Poslední rok s ideální akustikou. Haydnův festival a konflikt s Nadací Esterházy

(Der Standard – 1. dubna 2016 – Ljubiša Tošić)

Za kulisami stále trvají snahy o domluvu, nic bližšího se však nedozvíme. Podle zemského kulturního rady Burgenlandu Helmuta Biera existuje jakási nabídka, Nadace se k ní však ještě nevyjádřila. Bier jen prozradil, že ročník 2017 by se v Haydnově sále snad přece jen mohl konat.

Program na rok 2017 je každopádně připraven, sdělil intendant Walter Reicher. I kdyby v dlouhodobém sporu k žádnému kompromisu nedošlo, Haydnovy dny budou existovat dál. Opustí Eisenstadt a budou se konat na dalších historických místech Burgenlandu, spojených se skladatelovým jménem.

Dirigent Ádám Fischer, který řadu let se svou rakousko-uherskou Haydnovou filharmonií tvoří páteř festivalu, se však vyjádřil, že Haydnův sál lze stěží nahradit, neboť nabízí možnost pracovat v akustických a prostorových podmínkách, jaké měl Haydn při komponování zhruba na mysli.

Motto zatím posledních Mezinárodních Haydnových dnů 2016 zní Haydn & Čechy. Je to mimo jiné dluh Haydnovým začátkům v české Plzni, prohlásil intendant: „Český hrabě Morzin byl jeho prvním zaměstnavatelem.“ Uvedena bude například opera La Canterina, hostovat budou klavíristky Ferhan a Ferzan Önderovy, Basilejský komorní orchestr, hamburský klavírista Sebastian Knauer, koloraturní sopranistka Simone Kermes a cellista Nicolas Altstaedt. Ádám Fischer s Haydnovou filharmonií uspořádají celkem pět koncertů.

Festival se koná od 8. do 18. září na zámku Esterházy v Eisenstadtu.

Přeložila a připravila Vlasta Reittererová

***
Dovětek překladatelky:
Pod heslem Haydn & Čechy bychom si představovali také účast českých umělců. Bohužel – na programu je pouze jeden koncert s naším orchestrem Prague Philharmonia, ovšem sólisty jsou trumpetisté Gábor Boldoczki a Sergei Nakariakov, dirigentem je Milan Turkovic. Moc nepotěší ani propagační text na webové stránce, kde stojí krátká spojení jako například: „České přísloví praví‚ co Čech to muzikant.‘ – což se týká zejména Dittersdorfa, Vaňhala, Smetany, Dvořáka a Mahlera.“ V dalším textu je Jan Ladislav Dusík přejmenován na Johanna Ludwiga, Mahler je podruhé už naštěstí uveden jako „pocházející z Čech“. Na programu festivalu se také několikrát objeví, země původu však vztah k Haydnovi nevysvětluje. Jako etnicky kuriózní spojení působí koncert nazvaný Bohemian Rhapsody, který má na programu směs jako Dvořákův Slovanský tanec a moll, Smetanovu Vltavu, skladbu Tamborin chinoise Fritze Kreislera, C. a k. rapsodii Tibora Kováče a Františka Jánošky, Čardáš z Netopýra Johanna Strausse, Bohemian Rhapsody Freddie Mercuryho a jiné. Proč ne, ale záměna Bohemian a Böhmen přece jen už patří kamsi do devatenáctého století. Aspoň že se v programech kromě už jmenovaných skladatelů objeví také jména Myslivečka, Koželuha, Tůmy a Nerudy.