Operní panorama: otevřený dopis Jaroslava Kyzlinka a odpověď Heleny Havlíkové

Před týdnem poslal dirigent Opery Národního divadla Jaroslav Kyzlink na adresu šéfredaktora Opery Plus otevřený dopis, a to jako svoji reakci na Operní panorama Heleny Havlíkové ze 14. ledna 2014, konkrétně na část pojednávající o pražské premiéře Tannhäusera. Společně s odpovědí Heleny Havlíkové ze včerejška zveřejňujeme bez dalšího komentáře.
***

Otevřený dopis Jaroslava Kyzlinka

Vážený pane šéfredaktore,

srdečně Vás zdravím a předem mi dovolte vyjádřit velký respekt k Vaší práci – během krátké doby se pod Vaším vedením staly stránky Opera Plus jistě velmi významnou součástí českého kulturního života, zdrojem informací pro všechny zainteresované i mnohdy zajímavou psychologickou sondou do nitra našeho malého českého operního světa. O to více mě mrzí a musím reagovat na nepravdivé informace, které o mé osobě uvedla Vaše spolupracovnice a členka redakční rady v článku Operní panorama Heleny Havlíkové (148) ze dne 14. ledna 2014.

Jsem si plně vědom složité situace, v jaké se operní publicistika nachází, jak málo prostoru se v médiích opeře dostává, jak malý počet lidí o opeře vůbec píše. Jak tendenční, neobjektivní a bůhvíkterým zájmům sloužící jsou téměř shodné dvě tři recenze, které se po každé operní premiéře objeví a jejich autorky či autor většinou mezi své subjektivní dojmy z představení přidají také nějakou „obecnou pravdu“ o fungování toho kterého operního domu či nějakou „chodbovou perličku“ ze zákulisí. S kolegy vždy glosujeme a většinou správně předvídáme, co bude vychváleno a co zatraceno, není to těžké odhadnout. Nezbývá než počkat, až dostane prostor nová generace a doufat, že bude mít ještě o čem psát.

S touto situací jsme všichni již tak nějak smířeni. Dovedu paní Havlíkové odpustit její věcné chyby v textech, dokonce i obecně známý fakt, že na některých recenzovaných představeních ani nebyla přítomna a pousmát se nad tím, jak více než polovinu premiéry, kterou pak mocně odsoudí, prospí (seděl jsem tehdy o řadu nad ní). Co však považuji za překročení jisté hranice, je věta z uvedeného článku, ve které uvádí, že jsem „…jako šéfdirigent získal za angažování režiséra Žagarse protihodnotou práci v Rize“.

Vím, že za věcnou správnost článku ručí autor. Přesto Vás, pane šéfredaktore, tímto otevřeným dopisem žádám, aby se mi paní Helena Havlíková ve svém dalším Operním panoramatu omluvila za tuto nehoráznou lež, jejíž vypuštění z jedovatého pera považuji za poškození dobrého jména se všemi právními důsledky z toho vyplývajícími. Nevím a nechci vědět, kde paní Havlíková čerpá takové informace a jak je ověřuje, v každém případě takto devalvuje svůj text na úroveň mnohých komentářů pod ním!

Pro pořádek uvádím, že jsem během svého funkčního období žádnou smlouvu s panem Žagarsem neuzavíral, ani jej neangažoval, po odchodu z funkce šéfdirigenta Opery Národního divadla jsem v rámci velmi korektního vyjednávání s paní ředitelkou Hroncovou o mém následném působení v Opeře Národního divadla z hudebního nastudování Tannhäusera odstoupil z uměleckých důvodů. V Rize jsem jako host naposledy nastudoval Jenůfu v roce 2005 a žádná další spolupráce není v tuto chvíli připravována.

Věřím, že tato politování hodná událost bude omluvou autorky uvedena na pravou míru a uzavřena, což předpokládám je i ve Vašem zájmu odpovědného šéfredaktora.

Děkuji za pochopení, uveřejnění tohoto dopisu a přeji vše dobré.

S pozdravem
Jaroslav Kyzlink
20. ledna 2014
***

Odpověď Heleny Havlíkové

Za formulaci věty „Rocc ostatně za angažování Žagarse v Praze získal (stejně jako někdejší šéfdirigent Národního divadla Jaroslav Kyzlink) protihodnotou práci v Rize” v Operním panoramatu č. 148 se omlouvám. Měla jsem ponechat na čtenářích, aby si vytvořili vlastní úsudek na základě následujících ověřitelných faktů:

Lotyšská národní opera: od 1996 generální ředitel Andrejs Žagars (zdroj: oficiální stránky Národního divadla v Praze zde.)

Lotyšská národní opera: 28. 1. 2005 premiéra Jenůfy, resp. Její pastorkyně (koprodukce Národního divadla Praha a Opera Ireland Dublin). Dirigent Jaroslav Kyzlink, režie Jiří Nekvasil, scéna a kostýmy Daniel Dvořák (zdroj: oficiální stránky Universal Edition zde, ke koprodukčnímu uvedení v Národním divadle archiv Národního divadla zde).

Lotyšská národní opera: 25. 1. 2013 premiéra Brittenovy jednoaktovky Let’s make an Opera! The Little Sweep. Režie, scéna a kostýmy: Rocc (zdroj: oficiální stránky Latvijas Nacionālā opera zde).

Národní divadlo Praha: 11. 1. 2014 premiéra Tannhäusera, režie Andrejs Žagars (zdroj: oficiální stránky Národního divadla v Praze zde).

V Evropě existuje na tři sta operních divadel (zdroj: List of opera houses, Europe, Wikipedia  zde.)

Helena Havlíková

PS: Vyvrácením nepravdivých pomluv, které vůči mně vznesl Jaroslav Kyzlink, čtenáře Opera Plus obtěžovat nebudu. Jen připomenu starou moudrost: Orel much nelapá.

27. ledna 2014

Foto Michal Vitásek, archiv

Související články


Reakcí (24) “Operní panorama: otevřený dopis Jaroslava Kyzlinka a odpověď Heleny Havlíkové

  1. Vážená paní Havlíková,
    nevím, zda si to uvědomujete, ale věta, kterou jste použila, říká, že také p. dirigent J. Kyzlink (podobně jako Rocc) získal své tehdejší angažmá při provedení Její pastorkyně r. 2005 v Rize protihodnotou (toto poslední slovo podtrhuji). Mohla byste prosím sdělit, co představovalo onu protihodnotu ze strany p. Kyzlinka? Respektive, zda se tehdy pan režisér Žagars režisérsky podílel na nějaké inscenaci v Praze (snad díky přímluvě J. Kyzlinka!)? Dále bych Vám rád připomněl, že o činnosti divadla a uměleckých angažmá rozhodují především jejich ředitelé, nikoli šéfdirigenti (J. Kyzlink byl navíc v letech 2004-06 šéfem SND v Bratislavě). Připadá mi tedy scestné zmiňovat v této souvislosti jméno právě pana Kyzlinka.

  2. Hura, konecne to nekdo rekl verejne a nahlas. Cist kritiky (v mnohych pripadech invektivy) od urcitych ‘profesionalu’, at jiz zaujatych, spicich, nepritomnych, ci hudebne neprilis vzdelanych je vlastne uplne scestne – zda se, ze jejich ucelem je mozneho navstevnika divadla co nejvice odradit. A to je velka skoda. Poklona panu Kyzlinkovi, jak hezky a pravdive to napsal. K reakci pani Havlikove se vyjadrovat nebudu.

  3. Dohazování kšeftů „já tobě, ty mně“ je běžné tunelování kulturních institucí. V těchto případech jde o umění až na druhém místě. V případě Tannhausera bylo do očí bijící, že si pan Žagars přijel pro lehce vydělané peníze.
    Dopis pana Kyzlinka působí kultivovaně, slušně a „křišťálově čistě“. Od tak hodného člověka bych neočekával žádnou levotu. A přece u něj otazníky jsou.
    Slučuje se s dobrými mravy zastávat funkci šéfdirigenta ND a mít krom platu za každé oddirigované představení(krom jednoho)zaplaceno 70000,-Kč? Promiňte pane Kyzlinku, ale pokud to je pravda, tak Vaše „křišťálovost“ potemněla. V tomto případě se ani dohazování dělat nemusí a zvesela se tuneluje. Věřím, že si pan Kyzlink tato slova přečte a třeba je vyvrátí. Pokud ne, snad by mohl napsat, kolik takových představení oddirigoval. Dále by mne zajímalo, kolik umělců s ním spjatých se na prknech ND objevilo včetně jedné sbormistryně. Pak se stávalo, že kmenoví umělci měli málo představení. Uznávám, že to bylo zpestření, ale v době, kdy se šetřila každá koruna to bylo vyhazování peněz.
    Jinak přeji panu Kyzlinkovi mnoho uměleckých úspěchů a méně prostoru pro zbytečné obohacování sebe i jeho přidružené výrobě.

    1. Nehledě na to, že utíkáte od tématu týkajícího se práce recenzentů, by bylo férové a vkusné dodat, že u šéfdirigentů v ND to takto s platem bylo nastaveno i před panem Kyzlinkem. Viz nemalé odměny za každé představení pro Tomáše Netopila. Pokud by Vás jmenovali šéfdirigentem, tak byste se této praxi bránil?

      1. Bránil, protože mít krom měsíčního platu např. 700 000,-Kč měsíčně navíc by mi přišlo nemravné a ve střetu zájmu. Zaběhnutou praxi se povedlo pozvednout na tunel. Takovou praxi mít odměny několikanásobně vyšší než plat prostě nechápu.
        Od tématu neodbíhám, jen ho rozšiřuji o další odnože. Někdo pana Žagarse doporučil stejně jako inscenaci Sedláka, Komedianty. Výsledek je znám.

      2. Ještě jedna poznámka. Člověk, kterému jde v prvé řadě o kumšt a renomé divadla (ve kterém je šéfdirigentem) by v době finanční krize mateřské instituce nejednal zištně jako pan Kyzlink. Před časem tady někdo napsal, proč se sbory a orchestry nezřeknou části platu kvůli neutěšené, finanční situaci ND, podobně jako v Itálii a USA. Připadá Vám to adekvátní vzhledem k tomu jak na to hleděl pan šéfdirigent? Nezbývá, než zvolat „tuneláři všech zemí spojte se“. Píšete o praxi v ND, ale to je zakopaný pes. Napište, jen pro zajímavost, jaký by měl brát šéfdirigent ND formátu pana Kyzlinka plat včetně odměn? Je to opravdu nad 500000,-Kč měsíčně? Vy byste to vzal hned, já bych se styděl.

          1. Nad tím, jestli mu zavidím, nebo ne jsem nepřemýšlel a ani mne to tímto směrem nevede. :-) Spíše si říkám, kolik takových, zaběhnutých praxí a návodů jak tunelovat divadelní instituce po sobě pánové v ředitelských postech Dvořák, Černý nechali.

  4. Dobry vecer, Operu Plus pravidelne citam uz treti rok a je pre mna zdrojom velmi zaujimavych informacii a som redakcii velmi vdacna za jej pracu. Ale v poslednej dobe som Operni panorama Heleny Havlikovej prestala citat, lebo som mala z clankov pani Havlikovej velmi silny pocit, ze nie je nestranna a co je horsie, ze ma potrebu urazat. Je to skoda, lebo takych clankov mame dost v dennom tisku… Dufam, ze si pani Havlikova vezme otvoreny list pana Kyzlinka k srdcu, i ked z jej reakcie to vobec tak nevyzera…

  5. Jsem velmi rád za to, že ti, o nichž se píše nepravda nebo zkresleně, se dokáží ozvat. Doufám, že paní Havlíková, pro kterou toto není první případ, kdy si vymýšlí nebo překrucuje fakta ve svých pojednáních – recenzemi bych se to zdráhal nazvat – si konečně uvědomí, že nelze psát cokoliv o komkoliv (třeba i nepravdivě – jako v tomto případě nebo velmi často o Státní opeře) a že má nyní z ostudy kabát. Pro mě je na stejně nízké úrovni jako druhý skvost, který sám sebe nazývá recenzentkou a svým zarputile zapšklým způsobem poškozuje lidi kolem sebe – Věra Drápelová. Obě dámy jsou ostudou české operní kritiky.

      1. Milly dne 30.1.2014 v 15:08

        To, že kmenoví sólisté seděli doma a hosté vesele vč. pana šéfa vydělávali, je pravda. Dále co se týče Wagnera, poté co nové vedení zjistilo, jaké peníze si pan Kyzlink odnáší domů v době, kdy divadlu chybí peníze, tak byl z nastudování odejit, ale ještě tam stačil předem angažovat své koně. Takže, to že odstoupil sám, není pravda, ale předem se zabezpečil smlouvami na repertoárové opery.A to nebudeme hodnotit jeho dirigentské kvality, které určitě měly daleko do pozice šéfdirigenta ND. Tak si věřte čemu chcete, pokud byste pana K. znali lépe a rozuměli dirigování, tak byste tady nepsali bludy. A srovnání s Netopilem….

        1. No tak ja jsem s obema spolupracoval na ruznych projektech. Srovnavani nemam rad, ale pan Netopil nam daval spatne nastupy, pusobil velmi sebevedome, ale pripraven byl velmi spatne. Mozna to byly nahody, ale musim rict, ze jsem byl zklamany, byla to pro me nafouknuta bublina. Pan Kyzlink ma gesto presne, vetsinu veci zna nazpamet, doda jim naboj a clovek se na neho muze na sto procent spolehnout. Zajimalo by me, jak dobre ho znate vy a zda nahodou nejste jeden z neuznalych kmenovych solistu. A mimochodem, co Vam dava pravo hodnotit jake kvality jsou potreba na sefdirigenta, a kdo je ma a kdo ne, a navic kritizovat ostatni, ze pisi bludy, mne take neni uplne jasne.

          1. Také si nemyslím, že pan Kyzlink je špatný dirigent. Kvality šéfdirigenta jsou také v morálněvolních vlastnostech. Spolupracoval na tunelování ND. Dostal k tomu podmínky dané exkluzivní smlouvou, která nemá obdoby a mazaný ředitel Černý ji podepsal. S panem Roccem tvořili triádu, která si z opery ND dělala svůj podnik. A takovým se klanět jako Vy, nebo dávat klobou dolů, nebudu.

  6. Konečně někdo z uměleckých kruhů našel odvahu postavit se tzv.kritičkám typu Havlíková, Janáčková, Drápelová!!!Děkuji Vám, pane dirigente! Snad by si měli umělci z Vás vzít příklad a bránit svá jména, která jim špiní tyto dámy žijící v mylné představě toho, že všemu rozumí a že mají svaté právo kolem sebe prskat jedovaté lži, pomluvy a urážky!Cítím to jako závažný problém,že právě jejich neodborné názory jsou nám divákům předkádány jako jediné a neomylné!Snad nastanou lepší časy, až se opravdu objeví nová,odborně vzdělaná generace hudebních kritiků!Ještě jednou, klobouk dolů před panem dirigentem Kyzlinkem!

  7. ro Ares: nebudu vás peskovat, jako vy peskujete ostatní diskutující. Ale být vámi bych se držel podstaty věci. A tou opravdu je to, zda si člověk, který se nazývá hudební publicista může dovolit psát neověřené věci a poškozovat nebo naopak vyzdvihovat to/ty, které chce. O tom je otevřený dopis a v tomto smyslu s ním souhlasím. Není ani o kvalitách pana dirigenta, ani o výši jeho honorářů, ani o odborných schopnostech doktor Havlíkové. Je jen a jen o lži, která je záměrně mediálně vypuštěna aby někoho a něco poškodila. To jsou podpásovky paní Havlíkové okolo SOP a jinde a je dobře, že se někdo dokáže bránit beztrestné mu veřejnému šíření pomluv a nepravd a že si snad publicistka uvědomí, že si musí dal at pozor na to, co o kom píše a zda to má ověřeno.

    1. to Jančí: Chápu Vás i ostatní diskutující, kteří stojí na straně pana Kyzlinka. Jestli byla vypuštěna lež, či dezinformace nechávám na svědomí paní Havlíkové a pana Kyzlinka. Tím, že jsem psal o praktikách fungování v ND jsem jen a pouze nastínil, že informace někým oznažena za lež, lží v těchto souvislostech být nemusí. Jančí, jste z oboru, takže víte jak vše fungovalo. Tuto diskusi jsem rozšířil záměrně. Pořád se tady píše o umění a zapomíná se, že pro mnoho lidí to je především lukrativní byznys. A v tomto směru Kyzlink odvedl maximum. Asi proto, že u kormidla ND se dlouholetá budoucnost nerýsovala. Předložení takto nevýhodné smlouvy (pro ND) panu Kyzlinkovi považuji za manažerské selhání, nebo záměr, pana Černého. Smlouva s panem Žagarsem byla také pro ND nevýhodná a jeho režisérské počínání do očí bijící výsměch. Doufám, že se na mne zdejší diskutující nebudou zlobit, ale když tady čtu o klanění se a dávání klobouků dolů, tak jsem se neudržel. Krom toho to je diskuse a kdokoliv může mé příspěvky buď potvrdit, zlehčit, vyvrátit, či označit za lži.
      P.S. Žurnalisté by měli psát ověřené, podložené informace. Pokud je takto ošetřeny nemají, vystavují se své diskreditaci. To však ještě neznamená, že to jsou lži.

      1. Nestojím na žádné straně, jak podsouváte.

        Jen vracím debatu zpět k podstatě věci. Tou jsou nepodloženosti jež hlásá do světa jedna z kritiček. To, že se někdo ozval zrovna v tomto připadě (a ne v předchozích jiných týkajících se třeba nepravdivých faktů o SOP) a to že dotyčná paní na to nedokázala adekvátně a ověřenými fakty reagovat a očistit se, je pro mně důkazem, že nejenom v tomto připadě si věci ohýbá tak, jak chce sama, aniž by dokázala doložit, že píše pravdu. Lhát se nemá, stejně jako závidět. Závist zamlžuje mysl a kazí zdravý úsudek Aresi (ale přespříliš peněz způsobuje vpodstatě to samé, abych vaší závistí rozjitřenou mysl trochu uklidnil) :-) :-)

        1. Promiňte za podsouvání, špatně jsem Vás pochopil. Zároveň prosím, abyste nepodsouval, že jsem poháněn závistí. Takto bychom se mohli posunout až do podsunutých svér vědomí, či podvědomí, které se častým opakováním mohou sunout směrem k reálnému nabývání těchto vsuvek. :-):-)
          To jen abych Vás uklidnil, že to se mnou není tak zlé. Zabrat to však na Vás nemusí. Proč to teda zveřejňuji? Vadí mi, jakým způsobem se dohadují kšefty na úkor kumštu. Ale o tom moc dobře víte. Proč nepopíšete Vaše zkušenosti? Třeba jen proto, abyste měl pocit, že má závist nabyde olbřímích rozměrů. Prosím.:-):-)

  8. Krásný příklad české diskuse. Díky neznámému(?) Aresovi, který/á nám téměř dokonale představil svůj psychologický profil vždy dobře informovaného člena souboru, jsme se dozvěděli i „přesné“ částky, „jasné“ příklady tunelování (copak ten pojem asi znamená???)a definici manažerského selhání bývalého vedení ND.
    Na druhé straně klobouk dolů před těmi, kteří jsou schopni otevřeně popsat neutěšenou situaci, kdy dámy operní publicistky bez odpovědnosti šíří bludy – nejen očividné lži jako HH, ale také jako neúspěšná režisérka OJ, která si poslední recenze víceméně spletla s PR články a rozhovory, které publikuje v časopise ND!
    A pro klid duše Arese a jemu podobných (snad není mnoho lidí z oboru ochotno věřit takovým bludům) – z ověřitelných zdrojů lze doložit, že pan šéfdirigent Kyzlink byl odměňován zcela v souladu s platovými předpisy ND, platnou kolektivní smlouvou a jeho příjmy z ND byly vzhledem k objemu práce řádově nižší než u jeho předchůdců ve funkci.

  9. Tak pani Havlikova nam doda par odkazu na clanky, z nichz vubec jednoznacne nevyplyvaji jeji zavery o panu Kyzlinkovi, ale maji se zrejme tvarit tak, jako by uz citace URL ji mely davat jednoznacne za pravdu (proc se pak tedy omluvila, kdyz nam vzapeti dokazuje, ze nema proc??? to je ponekud schizofrenni, nemyslite?). A pak napise neco, co je v ceske kotline typicke. „PS: Vyvrácením nepravdivých pomluv, které vůči mně vznesl Jaroslav Kyzlink, čtenáře Opera Plus obtěžovat nebudu. Jen připomenu starou moudrost: Orel much nelapá.“ Tedy prelozeno do cestiny: Nebude nas obtezovat vsim, co na pana Kyzlinka jeste vi (proc? ja bych naopak uvital, aby nas obtezovala, pokud tedy neco SKUTECNE vi!) a pak uz po nem jen radobyvtipnym bonmotem opet plivne. To je ukazka vrcholne neprofesionality novinare. Neurcite hazet na nekoho spinu ve stylu „Ja sice neco vim, ale nepovim“ je navysost trapne, podle a zbabele. A navic to siri jed, proti kteremu se neda branit, coz ona dobre vi. Kdyz konkretne neuvede, v cem se pan Kyzlink mulil, at si pak zbytek strci nekam. Ma to nulovou vypovidaci hodnotu – krom toho zamerne plivnuteho jedu! Nastesti to plati i obracene – mouchy samozvany „orel“ zajimat nemusi, ty at se boji jen poctivych, mene arogantnich vlastovek.
    (Jen dodatkem – pana Kyzlinka ani pani Havlikovou osobne vubec neznam. Poznam ale dobre neprofesionalismus poklesleho ceskeho „zurnalismu“. Mam ho denne na ocich. Mrzi me, ze se k nemu snizila i Opara Plus…)

  10. Nic nového pod sluncem:

    Havlíkové zavrtění mločím ocasem aneb Štollovština Lidových novin

    Reakce na článek Heleny Havlíkové Válka s mloky aneb Franzovo bušení na bránu opery, s přihlédnutím k rozhovoru Kde opera chybí, žije jen pár blbů

    Pravidelné operní tlachy Heleny Havlíkové lze s útrpným pousmáním zařadit kamsi mezi žvatlavou produkci holické děldopky Marie Kratochvílové (po absolvování kursu pro dělnické literární talenty na Dobříši) a periodické rozhlasové promluvy E. F. Buriana z dob, kdy byl již pouhou ponurou karikaturou sebe sama. Její aktuální krysí výpady vůči Vladimíru Franzovi by bylo právě tak možné odbýt mávnutím ruky jako pouhý důkaz pravdivosti jednoho z Franzových výroků, že nezáleží na tom, kolik toho člověk sní, ale kolik zvládne strávit. Většina již tak nadměrné „kritické“ produkce Havlíkové totiž více než co jiného připomíná právě hromady nestrávených zbytků.

    Poslední text na Franzův účet se však podobné deskripci vymyká. Autorka se zde totiž v duchu tradic Zdeňka Nejedlého pokusila s Franzem vypořádat tak nějak po soudružsku (o vlastní operu jde totiž v jejím článku evidentně až ve druhém plánu) a zplodit primárně dehonestační text prostou kombinací dvou známých opusů „Chaos místo hudby“ a „Psovi psí smrt“. Ačkoli lze najít ojedinělé styčné body s oběma nechvalně proslulými články, zejména co do tchořovitosti některých autorčiných verbálních výkonů (kupříkladu nařčení, že Franzovo – a Křivánkovo – dílo je kompletně tematicky vykradené; ničím jiným totiž jmenovitý odkaz na jiné Čapkovo dílo není), podařilo se jí vytvořit pouze cosi na pomezí projevu mladé Růženy Grebeníčkové a staré Eulálie Čubíkové. Tedy, slovy Gabriela Chevalliera a Václava Černého, cosi na pomezí na odiv stavěné smradlavé počestnosti, která však nikoho nezajímá, natož vábí, a projevem kulturního přicmrdovačství, předpověditelně odsouzeného k doživotní myšlenkové konfúznosti.

    Skutečně zajímavý je však na celé bouři ve sklenici vody jiný aspekt. Noviny, bůhvíproč stále zvané Lidové, vedou totiž v posledních mnoha měsících proti Vladímiru Franzovi – až donedávna svému pravidelnému několikaletému přispěvateli – cílenou difamační kampaň, jejíž úroveň za tu dobu podlezla i laťky profesionality a novinářské důstojnosti tak seriózních reprezentantů českého mediálního bahýnka, jakými jsou Blesk či Aha! Mají-li pravdu množící se šeptavé hlásky z kulturně-mediální fronty, že Havlíková byla ještě před uvedením opery „poctěna“od svých chlebodárců úkolem snést na dílo – ale zejména samotného Franze – co nejvíce flusanců, premiéru navštívila s předem daným názorem a některé floskule („kaleidoskop zvukových cákanců“) měla pro svoji budoucí kritiku připraveny dříve, než vyslechla první tón, pak by to mohlo znamenat nejen další poodhalení mravního mrzáctví vedení zmíněné tiskoviny, ale rovněž vyjevení pravé podstaty řečené „kritičky“ coby děvy poběhlé, jinak též krásně staročesky řečeno helmbrechtnice.

    Dušan „matthew“ Němec, 23. 1. 2013, psáno pro zin Alej

Napsat komentář