Petr Kotík: Starosti s tím, co je a není populární, by měl mít manažer supermarketu

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Vyskytují se tedy i ve vedeních uměleckých organizací?
Vyskytují a nevyskytují, to záleží na spoustě věcí a náhod. Řekl bych rád něco pozitivního na adresu „úředníků.“ V angličtině se jim říká public servant a být „public servant“ je strašně důležitá a potřebná práce. Postavit ale takového člověka do vedoucí úlohy je nesmysl.

Podívejte se například na tzv. „výběrové řízení“ ředitelů stěžejních organizací, například ředitele Národní galerie, instituce, která je velmi vlivná. Nemyslíte, že by takové řízení mělo probíhat jinak? Copak je možné stát se ředitelem takové instituce jen na základě přihlášky do konkurzu? Například výběr ředitele pro Newyorskou filharmonii – znám dobře lidi, kteří do tohoto výběru měli co říct. Trvalo to víc než rok a hledalo se po celém světě. Newyorská filharmonie nemá žádnou garanci své existence, a pokud by výběr skončil průšvihem, tak můžou skončit. Takže žádné výmluvy neplatí a konečný výběr musí produkovat vysoce schopného člověka a takoví lidé nechodí po ulici a nečtou inzeráty na konkurzy. Ti mají vysoká postavení a pracovní závazky, kterých se nemohou jen tak zbavit. Do konkurzů se takoví lidé přihlašují výjimečně a je nutné najít a přesvědčit je, že vzít takovou a takovou nabídku, jako je třeba vést Národní galerii, je pro ně ten správný krok. To je delší a komplikovaný proces a musí se připravit jinak, než vyhláškou.

Vraťme se Ostravskému centru nové hudby. Od začátku pracujete mezinárodně a s mladými lidmi. Tak trochu navazujete na kompoziční kurzy, které se konaly v Českém Krumlově.
Pozvání Marka Kopelenta do Českého Krumlova bylo pro mne velmi důležité. Tam jsem si uvědomil limitaci prodlouženého týdne pro takovou akci. A tak to bylo v Českém Krumlově – všichni se sjeli na devět dní a v momentě, kdy se všichni účastníci natolik seznámili, že by mohli začít vážně pracovat, program skončil a všichni se rozešli. Tehdy jsem samozřejmě neměl nejmenší tušení, že budu sám částí organizace něčeho podobného. A když jsme začali plánovat Ostravské dny, bylo mi naprosto jasné, že ta část, kdy pracujeme s mladými skladateli, musí být alespoň tři týdny dlouhá. První týden se poznáváme, druhý týden se intenzivně společně pracuje a ve třetím jsou koncerty, tedy prezentace pro veřejnost ve formě účasti na festivalu. Ten samozřejmě zahrnuje spoustu různé hudby. Pro ty mladé skladatele je feedback od veřejnosti naprosto podstatný, jinak by to byl akademický nesmysl.

Jak jsou ti mladí skladatelé zapojeni?
Dostanou z první ruky zkušenost, jak se „věci“ dávají dohromady. Nikdy mi nešlo o to, ukazovat, jak dobře to děláme, nebo si zakládat na definitivním provedení. Člověk dělá všechno pro to, aby to šlo nejlépe, jak to jde. To je předpoklad, a ne cíl. Se špičkovými hudebníky a pozitivním přístupem to byl vždy úspěch. Tak se muzika vždy dělala. Nikdo z toho nedělal velkou vědu, hlavně, že se komponovalo a provozovaly se nové skladby, kompetentně a v atmosféře porozumění a podpory.

Frederic Rzewski a Petr Kotík (zdroj archiv respondenta)

Takže jde hlavně o poznávání tvůrčího procesu realizace v praxi, když škola většinou odděluje jedno od druhé. Tohle je takový „urychlovač“, důvod proč mladí skladatelé přijíždějí do Ostravy?
To je jeden z důvodů. Dalším je muzika, kterou tu děláme, repertoár, který se hraje, prostředí, do kterého se dostanou, osobnosti, se kterými jsou ve styku a tak dále. Naše programy zahrnují hudbu, kterou považujeme za relevantní v kontextu naší doby a lokality. A také, všichni mluvíme anglicky, nejsou tu žádné bariéry ani národnostní, nebo hierarchie. V takovém prostředí opravdu nepoznáte, kdo přijel z Francie, Jižní Afriky, nebo Vršovic.

Jak vzniká dramaturgie NODO?
Nejste první, kdo se na to ptá, a nevím, jak na to odpovědět. Protože vlastně žádnou dramaturgii nemáme a neděláme. Řeknu Vám, že kdybychom byli nuceni do projektů zapojit dramaturga, tak rezignuji. Zvláště na poslední program festivalu NODO jsem slyšel velké chvály a obdiv a všichni se ptají na dramaturgii.

Sestavit program festivalu je trochu jako chystat hostinu. Tak to děláme my. Máte určitý záměr, vizi a pak jdete na nákup. U řezníka vidíte něco, co Vás před tím nenapadlo, vypadá to lépe, než co člověk čekal, a tak to jde dál, s něčím se setkáte a neustále na Vašem plánu pracujete, něco změníte, něco vylepšíte. Něco se ukáže nerealistické, tak od toho upustíte. Ale pořád je ten proces pod drobnohledem a kritikou. Spolupracujeme, vyměňujeme si nápady, návrhy a ty filtrujeme, něco rozvedeme, někdy už na něčem pracujeme, ale odejdeme od toho. Je to tedy velmi dynamická práce, ale jedna z nejdůležitějších věcí je to, že neplánujeme programy léta dopředu, jako se to obvykle dělá.

Dělají to kvůli obsazenosti interpretů, hvězd, které chtějí vědět dopředu, co budou dělat.
Samozřejmě, člověk se musí podřídit možnostem hudebníků, zvláště těch, kteří jsou velmi žádáni. Jsou ale i jiní. V žádném případě nechci nikomu radit. V našem případě se programy plánují z pozice hudby samotné. Ten interpret stojí vždy v druhé řadě, i když je samozřejmě velmi důležitý.

Petr Kotík (foto Martin Popelář)

Spolupracujeme se špičkovými interprety, jinak při náročnosti hudby, kterou hrajeme, bychom nic nedali dohromady. A někdy se stane, že jak program, tak interpretace jsou naprosto definitivní. Například dokumentární nahrávka Ostravské bandy z Ostravských Dnů 2017, kterou vydala na CD společnost Wide Hive Records v Los Angeles – toto provedení popsal kritik v New York Times „koukáme na to s otevřenou pusou“ (our jaw dropped“). A naši interpreti a skladatelé přijíždějí za velmi přiměřené honoráře, protože nejednají s úředníky a ví, že se budou podílet na něčem, co je zajímavé a co se jen tak jinde neexistuje. To se projeví i v detailech. Všichni, kdo jsou v Ostravě zapojeni do organizace festivalu, jsou připraveni, v rámci možností, dělat všechno pro zdařilost projektu, bez názorů nebo hierarchie, co je důležité a co není. A to je rozdíl mezi Ostravskými dny, NODO a mezi podobnými projekty.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments