium 1704

Málokdy se podaří proměnit duchovní usebrání z hudby k liturgickému obřadu v zážitek čisté radosti. Collegiu 1704Collegiu Vocale 1704 se to pod vedením dirigenta Václava Lukse podařilo. V pondělí 15. října Missa Omnium Sanctorum Jana Dismase Zelenky z roku 1741 i po 250 letech spolehlivě oblažila (okoralá) srdce, duše i uši posluchačů v kostele sv. Šimona a Judy, zaplněného jistě i nejedním hříšníkem.

Václav Luks se svým muzikanty znovu potvrdil, že se v oboru historicky poučené interpretace barokní hudby oba jeho soubory vypracovaly mezi špičkové. K základnímu předpokladu znalosti dobové praxe se v jejich případě připojují výborné dispozice jednotlivých členů orchestru i sboru, které zazářily v koncertantně i sólově komponovaných částech. Zároveň se všichni dokáží „zkáznit“ k detailně vypracované souhře i zvukové vyrovnanosti. Pro Collegium 1704 je ovšem především typická radost a energie, která vyzařuje z jejich hry. Byl to opět Václav Luks, který koncertu vdechl duši – nedirigoval taktovkou, ale celým srdcem a bylo zřejmé, že právě on je „médiem“, které zprostředkovalo na této seanci nám hříšným kontakt s duchovním obsahem hudby a zpěvu a očistný účinek oslavy Boha.Při jejich koncertě v rámci cyklu Hudební most Praha – Drážďany bylo zřejmé, že mají hudbu Jana Dismase Zelenky (1679-1745), českého skladatele vrcholného baroka, která v jejich interpretaci vyšla i na řadě nahrávek, skvěle zažitou. Missa Omnium Sanctorum (ZWV 21, 1741) vznikla v období, kdy byl Zelenka v poslední fázi svého života v oboru církevní hudby uznávanou osobností (byť dostatečně nedoceněnou – kapelníkem drážďanského orchestru se stal Hasse) a zamýšlel ještě vytvořit cyklus tzv. posledních mší – Missae ultimae; záměr ale již nestihl dokončit: Missa Omnium Sanctorum je v pořadí šestá z tohoto cyklu.

Koncert živě přenášela stanice – Český rozhlas 3 Vltava nejen v rámci České republiky, ale také do rozhlasové sítě Evropské vysílací unie. V souvislosti s přenosy oper do kin se hodně diskutuje o tom, nakolik je přenášený zvuk autentický a odpovídá tomu, co slyší posluchači přímo v sále. Dodatečně jsem si poslechla i nahrávku; rozhlasoví zvukaři odvedli skvělou práci a bez výrazného zkreslení postihli zvukovou podobu koncertu. Prožitek ze Zelenkovy hudby přímo v kostele sv. Šimona a Judy, který se rozezněl zvukovými odrazy a alikvóty v celé šíři lidským uchem postižitelného spektra a který nám hříšným poskytl rozhřešení a katarzi, mikrofony zprostředkovat nemohly.

Stabilní vysoká úroveň Collegia 1704 je také tou nejlepší pozvánkou na nový koncertní cyklus tohoto souboru Hvězdy barokní opery, který začne 30. října v Rudolfinu a bude pokračovat dalšími šesti dramaturgicky i interpretačně zajímavými koncerty až do května.

Hodnocení autorky: 95 %
***

Titanic znovu potápěný na Strunách podzimu

Struny podzimu ve své řadě programové řadě „Inspirace“ v rámci 17. ročníku zařadily další z verzí produkce Gavina Bryarse Potopení Titaniku v „autentickém provedení“ jeho souboru. Struny podzimu si zakládají na dramaturgické neotřelosti  –  v tomto případě je ovšem třeba připomenout, že jde o „inspiraci“ u nás už dobře známou. V roce 1999 Potopení Titaniku zaznělo poprvé v Bryarsově provedení už na Maratonu soudobé hudby v Divadle Archa. A bylo znovu uvedeno v letošním roce stého výročí katastrofy této luxusní „pýchy lidstva“ v rámci 5. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Kutná hora ad hoc sestaveným souborem Ensemble 2012, který „usměrňoval“ coby violoncellista Jiří Bárta. Třebaže šlo u nás už o třetí provedení tohoto díla, organizátorům Strun podzimu se podařilo pro tuto produkci vhodně zvolený kinosál ARTminus ve Veletržním paláci se čtyřstovkou míst zcela zaplnit.

Britský skladatel, performer a hráč na double kontrabas Gavin Bryers (1943) je řazen mezi hudební minimalisty, proslavil se svými vokálními kompozicemi pro Hilliard Ensemble a také svými hudebně – výtvarně – vizuálními projekty, které jsou dnes spojovány s tzv. konceptuálním uměním (u nás byl pionýrem tohoto směru, prakticky nezávisle na vývoji „ve světě“, v šedesátých letech Milan Knížák).

Bryars na sebe upozornil nejdříve jako jazzman a improvizátor, kompozici krátce studoval i v NY, seznámil se s Johnem Cagem a dalšími minimalisty okruhu „newyorské školy“. První uvedení Potopení Titaniku v roce 1969 vyvolalo značnou pozornost. Bryars v této zhruba hodinové skladbě prostřednictvím tónů, ale i dalších zvuků včetně signálů morseovky a úryvků svědků neštěstí zvukově fantazíruje nad tím, jak se hudba duchovní písně, melancholicky a posmutněle znějícího hymnu s názvem Podzim (God of Mercy and Compassion!, v češtině Blíž k Tobě, Bože), který prý hrála kapela na palubě Titaniku do poslední chvíle katastrofy, „potápěla“ do nekonečných hlubin oceánu. Jakkoli existuje i několik nahrávek Potopení Titaniku, Bryarsova partitura nemá jediné, přesně dané znění a definitivní tvar. V Evropě se od 30. let minulého století takové počínání s indeterminovanou hudbou jevilo jako novinka, naznačující, jakým směrem se možná vydá hudba v období, kdy matadoři „klasického období“ už mizeli – a ti noví teprve hledali směr. Dnes je Bryarsovo Potopení Titaniku spíše jen exkurzí do historie experimentů s tímto stylovým proudem.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Simon Boccanegra (MD Olomouc)

[yasr_visitor_votes postid="11888" size="small"]

Vaše hodnocení - Ponchielli: La Gioconda (DJKT Plzeň)

[yasr_visitor_votes postid="20643" size="small"]

Vaše hodnocení - Zelenka: Missa omnium sanctorum -C1704 (15.10.2012 Praha)

[yasr_visitor_votes postid="30923" size="small"]

Vaše hodnocení - Potopení Titaniku-Gavin Bryars Ensemble (Struny podzimu 2012)

[yasr_visitor_votes postid="30925" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments