Ředitel Divadla J. K. Tyla v Plzni Jan Burian dnes oznámil, že od 1. ledna 2013 nastupuje jako umělecký šéf tamního operního souboru Ilja Šmíd, dosavadní ředitel Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK. Ve funkci vystřídá stávajícího šéfa Jiřího Pánka, který plzeňskou operu vede sedmou sezonu.
S Jiřím Pánkem v čele opery se Jan Burian rozloučil i přesto, že dnes zdůraznil, že pro Pánkovu éru „je charakteristické soustavné vyhledávání mladých pěveckých talentů a kvalitativní zlepšení interpretační úrovně plzeňské opery“. Své rozhodnutí o změně v čele plzeňské opery Burian zdůvodnil tím, že Iljou Šmídem plzeňské divadlo „získá do vedoucí funkce osobnost s rozsáhlým odborným vzděláním, mezinárodním rozhledem, manažerskými schopnostmi a letitou zkušeností s řízením velkých těles“. Burian také v souvislosti s ohlášeným nástupem Šmída do čela opery zmínil chystané zahájení provozu nové moderní divadelní budovy a z toho vyplývající nároky.
Plzeňský rodák Ilja Šmíd (1952) vystudoval na Pedagogické fakultě v Plzni obor učitelství pro II. stupeň, aprobace český jazyk a hudební výchova, posléze pokračoval studiem hudební vědy a historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1993-2001 byl ředitelem a majitelem hudebního vydavatelství Clarton, v roce 1994 spoluzakládal s Jiřím Bělohlávkem Pražskou komorní filharmonii, jíž byl v letech 1996-2006 ředitelem. Od roku 2006 až dosud pracuje jako ředitel Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK. V posledních měsících však Ilja Šmíd na tomto postu čelil kritice zřizovatele, tedy Magistrátu hl.m. Prahy a radních, a to především pro údajně stále klesající návštěvnost a také zhoršující se ekonomické a provozní ukazatele, což ovšem Šmíd popíral. Šmídovi kritikové argumentovali také jeho špatnými vztahy s uměleckou radou orchestru, stejně jako i se šéfdirigentem Jiřím Koutem. Na ředitelské místo ve FOKu nakonec bylo vyhlášeno výběrové řízení, zatím však bez úspěchu.
Na otázku, jak je připraven čelit specifickým problémům operního divadla, Ilja Šmíd v dnešní oficiální zprávě, vydané plzeňským divadlem, odpověděl:
„Přestože jsem se věnoval především symfonické hudbě, mám dostatek zkušeností i v operním žánru. Mimo jiné jsem se velmi aktivně účastnil diskusí o budoucnosti Státní opery Praha a v poslední době o Národním divadle, už pro ministra Pavla Dostála jsem připravil návrh koncepce Státní opery. Troufám si tvrdit, že k práci v operním ansámblu jsem připraven svou dlouholetou manažerskou činností, ale také vlastní uměleckou, publicistickou, ale také třeba vydavatelskou prací. Ve svém vydavatelství jsem natočil první CD Evy Urbanové, připravil jsem profily Zdeny Kloubové či Milana Bürgera, točil jsem s Dagmar Peckovou. Cítím se proto být nejen hudebníkem, ale i divadelníkem, a opera je „gesamtkunstwerk“ se vším všudy. Řekl bych, že „specifickým problémem operního divadla“ je operní divadlo samo – snad v žádném uměleckém oboru není na začátku tolik neznámých a vždy je velkým zázrakem, když se poprvé otevře opona a po několikaměsíční přípravě předstupuje ansámbl před diváka. A stejně jako na začátku s obavami a nejistotami. Na to všechno se moc těším.“
